Rodina ako tím

16.03.2023

Nebylo to nic pro mě, není to ten směr, kterým bych svou rodinu chtěla vést, tady to vyznívá, že rodina se má vést jako firma a nebo webovky :D . Ne, ne tady nejsme s autory na stejné vlně.

07.10.2022

Za mě osobně zklamání, jen přemýšlím, jestli ho umím pojmenovat.

Možná ta kombinace naprosto triviálních věcí typu co bude dělat rodina v pondělí a co v úterý, s věcmi, které jsou naopak tvrdý leadership a korporátovina - viz grafy s původními anglickými názvy. Takové to "catch all", míříme na všechny od těch úplně blbejch až po doktory věd. Jde to vůbec jednou publikací?

Co mě vyloženě rozesmálo, byl náčrtek "brzkého rána" pana Mühlfeita. Dovolím si to citovat: "Po probuzení, ideálně ještě v posteli, si dělám vizualizaci - představuju si nový den a vše, co mě v něm čeká. Pak si udělám dechové cvičení, vypiju vodu s citronem, zařadím nějaký pohyb a po něm si dám vlažnou sprchu. Na závěr se nasnídám."

Proč třeba tohle v knize je? V knize pro rodiče? Já nevím, kdy pan Mühlfeit naposledy viděl třeba matku se dvěma malými dětmi... jestli si dokáže představit, jak ráno v takové rodině vypadá, ale tohle mi přijde naprosto off topic. Nulová empatie. Vlastně ukazuju, jak málo toho o lidech, pro které píšu, vím. Jaká vizualizace? Pohyb? Citron? Jako matka dvou dětí 2 a 3,5 roku jsem ráda, když mám v 9 umyté zuby.

Vlastně si to celé představuju tak, že za autory někdo z nakladatelství přišel, přesvědčil je, že by to chtělo nějaké pokračování jedničky s mírným vykradením jedničky, dal jim nůž s termínem na krk... a pak už to jelo.

21.01.2022

Kniha navazuje na předchozí díl Odemykání dětského potenciálu, který mě nadchnul svým obsahem i zpracováním. Tento díl Rodina jako tým na něj obsahově navazuje a obsahem je snaha o to, dostat z každého člena jeho maximum tak, aby rodina jako celek mohla dosahovat úspěchů a fungovat.
Autoři využívají metod a poznatků z oblasti leadershipu a budování pracovních týmů, což je velmi nezvyklý pohled a veskrze přínosný. Samozřejmě, kniha je jen výsekem rodinného života a nepokrývá všechny jeho aspekty. Třeba o emocích či citovém odcizení se nic nedozvíte, takže ji nelze brát jako univerzál, ale spíš jako velmi zajímavý a inspirativní výsek.
Nutno říct, že grafické zpracování mne i tentokrát nadchlo.
Jednu hvězdu jsem však musela srazit. Hned první kapitola mě poněkud rozladila. Nadávat na současné školství je moderní a nejspíš i potřebné, ale autoři by si měli uvědomit, že většina rodičů prostě nemůže dát děti do soukromých alternativních škol. Kniha však nenabízí žádnou možnost, jak kompenzovat nedostatky školství a může tak rodiče vést k velké skepsi až depresi. Navíc je otázka, jestli tento přístup nevede k současnému neutěšenému vztahu žák / učitel, který je zcela bez respektu, ostatně i rodiče často postrádají i elementární respekt a ocenění náročné práce. Protože pak ti dobří učitelé odejdou a ke změně nikdy nedojde ... a o vlivu na další vývoj dětí žijících s těmito pocity o nadřazenosti nad učitele a že je vše špatně lepší ani neuvažovat ....