Rodinný dům s mansardou

30.11.-0001

Po přečtení prvních několika vět jsem byl v pokušení podívat se na obálku knihy - kdo ji vlastně napsal. Byl to opravdu Akos Kertész nebo to byl István Örkény? Nepodíval jsem se, protože jsem si dobře pamatoval, že jsem vzal do ruky knihu Kertészovu. Autor dopodrobna rozpitvává každou motivaci jednání zúčastněných osob, probírá a převrací naruby jejich minulost, nepatrný odmítavý pohyb hlavou Burianovy manželky mu dává záminku k několikastránkovému vysvětlování. Pro někoho to může být fascinující, pro někoho bezbřehá nuda. Já patřím k té první sortě lidí a dal bych i stoprocentní hodnocení, nebýt úplného závěru, ve kterém autor shrnuje v několika větách další život svých postav. Bez toho bych se docela obešel a poslední odstavec bych škrtl, vymazal. Co je nám po tom?
V knize je ještě přidružena krátká povídka Kasparek, která mi Istvána Örkenyho připomíná snad ještě více, konkrétně jednu jeho povídku z knihy Minutové grotesky (teď si nevzpomínám přesně, snad se jmenuje Kariéra). Povídku Kasparek považuji za excelentní nápadem i provedením, ale platí o ní to samé, co o Rodinném domě. Poslední věty, které se týkají dalšího osudu Kasparka jsou pro děj nepodstatné a pointu dokáží oslabit.