Rodinné klbko přehled

10.09.2024

(SPOILER) Přečteno jako knižní štafeta, děkuji za zapůjčení a možnost přečtení, moje první kniha od autorky, kterou jsem neznala. Když se podívám do svých poznámek, které jsem si psala v průběhu čtení, hned zkraje jsem konstatovala, že jakmile si někdo na začátku myslí, že vše bude v pořádku, tak se to kapitálně podělá. A ono jo. Na to, jak je knížka útlá, je v ní skutečně hodně zvratů, některé předvídatelné, jiné ne. Sára byla v tomhle naprosto úžasná postava, podpůrná, potlačující vlastní ego a ambice ve snaze, aby rodina držela pohromadě, všichni měli tolik prostoru a pochopení, kolik potřebují, a třecích ploch bylo minimum. (Úmyslně ponechávám stranou otázku, kolik žen to má skutečně až takhle, vztah a rodina kolikrát na úkor sebe sama.) Ve srovnání s ní Vlado působil jako poleno, přitom autorka poměrně věrně zrcadlila mnoho mužů, které znám ze svého okolí, počínaje svým tatínkem, přes manžela pokračuje (a to můj muž je hodně atypický a pro rodinu toho dělá fakt hodně). Kdo žil s rodiči i ve starším věku, najde možná některé svoje rysy u Sářiných dětí (Jakub mi až příliš připomínal mého bratra s tou samozřejmostí, s jakou přijímal péči ze strany maminky ještě nedávno), kdo má partnera a děti a řeší každodenní frmol a fungování rodiny, najde se zas jistě v mnoha popisovaných situacích. Přestože byla kniha dost krátká a mnoho věcí by si zasloužilo propracovat, rozvést či dopracovat, a navzdory tomu, že bych titul označila jako čtení pro ženy, na mnoha místech jsem s příběhem rezonovala a prožívala ho spolu se Sárou, protože řeším podobná témata. Závěr, kdy Sára pozoruje vnučku byl moc krásný - když se mi narodily děti, měla jsem to taky tak. Na tomhle opravdu záleží nejvíc.