Roboti úsvitu
Isaac Asimov
Romány o robotech série
< 3. díl >
Pokračovanie nadčasovej série majstra sci-fi, ktorý zadefinoval tri zákony robotiky Nadčasová séria Isaaca Asimova o robotoch, od ikonickej poviedkovej zbierky Ja, Robot až po štyri, dnes už za klasiku považované romány, obsahuje najvplyvnejšie myšlienky moderného sci-fi. Asimov zadefinoval tri zákony robotiky, ktoré dodnes ovplyvňujú pohľad na prítomnosť i budúcnosť umelej inteligencie. Detektív Eliáš Baley sa pri riešení svojho najnovšieho prípadu dostáva so svojím robotickým partnerom R. Daneelom Olivawom na Auroru, najväčší z vesmíranských svetov. Hlavným podozrivým z vraždy robota, Daneelovho dvojníka, je nadaný robotik a politik, doktor Han Fastolfe. Ten mal prostriedky, motív aj príležitosť na spáchanie zločinu, no Baley a Daneel musia dokázať jeho nevinu. Baley sa totiž zo všetkých síl snaží presadiť obnovenie prerušenej kolonizácie Galaxie ľuďmi. A Fastolfe je jedným z mála Vesmíranov, ktorí podporujú myšlienku, aby sa novej kolonizácie mohla zúčastniť aj Zem. Uvedomuje si totiž, že vesmíranské svety stagnujú a len nová expanzia umožní ľudstvu ďalší rozvoj.... celý text
Přidat komentář
Tri a pol hviezdičky ale posledné strany knihy to vylepšujú. Gladiine monológy boli podla mňa nezaujímavé ba až otravné a fakt ma sklamalo ako dobre to dopadlo medzi Elijášom a Gladiou (ja som im to neprial :D) kniha, viac-menej fajn, trošku zdĺhavejšia ale to by ani nevadilo, čo mi však vadilo ako som už naznačil bola Gladia a jej zmýšľanie, konanie a tie kecy o sexe. ...meh. Zápletka bola fajn a ako som už spomenul posledná kapitola bola presne tak ako som očakával-vysokej kvality. Inak je zaujímavé čítať skoro vzápätí dve knihy medzi ktorými je v deji 2 ročný rozdiel, v čase písania 25 ročný rozdiel a v čase (môjho) čítania pár dní. Ten nepomer som aj dosť cítil. Viac sa mi lúbil ten štýl písania predtým ale čo už doba ide dalej... P.S: toto bude ešte ozvláštnené tým že následujúca kniha sa v deji odohrá o 200 rokov neskôr kedy už E.B. je dávno mŕtvy, hoc jeho predchádzajúce 3 dobrodružstvá boli len v rozpätí 6 tich rokov.
Opravdu rozvláčné. Předchozí díly byly kratší, lépe u nich ubíhal text při čtení. Konec, takový jaký byl, jsem nečekal.
Příliš ukecane, v celej knihe sa vlastne nič nedeje iba sa kecá o sexe. Zdaleka nedosahuje kvalitu predchádzajúcich dielov..
Další výborný díl skvělého autora. Jeho spisovatelské sci-fi pochody nikdy nevýjdou z mody.
Třetí díl robotí ságy a na díle je znát, že bylo napsáno téměř o třicet let později. Stručným a jednoduše psaným předchozím dílům je konec, Roboti úsvitu jsou přeci jen co do jazyka složitější a také trochu zdlouhavější. Dlouhé rozhovory, pilná detektivní práce Pozemšťana Eliáše Baleyho, známé postavy (robohumanoid Daneel, Solariánka Gladie, Dr. Fastolfe) nás nabádají do dalšího čtení a musím uznat, že vše, co je v této knize napsáno má smysl. Díky geniálnímu konečnému vyvrcholení, příběhu odpouštím tu zdlouhavost a ukecanost. Asimov závěry napsat umí a na tomto příběhu je vidět, že byl promyšlen od začátku až do konce. Skoro pět set stran toho pravého nefalšovaného sci-fi zážitku se špetkou detektivního žánru, který však v tomto díle není až tak důležitý.....
(☆10/10) Uf, další kniha z této série přečtená (skoro) na jeden zátah, k čemuž přispěl nejen víkend a nefungující internet, ale také to – a už se budu opakovat, protože to samé jsem tvrdil už o předcházejících knihách – že Asimov zkrátka vždycky vymyslí nějakou, na první pohled nerozluštitelnou, záhadu a člověk se pak natolik těší na její rozlousknutí, že musí číst dál a dál a nemá klid do doby, než to dočte. K tomu se dále řeší společenské problémy nakousnuté v předchozích dílech, což mě baví a zároveň potěšily i odkazy na další Asimovova díla. Jedinou menší výtku mám k tomu, že se můj oblíbený Daneel držel spíše v pozadí a tak nedostal moc prostoru, ale co už … vzhůru na Roboty a Impérium! (12. 11. 2013)
Roboti rozhodně nepatří k mému oblíbenému tématu, ale tahle sci-fi detektivka je opravdu třída. Díky čtenářská výzvo, že jsi mi pomohla objevit takové poklady!
