Moderní komedie
John Galsworthy
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29502/bmid_moderni-komedie-ejj-29502.jpg
4
88
88
Rod Forsytů série
< 3. díl >
Děj románové trilogie (Bílá opice, Stříbrná lžička, Labutí zpěv), která je pokračováním trojdílné Ságy rodu Forsytů, se odvíjí ve dvacátých letech našeho století a líčí osudy třetí a čtvrté generace Forsytů. Na rozdíl od staré generace, která houževnatě usilovala o zlepšení svého postavení a rozmnožení rodinného majetku, žijí mladí Forsytové ze dne na den, pachtí se za požitky a novotami a přitom jim však není jasný cíl, k němuž směřují. Trilogie je tedy "ságou" i "komedií" o tom, jak odumírá starý svět pevných hodnot a rodí se svět jiný, který hledá nové hodnoty.... celý text
Přidat komentář
Jak každý píše, je moderní kniha trochu jiná než ostatní díly, ale o to víc zajímavá. Ta doba byla neskutečná a taková tajuplná. Kdyby věděli v té době jak se svět změnil, takové příběhy se už nepíší. Je skvělé mít možnost sáhnout po takové klasice jako Rod Forsytů a plno další děl té doby.
Kdysi jsem slyšela o filmu, ale tato kniha no spíš ,,Sága rodu Forsytů se mi nikdy nedostala do ruky, ale myslím, že někde v knihovně mám ještě jednu knihu o této rodině. Vlastně ano kniha ságy rodu Forsytů byla vydána po natočení nového filmového zpracování, ale podle pamětníků to prý nebylo ono. Ale zpět k této knize. Kniha byla dobrá, zajímavá, úchvatná, ale tady je vidět proměna z viktoriánského období po 1.světové válce, generační rozdíly i když se Soames snaží přizpůsobit nové době a zároveň vzpomíná na svoji dobu, problémy s dcerou, které neumí pomoct v citových zmatcích a také vlastně rozpory generační
Ach, Johne! Ďalší váš 700 stranový kolos a ja som unesená! Mňa proste tie hrubé, rozvinuté príbehy bavia, pretože sa neskutočne dokážem zžiť s postavami a potom s nimi priam dýcham. A som veľmi rada, že som Galsworthyho veľdielo už dala ako 30+, pretože ako mladšia by som úplne inak vnímala kopu vecí. Na môj vkus, tam v tejto časti, bolo veľa spoločenských omáčok ohľadom smerovania britského národa, hlavne state, kde premýšľal Michael ohľadom obyvateľstva, nezamestnanosti, charity a či vôbec charita a pomoc majú zmysel. Galsworthy opäť pripomína aké neduhy priniesla do spoločnosti industrializácia a videla som tam podobné premýšľanie u neho ako u Lawrencea v jeho Milencovi. Osobne som sa stotožnila s Fleur a jej sebeckosťou a cieľavedomosťou (aj keď nahlas by som si to nikdy nechcela priznať). Už teraz sa teším na poslednú časť Koniec kapitoly.
P.s. Síce, Soames bol aký bol v prvej časti, ale tu mi bol v starobe vcelku príjemný.
(SPOILER)
Oproti iným čitateľom sa mi Galsforthyho Moderná komédia páči viac, ako Sága. Je to kniha o niečo menej tučná, zaberá menšie časové obdobie, no myšlienkový svet jednotlivých postáv je mi omnoho bližší a zrozumiteľnejší, ako starodávne persóny v Ságe, z ktorých buržoáznych neuróz sa Galsworthy vysmieva. Z necitlivého Soamesa urobil autor sympatického, i keď ufrflaného starnúceho muža a jeho večné prekáračky so starým pánom Montom napĺňajú knihu tým, čo v Ságe nebolo: skvelým britským humorom.
Siahodlhé, no vôbec nie nudné úvahy Soamesa nad moderným svetom pekne ukazujú, ako sa na prelome 20. storočia mení paradigma, životný štýl a uvažovanie ľudí. Soames je muž storočia devätnásteho, snaží sa pochopiť 20. storočie, ktoré sa deje okolo neho, vedecko-technický pokrok, ktorému nedôveruje, no nedarí sa mu to a snaží sa pochopiť svoju dcéru, čo sa mu tiež nedarí, tak, ako sa mu nedarí pozitívne hodnotiť zariadenie jej domu, ktoré sa mu zdá príliš moderné. A jeho dcéra, Fleur, sa snaží pochopiť samú seba a jej vzťah k svojmu manželovi a nakoniec si s prekvapením uvedomuje, že svojho manžela miluje a pochopí, že šťastie, ktoré hľadá, je po boku jej muža.
V závere románu Soames umiera a s ním umiera i celé 19. storočie, so všetkým svojim spiatočníctvom i všetkým tým, čo bolo dobré.
