Robur Dobyvatel
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61693/bmid_robur-dobyvatel-642ff74dda94f.jpg
4
172
172
Nezkrácené vydání s francouzskými ilustracemi. Robur Dobyvatel je dobrodružný vědeckofantastický román francouzského spisovatele Julesa Verna. Roku 1904 napsal Verne pokračování Roburových příběhů pod názvem Pán světa. Příběh začíná tím, že se na zasedání filadelfského leteckého Weldonova klubu vnutí záhadný inženýr Robur. Zatímco členové klubu vedou bouřlivou diskuzi o tom, jak konstruovat řiditelné vzducholodi, přichází Robur s prohlášením, že sestrojil vznášedlo těžší než vzduch, které je ve všech ohledech lepší než vzducholoď. Krátce nato Robur unáší dva členy klubu, jeho předsedu „strýce" Prudenta a zapisovatele Phila Evanse, na palubu svého vzdušného korábu Albatros. Cílem únosu je Roburova snaha dokázat členům klubu nadřazenost svého vznášedla a proto s ním hodlá uskutečnit během tří týdnů dobrodružnou cestu kolem světa.... celý text
Romány Sci-fi Fantasy
Vydáno: 2006 , NávratOriginální název:
Robur le Conquérant, 1886
více info...
Přidat komentář
Veľmi jednoduchý príbeh zaodetý do vtedy (doby vzniku románu v roku 1886) totálneho sci-fi, teda stroja ťažšieho ako vzduch, ktorý nevídanou rýchlosťou brázdi svet. Čierno-biele videnie sveta, tak typické pre Verneovu tvorbu, je prítomné aj tu a samozrejme je poplatné dobe svojho vzniku. Teda Francúzsko je dobré, ostatné krajiny Európy už pomenej, černosi sú bojazliví, biela rasa všetkým nadradená. :-) Čo ma s odstupom času zaráža, ale neprekvapuje, je vzťah ľudstva k živočíšstvu - úplné barbarstvo. Len tak pre zábavu si "dobrodruhovia románu" ulovia veľrybu a potom ju nechajú napospas žralokom. K tomuto všetkému sa pridáva ďalší typický neduh Verneovej tvorby a tou sú siahodlhé zemepisné a historické popisy platné v roku vzniku románu, hoci tu sa s ich množstvom Verne krotil. Takže som si niektoré údaje porovnal s dneškom a bolo to zaujímavé.
Další z Verneových cest kolem světa. Konečně po několika "jen" dobrodružných knihách zase jedno opravdové sci-fi.
Jedná se vlastně o soupeření mezi pokrokem a zabedněností, které nakonec samozřejmě dobře dopadne. Čtenáři se opět trochu vzdělají v zeměpisu a fyzice. A nebýt toho šíleného zmatku v jednotkách a jejich přepočtech, bylo by to ještě lepší. Ale to zřejmě není vina autora, nýbrž překladatele nebo vydavatele.
Za mne jedno ze slabších děl tohoto autora. Měla jsem chvilkama problém toto dílo dočíst.
Ale i přesto je neuvěřitelná autorova fantazie a technické znalosti.
Příjemné, úsporně a čtivě napsané, čistokrevné Sci fi. Kladně hodnotím charismatického hlavního hrdinu a šedou karmu všech postav, záporně občasnou zkratkovitost a dlouhé popisy prostředí, jež ubírají na dynamice.
(SPOILER) Kniha o vizionáři a vynálezci, který předběhl svou dobu (na což se na konci knihy vhodně naráží), dvou tvrdohlavých zastánců řiditelnosti balonu a vystrašeném černochovi, který v téhle knize trpí asi nejvíc ze všech ostatních postav. Začátek i konec knihy jsou velice krásné, nejdřív nádech záhadna, nakonec napínavý děj. Albatros je úžasný a obdivuhodný stroj, a když jsem knihu četl, mnohokrát se mi vybavily scény z mého oblíbeného filmu Laputa: Zámek v oblacích. Nevýhody této knihy jsou však dlouhá a nudná prostřední část týkající se obšírného opakovaného popisu pocitů postav a hlavně krajiny. Kdyby to někdo z knihy vyňal, zbylo by mu jen pár desítek stránek záživného děje. Postavy jsou nesympatické. Když se Strýc Prudent a Phil Evans snaží Roburovu vzducholoď zničit, nevím, komu mám fandit. Naproti tomu má kniha potenciál ve své myšlence a krutopřísným mechanickým vymoženostem, ze kterých jsem se inspiroval do jedné z mých her. A nakonec; předtím, než si tuto knížku přečtete, měli byste si přečíst Ocelové město, neboť je ve knize vzpomínané.
Další z těch lepších Vernovek bez zbytečné romantiky - trocha vědecko-fantastických záležitostí, lekcí v zeměpise a kurážných hrdinů. I přes ten krásný a revoluční létající prostředek, nejsou bohužel inženýrovy pohnutky a záměry uspokojivě nebo vůbec vysvětleny a tak celé to létající putování kolem světa tak trochu vyzní do prázdna - 55 %
Robur se mi nelíbil tolik jako ostatní knihy, ale jeho výhodou je bezesporu to, že je poměrně krátký (pro netrpělivé čtenáře). Jako dítě jsem brala tuto knihu jako 20 000 mil pod mořem "naruby". Podobnost v ději je tam značná, byť Robur se odehrává "nahoře" a Nemo "dole".
