Rocková poezie 1
Josef Vlček , Karel Srp
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/161985/bmid_rockova-poezie-1-F2T-161985.jpg
5
6
6
Sestavili Karel Srp mladší (1958) a Josef Vlček (1951). Předmluva Josef Vlček. České překlady textů: Captain Beefheart, Doors, Genesis, Peter Hamill, Jethro Tull, King Crimson, Pink Floyd, Yes... Jazzpetit vydaný Jazzovou sekcí Svazu hudebníků v roce 1979. Obálka Joska Skalník. Kniha, která ovlivnila celou generaci, byť oficiálně vlastně vůbec nevyšla.... celý text
Přidat komentář
Za husákovské normalizace se režim snažil zastavit vlnu západní kultury mj. také omezením rockové hudby. Za této situace se začaly šířit v opisech překlady textů rockových alb, která jsme si nahrávali na magnetofony nebo je kupovali na burzách či od veksálků. V té době připravila Jazzová sekce Svazu hudebníků výběr textů z alb vydaných v letech 1966-1978. Kniha je ojedinělá tím, že zachovává anonymitu autorů překladů, bylo to praktické i z hlediska jejich nepostižitelnosti Státní bezpečností, ale jak praví přemluva: většinu překladatelů se prostě ani dohledat nepodařilo. Výběr: od Argent, Beefhearta, Doors, Jethro Tull, King Crimson, přes Zappu, Floydy po Yes.
Počtete si i dnes!
Edice "Jazzpetit" fungovaly jako samostatné přílohy hudebního občasníku "Jazz" (nebo "Buletin Jazz") , který se věnoval avantgardním, menšinovým, či méně známým hudebním formám (Rock In Oposition, minimalismus, Conceptual Art, Zeuhl, Jazz-Rock a pod.) a který vydávala a distribuovala tehdejší Jazzová sekce.
Jako první "Jazzpetit" vyšla v roce 1979 právě "Rocková poezie / 1". Miloval jsem rockovou muziku a logicky jsem toužil zjistit, o čem že to moji oblíbení umělci pějí. Kvalitní písňové texty by asi neměly být nějaké jednoduché zábavové veršovánky (snad s výjimkou textů Ivana Mládka, kde je naopak v jednoduchosti jejich síla), ale jsou plné náznaků, osobních asociací, vnitřních obrazů a obratů, odboček, výhybek, odkazů, ale i slepých kolejí. A to může být jejich problém.
Přiznám se, že texty takových Yes, Hamilla, nebo některé od King Crimson (potažmo Petera Sinfielda) jsem nepochopil ani po mnohokrát opakovaném čtení (na rozdíl od hudby, která byla excelentní). Naopak jsem byl tehdy potěšen Zappou, který se svými Mothers dovedl být sarkastický, umělecký i zábavný. Také Beefheart, Jethro, či Floydi nejsou špatní.
Příjemný a poučný sborník.