Po knize Sága ... jsem ihned sáhl po komedii.Přijde mi,že je trochu jiná.Nejde,aby byla stejná,neboť i doba se pořád pohybuje směrem dopředu.Krásné romány
Anglicko v medzivojnovom období a pokračovanie osudov členov rodiny Forsytovcov. Nevedela som, čo mám od tejto časti očakávať, ale bola som milo prekvapená. Soames je oproti predchádzajúcej časti sympatickejší, ohľaduplnejší, ľudskejší. Svet "starých" Forsytovcov sa zmenil, snaží sa byť modernejší. Prostredníctvom Michaela Monta poukazuje na politické a sociálne problémy, na chudobu. Výborne vykreslené postavy, ich charaktery, obdobie,... Jednoducho stará anglická klasika.
Nemohu říct, že by Moderní komedie byla slabší než Sága rodu Forsytů, jak se někde píše. Je prostě trochu jiná, a to z několika důvodů. Sága byla psána v širším časovém úseku 1906-1921 a taky měla širší časový záběr z minulosti cca 1880 do současnosti 1921. Moderní komedie byla psána v letech 1924-1928 a její dějový záběr navazuje asi od roku 1921 jen do roku 1926. Trochu tam chybí ta "stará dobrá" Anglie, má ale zase jiný záběr (politika, problémy chudých vrstev...). Obě trilogie mají podobnou kvalitu - pro mě v tom smyslu, že jsou zajímavé, poutavé a čtivé části, ale i části popisnější a nudnější. Zajímavé je, že Galsworthy dokázal podat Anglii své doby jaksi nadčasově, je to pořád zajímavé čtení, kterému čas nic neubral. Působí na mě tak, jakoby dílo bylo napsáno v současnosti. 75%, 2. 1. 2019.
Sága rodu Forsytů a Moderní komedie - nádherné romány, krásně napsané. Četla jsem najednou a byl to mimořádný literární zážitek.
Sága rodu Forsythů je moje oblíbená. Proto jsem byla zvědavá na její pokračování. Ale horko těžko jsem se prokousala na konec. Na můj vkus příliš velkou část děje zaujímá Michael a jeho politika. Fleur je stále lehkomyslná a sobecká, ani mateřství ji nezměnilo. Soames oproti předchozímu dílu je lidštější a sympatičtější. Ocenila bych více podrobností o Jonovi, Ireně a dalších "žijících" postav ze Ságy. Poslední díl trilogie byly ale už podle mého vkusu.
Parádní kniha, četla se skoro sama. Co víc k tomu dodat? Pokračování Ságy. Soames, Fleur, Michael, Jon, a další na scéně a pokračování jejich života po Sáze. Čtivá, mnoho děje, událostí. Kvalitní vykreslení postav, charakterů, doby.
Moc nerozumím, jak tu někdo píše, že zpočátku je pomalá a nezajímavá. Mě tedy kniha od začátku pohltila. Maximálně prvních 20-30 stránek, než se člověk začetl, ale pak už dobré.
Knihy mě pohltily. Souhlasím s níže, že i když "staří" Forsyté již nejsou, tak sledovat osudy jejich dětí a vnoučat je stejně zajímavé.
Jednoduše jsem této sáze propadla a pravidelně se k ní vracím ve volných chvílích a vždy mě udiví, jak musím číst, ač ten děj znám a vím, co se bude dít a co se komu stane.
Dva dny po přečtení Ságy rodu Forsytů jsem se pustila do Moderní komedie. Svět této generace je trochu jiný než ten za éry Jamese, starého Jolyona, Timothyho, apod., ale není méně zajímavý. Do čtení tohoto pokračování jsem upřímně šla s tím, že od toho nemůžu moc očekávat, ale k mému překvapení jsem se zmýlila. Začátek je sice trochu nudnější, ale nakonec mě kniha pohltila natolik, že jsem ji přečetla za pět dní a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Soamese, kterého jsem si oblíbila už v prvním díle, v tomhle druhém jsem ho doslova zbožňovala. Naopak tak, jak jsem neměla ráda Irenu, tak tady jsem nemohla vystát Fleur - sobecký, rozmazlený spratek, který jde přes mrtvoly za tím, co chce. Připadala mi strašně nevděčná a Soames byl ve vztahu k ní až hloupý... Ačkoliv, na jednu stranu ho chápu, já sama už teď dělám pro své děti co jim na očích vidím a dávam jim všechno, co můžu - někdy i víc.
SPOILER! Každopádně, je neskutečně smutné, že ho láska k dceři dohnala až ke smrti. Ale pevně věřím tomu, že tohle je smrt, kterou by si Soames přál - zemřít při záchraně jediného člověka, kterého kdy upřímně a hluboce miloval. Já, kterou téměř žádná kniha nedožene k slzám, jsem pro Soamese vysmkrala mnoho kapesníků :).
Tak jako tak, Sága rodu Forsytů a Moderní komedie je naprosto skvělé čtení a jen těžko se s generací Forsytů, staré Anglie a rozsáhlými popisy Galsworthyho loučím.
Moderní komedie nemá ten spád jako Sága, hlavně ze začátku je pomalá a přes mistrovské obrazy (třeba Soams v okně s nafukovacími balónky) dost nezajímavá. I proto jsem ji při předcházejícím pokusu nedočetl. Jsem však rád, že jsem tentokrát vydržel. S návratem Jona, jeho nové manželky a také Ireny se totiž vrací duch a čtivost Ságy.