Tak tahle kniha se mi líbila víc než 20 000 mil pod mořem. Robur je vlastně takovou kopií výše zmíněného románu, nicméně je svižnější a pro mne, jako milovníka letadel, má navíc docela přesah-v tomto románu se Verne postavil na stranu letadel.
Někde jsem četl, že postava Robura je přihlouplou verzí kapitána Nema.
Mezi těmi dvěma je ale celkem rozdíl-Nemo je z mého pohledu extrovert, který se snaží budit zdání introverta (docela odvážná myšlenka o někom, kdo se schovává v ponorce :) ale provokovat nepřátelskou loď tím, že stojíte na palubě ponorky.....), naopak Robur je spíše introvert, který se snaží působit extrovertně (nedaří se mu ale zvládnout naše 3 ,,hrdiny").
Dávám 5 hvězd za román, 1 odebírám za rasistické narážky a 1 přidávám za poslední odstavec, který je dle mého tou nejúžasnější myšlenkou, kterou Verne převedl na papír (a který ze Strýce Prudenta a co. dělá vlastně padouchy tohohle příběhu).
P.S. Pána světa jsem ještě nečetl.
Je to takový průměr, Verne má rozhodně lepší knihy. Zpočátku se to tváří jako typický Verne, po úvodu, který na první pohled nemá s příběhem nic společného, následuje nastínění situace. Poté přijde popis jednoho vpravdě revolučního leteckého prostředku, kdy se autor jasně staví v tehdy velmi aktuální aviatické otázce na stranu letadel těžších než vzduch a všem příznivcům opaku - prostředků lehčích vzduchu - balonů, vzducholodí to dává sežrat s plnou parádou vlastně v celé knize, až do poněkud rychle "sfouklého" konce. Ale myslím, že i v popisu toho létajícího stroje je pár pasáží, kdy autor asi nevěděl, kudy kam a ne všechny detaily měl domyšlené. Následuje únos ctihodných Američanů a jejich nedobrovolná cesta vzduchem kolem světa. Robur dobyvatel je vlastně taková expresní lekce zeměpisu, taková mapa světa v Brailově písmu, jen sem tam proložená chvilkou nějaké akce. Rozhodně to není ta z jeho knih, ke kterým bych měl chuť nebo potřebu se někdy vracet. Objektivně bych dal tak dvě a půl hvězdičky, no nakonec teda nechám tři, ale jsou docela zvadlý.
Na to, že jde v podstatě o dvousetstránkový popis mapy světa, který je občas proložen napínavou epizodou a nějakým tím vtípkem, se mi Robur Dobyvatel četl velmi dobře a nenudil.
Další z verneovek, která mě v dětství minula. No, jak vidím, o žádný zázrak jsem nepřišel, i když musím uznat, že napsáno je to poutavě.
Verneovky kdysi bývaly můj život a k některým se vracím dodnes. ale Robur mě nijak zvlášť neoslovil ani tehdy, a teď už vůbec ne.
Nápad létajícího stroje těžšího než vzduch nebyl sice přímo Vernův, inspiroval ho jeho přítel, ale literárně ho dotáhl téměř k dokonalosti. Postava Robura jako vládce vzduchu má navíc mnohé společného s Nemem co by vládcem oceánů.
Když jsem si Robura Dobyvatele nedávno znovu četl, přemýšlel jsem, čím to je, že mě tak hrozně baví kniha, která je z velké části kopií 20 000 mil pod mořem (a nemá ani skulaře, ani salpy). Je to pochopitelně díky Verneovi samotnému: ten člověk dokázal popsat snídani kouzelně (ne nadarmo má svůj šrafovaný svět, jako má třeba Graham Greene svůj Greeneland) a navíc tak, že by se profesionální závistí rozplakal i velkovýrobce thrillerů. Kromě toho je Robur kniha nesmírně vtipná v té nejlepší francouzské tradici – „Občane Jeme Cipe, vím, že vegetariáni mají střeva delší než obyčejní lidé – nejméně o třicet centimetrů. A to je dost... Nenuťte mě, abych vám je ještě prodlužoval, počínaje ušima!“ nebo „Jestliže myslíte, že netopýr není savec, pak mi dokažte, že jste někdy jedli netopýří vejce!“, nehledě na nezapomenutelné členy Weldonova klubu, dávající vzpomenout na Gun Club, vedené strýcem Prudentem (po Púovi druhý legendární strýc, tentokrát přímo montypythonvsky znějící). A konečně, tady je Verne pořád ještě optimista, co se týká pokroku a techniky... takže mi vadilo jen to, že Robur unese strýce Prudenta, Phila Evanse a Frycollina (jenž se rád přátelí s mocnými tohoto světa a je tedy spokojen, když je uložen vedle kabiny kuchařovy) a vězní je „právem silnějšího“. Proto, a taky pro kontrast s krásným závěrem, kdy Robur říká to, co je největším problémem naší nezodpovědné doby, že „věda nemůže předcházet myšlení“, stojí za to přečíst si i pokračování, Pána světa.
Autorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Kniha se mi četla dobře a její audioknižní zpracování bylo naprosto výborné. Líbilo se mi na ní také to, jak autor zobrazil některé špatné lidské vlastnosti.