Rodinný podnik
Ivanka Devátá
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/4329/rodinny-podnik-4329.jpg
4
103
103
Každého z nás potkávají v životě rozličné svízele a trampoty. Můžeme klesat pod jejich tíhou, lepší však je, když se k nim stavíme s nadhledem. A právě tohle Ivanka Devátá dokonale umí. Její laskavé příběhy plné humoru vás přesvědčí, že žádný malér není tak veliký, abychom se mu nemohli od srdce zasmát. 3. vydání
Humor Pro ženy Literatura česká
Vydáno: 2004 , MottoOriginální název:
Rodinný podnik, 1992
více info...
Přidat komentář
Krásná oddychovka před spaním. Ivanka Devátá píše hezky, miluju ty slovní obraty, myšlenkové pochody a přirovnání, a ohromně obdivuju, jak se do tak lehké prózy dá vnést i kopa životních moudrostí a zkušeností. Jako u několika dalších knih, co jsem od ní četla, nemám takřka co vytknout. Můžu jen doporučit.
Moje první knížka, kterou napsala Ivanka Devátá. Jak to, že jsem na ni jako na autorku nepřišla dřív? Slýchávám ji v rozhlasovém pořadu Humoriáda, kterou vysílají na ČRo Olomouc, viděla jsem díl Všechnopárty, kde ji jako hosta vyzpovídal Karel Šíp. Ale kniha Rodinný podnik, to je slovní koncert! Slovní obraty. Vůbec použitá slova. Děkuju! Zhltla jsem ji za 2 víkendové dny, přestože jsem lítala kolem 3 chlapů. Na tváři úsměv nemám, to se mě chlapi snažili vytočit doběla, ale uvnitř? Uvnitř se pochechtávám a paní Ivance děkuji! A přeji pevné zdraví! A za mě osobně, ráda bych se dopracovala takového životního nadhledu.
Úvodní část Nám, nám narodil se je brilantní. Ty obraty, ironie, sebeironie, hra se slovy, to je koncert. Ale bylo třeba něco přidat, aby kniha získala dostatečný objem. A za mě už jsme šli s laťkou níž a trochu jinam.
Přesto obdivuji jiskrný a svižný styl této temperamentní herečky.
Divadelní představení, nebo autorčiny fantazie při návštěvě ženského doktora :), porod a pobyt v porodnici... Nákupní horečka a liché ponožky :). A řešení víkendu na chalupě :).
Ta má hlášky, to není možný :).
Věřte tomu, že všechno, co autorka popisuje, dobře znáte.
Moje vůbec první setkání s Ivankou Devátou jakožto spisovatelkou, a mohu jen konstatovat, že tato poměrné nevelká knížka sestavená z krátkých příběhů je vtipná, zábavná, potěšující! Srdečně doporučuji, zvedne čtenáři i čtenářce náladu lépe než Delissa, a dobrá nálada je ze všech věcí ta skoro vůbec nejlepší!
Někde níže pode mnou je rozsáhlý komentář, který přibližuje knihu mnohem podrobněji, tudíž nemusím se tu pachtit s pochvalami a opěvováním, pan kapr to 19. 5. 20 úspěšně udělal za mě, za což mu tímto děkuji. :-)
Dalsi uzasna knizka moji oblibene autorky.
Prvni dve casti knihy - pribehy ze zivota a fejetony se mi moc libily i kdyz nektere jsem uz znala z jinych knih nebo vypraveni. Povidky a monology me zaujaly o neco mene.
(SPOILER)
Komentář ke v současné době poslednímu, pátému vydání z roku 2018.
Ještě poznámka: Spoiler, spoilery v komentáři ke knížce po výtce humorné samozřejmě neznamenají, že by vám zde bylo prozrazeno kdo že byl vrah, spíše jde o upozornění, že zde najdete i několik vět, ve kterých paní autorka opravdu přímo perlí humorem, a které jsem si vybral pro názorné doložení kvalit této knihy. Jak jsem už psal v komentáři k autorce samotné, tato knížka na mne zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Dlouho jsem se nad žádnou českou knížkou nenasmál tolik jako nad tímto poměrně útlým svazečkem. Knížka má tři části, většina obsahu je osobní, převažují autorčiny vlastní zážitky nebo pohledy. Ilustrace k prvnímu vydání byly dílem autorčina prvního manžela, stejně jako předmluva Knize na cestu, která je ve vydání, které komentuji. Původní předmluvu tehdy napsal autorčin syn Marek. Prostě, od začátku do konce, RODINNÝ PODNIK!
