Rodinné klbko
Táňa Keleová-Vasilková
V každej rodine to vrie... láskou, ale aj situáciami, ktoré prináša sám život. Rodina je ako klbko. Klbko zviazané láskou, zväčšujúce sa s pribúdajúcimi spoločnými rokmi, prežitými udalosťami, skrývajúce malé či väčšie tajomstvá, bolesti a prehry. Rovnako to platí pre rodinu Sáry a Vlada. Ich klbko je veľké, pretože majú štyri dospelé deti a večne sa u nich čosi deje. No čo ak sa klbko naruší? Čo potom?... celý text
Přidat komentář
Přečteno za víkend. Příběh jako takový zajímavý, ale pořád dokola ty stejné kecy, což mi knihu ve výsledku zkazilo.
Takový horší průměr. Nejdřív jak jsou báječná rodina a pak je rozhodí pár problémů s dětmi. Celé divné.
Přečetla jsem ,ale už tuto autorku na čas vynechám, Je to stálé stejné téma - rodinné problémy -- nic nového.
Přečteno za dvě odpoledne na zahradě na lehátku. Je to taková letní oddychovka s hodně jednoduchým dějem.
Další pěkný příběh ze života , je láska mateřská vice než láska manželská? Sára mě svým postojem nezklamala, Vlado jo. Asi proto,že jsem matka? Zachovala bych se stejně? Nevím, ale něco mi říká, že bych nejspíš jednala stejně.
"víkendovka "
Rodina je jako klubko vlny. Každý člen má svou pomyslnou nitku, která roste a dotyčný si namotává svůj osud a spolu s ostatními utvoří v dospělosti celé klubko.
Vlado se Sárou jsou názorný příklad. Jejich už dospělé čtyři děti se ze zahraničí, z vlastních domovů vrací do rodinného hnízda a "hrubá vlna začíná pelichat ."
V příběhu se vracíme do minulosti, vzpomínek Sáry na výchovu dětí.
Pohodový príbeh o jednej rodine so 4 už dospelými deťmi...malé deti, malé starosti, veľké deti, veľké starosti...
Kniha neohúri, ani neurazí, taký koláčik ku kávičke...keď potrebujete len vypnúť, nerozmýšľať a zrelaxovať...
Sára a Vlado si užívají,děti vyletěly z hnízda a oni mají čas na sebe.Jenze se začne všechno kazit.Syn se vrátí z Anglie a nemá práci.Dcera se rozejde s přítelem a těhotná se vrátí domů.Rodičum se to moc nelíbí v rodině to začíná skřípat.
Pěkný příběh, ze života. Vše je v naprostém pořádku, a pak se najednou vše postupně začně bortit...příběh neurazí, nenadchne...pro někoho blízké, pro někoho nezajímavé
Knihy od této autorky mám ráda. Bohužel tato se moc nepovedla, byla jsem zklamaná. Prezentuje zde idylickou velkou rodinu, která se však podle mě chová zcela jinak. Vůbec mi obsah knihy neseděl k popisu - jako klubko svázané láskou - Z knihy jsem nic takového necítila. Chování této rodiny mi přišlo divné, hloupé...Obsah nijaký, stále jsem v průběhu čtení na něco čekala a nic nepřišlo a pak se to utnulo.
(SPOILER)
Autorka odpočinkových společenských románů nás tentokráte zavede do rodiny se čtyřmi dospělými dětmi. Manželé si po jejich odchodu z domova užívají zasloužené "prázdniny" i jeden druhého.
Ovšem....spletité klubko rodinných vztahů ukazuje, že děti zůstanou našimi dětmi a jejich problémy budou rodiče vždy prožívat. Líbilo se mi, jak Sára a Vlado motivovali dospělé děti k řešení problémů a hledání osobní odpovědnosti, která by měla jít s dospělostí ruku v ruce.
U paní spisovatelky mi trochu vadí překotné zvraty. Nadýchaná růžová a hned depresivní černá. Ale život někdy bývá jako na houpačce a v rámci žánru si u těchto knih vždy odpočinu.
Poněkud useknutý konec, jako by měl následovat další díl. Třeba jednou ano.
Jedna z těch slabších knih od autorky.Moc mě to nebavilo a přeskakovala jsem a věděla,že o nic nepříjdu.
