Rodinné klbko přehled
Táňa Keleová-Vasilková
V každej rodine to vrie... láskou, ale aj situáciami, ktoré prináša sám život. Rodina je ako klbko. Klbko zviazané láskou, zväčšujúce sa s pribúdajúcimi spoločnými rokmi, prežitými udalosťami, skrývajúce malé či väčšie tajomstvá, bolesti a prehry. Rovnako to platí pre rodinu Sáry a Vlada. Ich klbko je veľké, pretože majú štyri dospelé deti a večne sa u nich čosi deje. No čo ak sa klbko naruší? Čo potom?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rodinné klbko. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (62)
Přečteno za víkend. Příběh jako takový zajímavý, ale pořád dokola ty stejné kecy, což mi knihu ve výsledku zkazilo.
Takový horší průměr. Nejdřív jak jsou báječná rodina a pak je rozhodí pár problémů s dětmi. Celé divné.
Související novinky (1)
Knižní novinky (43. týden)
18.10.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rodinné klbko v seznamech
v Přečtených | 234x |
ve Čtenářské výzvě | 23x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 60x |
v Chystám se číst | 39x |
v Chci si koupit | 14x |
v dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Přečteno jako knižní štafeta, děkuji za zapůjčení a možnost přečtení, moje první kniha od autorky, kterou jsem neznala. Když se podívám do svých poznámek, které jsem si psala v průběhu čtení, hned zkraje jsem konstatovala, že jakmile si někdo na začátku myslí, že vše bude v pořádku, tak se to kapitálně podělá. A ono jo. Na to, jak je knížka útlá, je v ní skutečně hodně zvratů, některé předvídatelné, jiné ne. Sára byla v tomhle naprosto úžasná postava, podpůrná, potlačující vlastní ego a ambice ve snaze, aby rodina držela pohromadě, všichni měli tolik prostoru a pochopení, kolik potřebují, a třecích ploch bylo minimum. (Úmyslně ponechávám stranou otázku, kolik žen to má skutečně až takhle, vztah a rodina kolikrát na úkor sebe sama.) Ve srovnání s ní Vlado působil jako poleno, přitom autorka poměrně věrně zrcadlila mnoho mužů, které znám ze svého okolí, počínaje svým tatínkem, přes manžela pokračuje (a to můj muž je hodně atypický a pro rodinu toho dělá fakt hodně). Kdo žil s rodiči i ve starším věku, najde možná některé svoje rysy u Sářiných dětí (Jakub mi až příliš připomínal mého bratra s tou samozřejmostí, s jakou přijímal péči ze strany maminky ještě nedávno), kdo má partnera a děti a řeší každodenní frmol a fungování rodiny, najde se zas jistě v mnoha popisovaných situacích. Přestože byla kniha dost krátká a mnoho věcí by si zasloužilo propracovat, rozvést či dopracovat, a navzdory tomu, že bych titul označila jako čtení pro ženy, na mnoha místech jsem s příběhem rezonovala a prožívala ho spolu se Sárou, protože řeším podobná témata. Závěr, kdy Sára pozoruje vnučku byl moc krásný - když se mi narodily děti, měla jsem to taky tak. Na tomhle opravdu záleží nejvíc.