Rodina Ambrožova
Vlasta Javořická
Vesnický román o rodinných vztazích na statku zámožného sedláka, který se proti vůli matky oženil s nemajetnou dívkou. Zaslepená stará selka nemůže přenést přes srdce synův sňatek s dávnou láskou a snaží se šťastné manželství rozeštvat. Mladá žena vzorně pečuje o děti z předchozího manželství, na zlobné útoky většinou mlčí, ale tchyně se nevzdává a nakonec se jí obratnou lží podaří otřást synovou důvěrou k ženě. Žena se vrací na čas k otci, ale nemoc nevlastního dítěte a mužovy prosby jí přimějí k návratu. Stará žena nesleví ze své pýchy a zloby, ale je to nakonec nenáviděná snacha, kdo o ni pečuje v nemoci a ve stáří.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2009 | Granáty |
1998 | Námluvy |
2006 | Můj život 1. a 2. díl |
2005 | Bez lásky |
2001 | Na Veveřím gruntě |
Neměla jsem moc zdání, o čem kniha je, ale brzy mi to došlo. Ze začátku jsem chvilku bojovala s nařečím, ale po pár stránkách jsem to přestala vnímat. Do příběhu se dostane čtenář hned, události ho pohltí a chvílemi dokonce bez dechu bude rychle pokračovat, aby věděl, co bude následovat. Lidka mi byla od začátku velice sympatická, ale brzy jsem pochopila, že je přesný můj opak - trpělivá, zdrženlivá, dokáže překousnout neskutečné věci a pro lásku obětuje vše. Na druhou stranu panímámu jsem chtěla mockrát proplesknout. Vždyť to bylo zostouzení a vyloženě pekelné týrání. To by málokdo vydržel. Jan byl chudák stejný jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Nakonec však panímáma pochopila a rozum dostala, i když už asi pozdě, mohlo to dopadnout mnohokrát daleko hůř. Je to nádherný příběh ze života minulého století a pevně věřím, že se takhle přesně mohl někde opravdu stát. Krásná a velmi čtivá kniha, na kterou nepůjde lehce zapomenout. Hezký poklad naší literatury. Jsem ráda, že se mi dostal do ruky a měla jsem možnost si ho přečíst.