Po prečítaní tejto knihy som ostala trošku sklamaná. To naozaj taký záver? Myslím, že autorka mohla dať ešte trošku priestor záveru knihy. Pripadalo mi to tak seknuté. Mám rada jej knihy, ale s touto to nebolo až také, že by som sa chcela k nej ešte vrátiť.
Z mého pohledu poměrně nevěrohodné - téměř idylická rodinka, manželé po padesátce jako z červené knihovny, najednou zvrat, vše špatně a následně opět idylka? Nevím, ale takto to v životě nechodí. Kniha se mi nezdála moc čtivá.
Řekla bych že tento příběh byl ze života, některá matka neví i když jsou děti z domu jak se zachovat, na čí straně stát, za dětmi a nebo za názorem manžela? Pro mě docela poučná kniha, a bůhví jak budu reagovat já za cca 10let
Naprosto neskuteční, neuvěřitelný pár, padesátiletí Sára a Vlado. Rodiče 4 dětí , ted už dospělých, pořád se k sobě tulí, pořád se musí jeden druhého dotýkat a chodit do restaurací nebo pizzerie. Tuhle idylku ale nahlodá dcera cestovatelka a líný syn. Vychází najevo, že děti, které si rodiče tak pečlivě vychovávali , jsou sobečtí nedospělí lidé a matka rodu neví jestli chce své děti u sebe nebo pryč z domu.
Musela jsem přeskakovat, nebo to byla celkem nuda , nejdřív idyla a pak to všechno někdo rozhodí a snaží se slepit.
Takové nějaké nijaké. Slabší od autorky. Málo do hloubky. Ale asi většinu neurazí a jako většina jejích knih je oddechová i tato.
Autorka nám nabídla pohled na "obyčejný" život jedné rodiny, kdy rodiče zjišťují, že jejich spokojené a samostatné děti zase až tak spokojené a samostatné nejsou a že oni dva (matka s otcem) mají rozdílné přístupy k řešení nenadálých životních zvratů, které mohou vést až k rozdílným životním cestám.
Kniha mě nezaujala jak jsem očekávala, nečetla se vyloženě špatně, ale dějová linka byla nějak nedotažená, jakoby psána horkou "jehlou" a konec byl vyloženě useknutý.
Od autorky jsem četla lepší knihy.
(SPOILER) Přečteno jako knižní štafeta, děkuji za zapůjčení a možnost přečtení, moje první kniha od autorky, kterou jsem neznala. Když se podívám do svých poznámek, které jsem si psala v průběhu čtení, hned zkraje jsem konstatovala, že jakmile si někdo na začátku myslí, že vše bude v pořádku, tak se to kapitálně podělá. A ono jo. Na to, jak je knížka útlá, je v ní skutečně hodně zvratů, některé předvídatelné, jiné ne. Sára byla v tomhle naprosto úžasná postava, podpůrná, potlačující vlastní ego a ambice ve snaze, aby rodina držela pohromadě, všichni měli tolik prostoru a pochopení, kolik potřebují, a třecích ploch bylo minimum. (Úmyslně ponechávám stranou otázku, kolik žen to má skutečně až takhle, vztah a rodina kolikrát na úkor sebe sama.) Ve srovnání s ní Vlado působil jako poleno, přitom autorka poměrně věrně zrcadlila mnoho mužů, které znám ze svého okolí, počínaje svým tatínkem, přes manžela pokračuje (a to můj muž je hodně atypický a pro rodinu toho dělá fakt hodně). Kdo žil s rodiči i ve starším věku, najde možná některé svoje rysy u Sářiných dětí (Jakub mi až příliš připomínal mého bratra s tou samozřejmostí, s jakou přijímal péči ze strany maminky ještě nedávno), kdo má partnera a děti a řeší každodenní frmol a fungování rodiny, najde se zas jistě v mnoha popisovaných situacích. Přestože byla kniha dost krátká a mnoho věcí by si zasloužilo propracovat, rozvést či dopracovat, a navzdory tomu, že bych titul označila jako čtení pro ženy, na mnoha místech jsem s příběhem rezonovala a prožívala ho spolu se Sárou, protože řeším podobná témata. Závěr, kdy Sára pozoruje vnučku byl moc krásný - když se mi narodily děti, měla jsem to taky tak. Na tomhle opravdu záleží nejvíc.