Opět vynikající kniha o robotech, která mi přinesla další nápady, o kterých jsem dříve vůbec nepřemýšlel - manželé robot a člověk... A nakonec celé vyvrcholení s Giskardem, nádhera... Opravdu skvěle se to doplňuje s Nadací a konečně vidíme úplné zárodky Psychohistorie... Škoda jen té délky, občas to bylo znát. Avšak i tak Asimov dokázal ony nudnější pasáže podat daleko daleko lépe než kolikrát ostatní spisovatelé...
Kniha dobrá, pěkně promyšlená, vše pěkně spěje ke galaktickému impériu a navzdory nechronologičnosti psaní se asimovovy serié propojují celkem logicky. Tohle ale bylo příšerně ukecané a Eliáš zdatně kandiduje na jednu z nejnesnesitelnějších kladných literárních postav v dějinách.
Univerzum,propojenost,zákony robotiky,soc.společenské problémy vnějších světu i Země,dialogy jako vždy famulozní,čtivé až do konce s očekáváním do poslední stránky,jak to vlastně zase všechno dopadne a postupně zapadne,do skládačky budoucnosti galaxie.
Další skvělá Asimovka.
Další z Asimových detektivek. Jako v předchozích knihách, Ocelové jeskyně a Nahé slunce, má čtenář celou dobu pocit, že už pomalu ví kdo to byl, ale na závěr nám autor přichystá překvapivé rozuzlení. Jako sociolog rozvádí možné dopady robotizace na lidskou kulturu a zároveň psychologií jedince. I když trošku delší, tak i tak je to další kvalitní Asimovka.
Výborná detektivka s mojí oblíbenou postavou Daneelem. Bylo zajímavé číst jména planet a vzpomínat, jak je navštívili Janov Pelorat a Golan Trevize v sérii Nadace o takových 25 000 let později úplně pusté nebo přeměněné...
Mohlo to byť kratšie! Určite mohlo. Po nemastnom-neslanom Nahom slnci je toto ale aj tak omnoho lepším dielom, s výborným záverom.
První dva díly série se mi velice líbily, ale třetí díl mě trochu děsil svou délkou. Z předchozích zkušeností se dalo předpokládat, že Eliáš bude opět v cizím/nepřátelském prostředí řešit neřešitelný případ neboli kniha bude napsaná stejným stylem jako předchozí dvě. Pod rozsahem tohoto románu jsem si představovala spoustu odboček od hlavního děje a rozsáhlé popisy čehokoliv. Naštěstí se moje obavy nevyplnily. Sice rozjezd do děje byl hodně pozvolný, ale když se Eliáš konečně dostal na Auroru, děj se nezastavil až do poslední stránky. A pro mě osobně byla tato knížka ještě o chlup lepší než předchozí dvě.
Tento zväzok je čo do rozsahu o niečo väčší ako predošlé dva a trochu upodozrievam autora zo zámerného naťahovania príbehu príliš veľkou opisnosťou. Priznám sa, že do polovice knihy som sa dosť nudil. Pribeh graduje až vo svojej druhej polovici. Autor sa tu po niekoľkých desťročiach vrátil k nakúsnutému vzťahu Baleyho a solariánkou Gladiou. Asimov sa v ktoromsi interview priznal, že túto tému dlho odkladal a tento ľúbostný vzťah teda v tomto dieli vyvrcholí podľa očakávania. Príbeh obsahuje niekoľko náznakov akčnosti v medziach aké môže vnímať trebárs človek pripútaný na invalidný vozík - len na porovnanie. Nie je to nič pre fanúšikov trebárs hrdinských ság. Napriek všetkému hodnotím knihu kladne - lepší priemer, hlavná myšlienka sa totiž nachádza na posledných stranách. Teda kto bol vlastne pôvodcom všetkého? Táto myšlienka môže byť aj mementom - varovaním pre nastupujúce dravé generácie pozemšťanov, ktorí ešte nestačili mentálne zdegenerovať ako ich vesmírni, pyšní a do seba zahľadení vesmírni príbuzní.
Asimov po Nadaci na hranicích přichází s dalším rozšířením univerza svého neuvěřitelně komplexního fikčního světa. Tentokrát nás přivádí na začátek všeho - k událostem, které vedly k umožnění rozšíření pozemšťanů téměř do všech míst Galaxie, čímž došlo k vzniku dlouhotrvajícího Impéria se sídlem na Trantoru. Užívá k tomu postavy, která mu výborně posloužila i ve dvou o třicet let starších knihách o robotech. Eliáš Baley, charizmatický pozemšťan se skvělou dedukční schopností, dokazuje arogantním Aurořanům, že jimi zvolená cesta nikam nepovede. Opět nechybí postava Daneela, úžasného to humanoidního robota a blízkého přítele Eliáše. I přes svůj obrovský rozsah je to dokonalost...
Autorovy další knížky
| 2009 |  Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Asi nejslabší kniha, kterou jsem od Asimova četl. Knihu zachraňuje výborně napsaný závěr, jinak je to příliš zdlouhavé a nudné, spousta sáhodlouhých a zbytečných dialogů o ničem. Poloviční počet stran by Robotům úsvitu slušel a dostali by od mě hvězdičku navíc. Nebýt perfektního konce, ani bych neměl chuť číst další díl.