A najednou vzbuzuje Soams bezmezně milující svou dceru Fleur čtenářův soucit. Mé sympatie získává i hledáním svých kořenů. (Možná si můžeme společně s ním smutně povzdechnout, jakým směrem se mění svět. Vždyť soudní spor jeho dcery s bohatou Marjorií Ferrarovou kvůli několika pomlouvačným slovům nám, kteří se denně setkáváme s vulgarismy a lží z úst našich představitelů, připadá tak nepravděpodobný a možná malicherný.) Jak se ve Fleur opakují Soamsovy vlastnosti ze Ságy: milostná vášeň a cílevědomá touha získat milovanou osobu a vlastnit ji! Jen vývoj Michaela Monta z umluveného mladíka v Sáze ve výjimečně hodného manžela, který přijímá to, že je pro Fleur až druhý, je trochu nepřirozená.
Poslední kniha této trilogie stojí za to, aby člověk vydržel a Moderní komedii přečetl celou!
Přesně rok po čtení Ságy rodu Forsytů jsem začala s Moderní komedií. Narozdíl od Ságy nemá seriálovou podobu, tudíž jsem nebyla předpřivená a obeznámena s dějem. Líbil se mi i komornější obsah knihy, kdy už nebyla kniha o celé rodině, ale hlavně o Soamesovi, jeho dceři Fleur, o jejím manželovi Michaelovi a ještě se do toho přimíchala „dětská“ láska a bratranec Fleur – Jon. A drama bylo na světě, protože v tomto případě stará láska nezrezivěla.
Anglie má pořád problém se zkostnatělou viktoriánskou morálkou, ačkoliv se hlavně v Londýně všechno a všichni snaží být modernějším a podle posledních trendů. O morálce je i soudní spor Fleur s Marjorie Ferrarovou, který je veden pouze kvůli pár urážkám. Kdo by čekal, že krátce po první světové válce a před další válkou budou ještě někoho tak moc urážet slova jako „snob“ či „zrádkyně“?
Nicméně největším překvapením pro mě byla postava Soamese, který se změnil z mnou skoro nenáviděné postavy v člověka sympatického, nesobeckého, schopného dělat kompromisy. Člověk by čekal, že po tom, co v životě prožil a dle toho jak to prožíval, se z něj stane spíše zahořklý stařík. V kapitolách věnovaných jemu bylo navíc možné dozvědět se mnoho o proměně Anglie a její pochopení člověkem, který vyrůstal a dlouho žil bez automobilů, rádií, podivných tanců a elektřiny.
SPOILER: Na sklonku jeho života mu zbyly dvě radosti – jeho dcera a obrazy. Vůbec jsem nečekala s jakou naléhavostí a rychlostí se mu v jeho životě obě tyto záležitostí zhroutí. V jeden den se dozvěděl o znovuvzplanutí lásky jeho dceři k Jonovi, naštěstí i naneštěstí se jí nepodařilo získat jeho srdce ani přes umíněnost a rozmazlenost, což se vzápětí vymstilo – nedopalek Fleuřiny cigarety zapálil část domu, kde byla Soamesova milovaná obrazárna. Ale že ho zabije (na Forsyty předčasně, krátce po sedmdesátce) jeho láska k dceři, a přitom jeho oblíbený obraz od Goyi, jehož ztělesněním jeho dcera byla, to jsem opravdu nečekala.
Otázkou je, zda ho zabila dcera, láska k dceři nebo obojí. Nebudu lhát, že mi během posledních stran nevlhly oči – kdyby mi někdo před rokem řekl, že to bude kvůli Soamesovi, asi bych nevěřila a nejen proto, že jsem netušila, že nějaké pokračování Ságy rodu Forsytů existuje.
Příběh o lásce, zejména o té nenaplněné. Jak by to bylo snadné, kdyby jsme měli vždy osudem určeno potkat náš věčný protějšek a strávit sním spokojená léta plná pochopení a opětovaných citů. Jenže život není vždy tak jednoduchý a věci po kterých nejvíce toužíme nám jen tak nespadnout do klína. Jaké z toho plyne ponaučení, už zůstává jen na nás samotných.
Další generace Forsytů prožívají své osudy, jejich svět je už jiný, než svět předchozích generací, ale i tady je hnacím motorem láska a snaha dosáhnout toho, po čem jednotlivé postavy touží.
Autorovy další knížky
| 1972 |  Moderní komedie |
| 2001 | Sága rodu Forsytů 1-3 |
| 1991 | Sága rodu Forsytů I. díl - Vlastník |
| 1956 |  Venkovské sídlo |
| 1970 | Tmavý květ |
Nebylo to spatne, ale ani zadna pecka. Asi proto, ze mi rozmazlena Fleur byla hodne nesympaticka. Michael si neumel nikdy dupnout a kolem Fleur chodil po spickach. To me nekdy az rozcilovalo. Ale zpracovani CRo vynikajici.