Prodloužený čas Josefa Čapka
Marie Šulcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448490/bmid_prodlouzeny-cas-josefa-capka-SuJ-448490.jpg
5
16
16
Rodinná románová biografie rodiny Čapkových série
< 5. díl
Závěrečný titul z biografické románové série o životě bratří Čapků. Faktografickým románem Prodloužený čas Josefa Čapka autorka uzavírá svůj cyklus o životě a díle bratří Čapků (Čapci, Ladění pro dvě struny, Poločas nadějí, Brána věčnosti). Završuje tak své více než čtyřicetileté hledání jejich stop od dětství až po tragické chvíle smrti. Poslední díl je silně poznamenán druhou světovou válkou. Autorka čerpala z ústního i písemného svědectví pamětníků, dobového tisku a dalších pramenů. Nakladatelská anotace.... celý text
Přidat komentář
Přenádherné! To je tak precizní dílo, že to až vyráží dech. Srovnatelné s prací Miloše Doležala o Josefu Toufarovi. Autorka čerpá z archivních pramenů, děl a komentářů obou bratří, výpovědí přátel a příbuzných Čapků. Tohle budu číst znovu a znovu a znovu.
I když jsem věděla, že Josef Čapek v Bergen Belsenu zemřel, jeho skon mě zasáhl a přímo niterně jsem cítila jeho vůli žít a vrátit se domů. Brečím ještě teď, protože znovu jsou humanismus a mravnost, které z obou bratří čišely, sprostým slovem. A člověk proti člověku povstává.
Druhá světová válka poznamenala minimálně dvě tři generace lidí a přinesla naprostý úpadek lidství. I to byl pak důsledek událostí bezprostředně po válce a především pak v 50. letech, kdy jsme v úděsné paranoie viděli nepřítele mezi svými. Do téhle doby Čapci už vůbec nepatřili.
Děkuji Databázi knih za zprostředkování tohoto cenného díla.
Celá pentalogie je nádherná, přečetla jsem na jeden zátah. Poslední díl věnovaný zejména Josefu Čapkovi mě oslovil nejvíc. Josef je stále trochu ve stínu Karla, a myslím, že neprávem. Jeho osud je velmi smutný, a zase - spisovatelka odvedla perfektní práci, jen nechápu proč tyto knihy nevycházejí, bohužel v tištěné podobě nyní nejsou dostupné.
Poslední díl rodinné ságy Čapci je věnován literátu, nadanému malíři a hlavně vlastenci Josefovi, který byl hned počátkem 2. světové války uvězněn, prošel řadou koncentračních táborů , přežil až do konce války a pak zahynul, pravděpodobně na tyfus. Krásná kniha o výjimečném člověku, který žil tak trochu ve stínu svého proslulejšího bratra Karla.
Ke knížce jsem se dostala spíš náhodou, aniž bych četla předchozí díly od autorky - a jsem moc ráda, že jsem ji přečetla. Nejsem žádným vášnivým sběratelem nebo obdivovatelem děl bratří Čapků, ale tohle bylo zajímavé. Začíná smrtí K. Čapka, popisuje prostředí a události protektorátu a 2. světové války z pohledu Čapkových blízkých, v mimoběžných kapitolách pak přežívání J. Čapka v koncentračních táborech (jak to prostředí nemám ráda, tak tady se autorka nevyžívá v brutalitě a bezmocnosti, tak to celkem šlo).
Autorovy další knížky
| 1998 |  Čapci |
| 1990 | Ladění pro dvě struny |
| 1997 | Brána věčnosti |
| 1993 | Poločas nadějí |
| 1997 | Kruh mého času |
Potřetí s bratry Čapky. Vlastně ne, Karel je již od prosince 1938 mrtvý, ale přesto se s ním, vzpomínkami na něj, s jeho odkazem potkáváme i v tomto díle. Ale také s jeho ženou Olgou Scheinpflugovou, jejíž povedený živý portrét nám autorka zanechala, s Jarmilou Čapkovou, Alenkou Čapkovou, ale hlavě s Josefem Čapkem, bratrem, stojícím tak trochu ve stínu slavnějšího Karla, nenápadným hrdinou, jehož osud je až bolestně tragický; celou válku v koncentrácích, trápení, bolest, stesk a nemoci, a když se zdálo, že vše bude mít šťastný konec, přišla na poslední chvíli smrt.
A taky takový stručný přehled protektorátních dějin. Tragika války, zase jinak.
Autorka musela pro své obsáhlé pojednání o bratrech Čapkových nastudovat velké množství literatury, zaujalo mě i její osobní vzpomínání na léta válečná i na osobní setkávání s aktéry této knihy – Olgu Scheinpflugovou, jejími sourozenci, a nebo třeba taky s doktorem Miroslavem Halíkem (mimochodem otcem prof. dr. Tomáše Halíka), který se zasloužil neuvěřitelným způsobem a s obrovským nasazením o literární pozůstalost Karla Čapka.
Podnětné, nesmírně zajímavé čtení, které nás přinutí zabývat se událostmi dávno minulými, které ale přesto mají přesah až do současnosti.
Hodně často chodím v Praze uličkou Bratří Čapků, kdysi ulicí Úzkou, kolem domu bratrů Čapkových. A když míjím poněkud zarostlý dům s brankou, u niž jsou cedulky se jmény Olga Scheinpflugová a Karel Čapek, přijde mi, že se to vlastně stalo docela nedávno… Vždyť moje maminka, když se mnou jako holčičkou chodívala na procházky z Vršovic, potkávala v těchto místech Olgu Scheinpflugovou a nedávno vzpomínala, jak před domem jako mladá vídala malého chlapečka na tříkolce. Spočítaly jsme spolu, že to musel být tehdy cca osmiletý vnouček Josefa Čapka, syn Alenky, jehož babička, paní Jarmila Čapková možná ještě v té době ztraceného manžela, jehož smrt nebyla nikdy oficiálně potvrzena, s kapkou naděje vyhlížela…