Jde o soubor vybraných a přepracovaných fejetonů a povídek, jež autorka začala na přelomu osmdesátých a devadesátých let publikovat v časopise Vlasta a některých dalších novinách a magazínech. (Doslovná citace z předmluvy.)
První část, 'Nám, nám narodil se', je přímo rodinného charakteru, a obsahuje celkem sedmnáct miniatur.
Druhá část, přináší dvaadvacet fejetonů, a je nazvána jednoduše - 'Fejetony'.
Třetí a poslední část, 'Povídky a monology', to je šest útvarů, včetně závěrečného, 'Zdaleka ne posledního slova'.
Dlouho jsem zvažoval k čemu z české literatury tuto knížku přirovnat. Skutečně neznám nic podobného. Snad jen hodnotou přinášeného zážitku bych zmínil Saturnina a Dobrého vojáka Švejka. Ne, není to něco co by bylo těmto knížkám snad podobné, za to zasmějete se nad ní stejně dobře, v některých okamžicích, bojím se to napsat, snad dokonce i o trošku víc.
Co mne zaujalo, čili citace z textu knihy:
I. - 'Nám, nám narodil se'
Zaujala mne část v pořadí šestá, která nese název 'Což takhle Hadrián?', a je věnována klasickému manželskému dialogu, v tomto případě věnovanému výběru jména očekávaného potomka, a v ní bych vypíchl závěrečné dva odstavce, překrásně dokumentující onu situaci:
Nuže, my jsme tenkrát vybírali, a vybírali a já navrhla Marka. V té době bylo v Čechách Marků asi tolik jako Na příkopě lanýžů. Miloš se však projevil coby konzervativec, řka, že je to až moc neobvyklé, zní to jako příjmení, a tak vůbec. I přetřásali jsme dál, dny a týdny, všechny Šimony, Hynky a Cyrily, až zbýval snad už jen Hadrián a my z toho dočista zhloupli. Miloš zhloupl do té míry, že zčistajasna prohlásil: "A což takhle Marek?"
Tu jsem náramně rychle vzala rozum do hrsti, a místo co bych dotčeně opáčila: "Když jsem to navrhovala já, tak ti to nebylo vhod," jsem se na něj uchváceně zahleděla, jakoby to byl Michelangelův David a ne zvrtačený mužský, a vydechla:
"No, Mílo! To je nápad!" - A bylo rozhodnuto.
Hle, manželství - vysoká škola diplomacie.
II. - 'Fejetony'
Jedenáctý v řadě se jmenuje:
'Škola v přírodě'
/Vytrhuji z kontextu pouze samotný závěr:/
Vydrhnuté dítě zásobené skrovným kapesným a bohatými radami je pak přepraveno k autobusu, usazeno, násilně zulíbáno a odvezeno. Velmi by se mýlil ten, kdo by se domníval, že se rodiče neprodleně oddají zábavě a radovánkám! Sotva totiž zmizí autobus v zatáčce, přepadnou je nejrůznější obavy a předtuchy, které si žertovně pohrávají s jejich nervy až do té doby, kdy dojde první zpráva od dítěte, nebo dokonce od paní učitelky.
Zprávy se často výrazně liší. Když byl syn na škole v přírodě v sedmé třídě, psal veselé dopisy, z nichž vyplývalo, že je spokojen se školou, s celým světem, a nejvíce sám se sebou. Ne tak paní učitelka. Byla to však žena rozumná, nechtěla přidělávat rodičům starosti podrobným líčením prohřešků svých svěřenců, omezila se tudíž v krajním případě na stručná sdělení.
Zpráva pro nás zněla:
----------- Adam strávil noc v mém pokoji. Nejsem s ním spokojena. ----------
Kolegové řvali smíchy a naváděli mne k odpovědím jako:
-------------------------Paní učitelko, mějte trpělivost!------------------------------------
----------------Každý začátek je těžký, on se chlapec do toho vpraví. ------------
III. - 'Povídky a monology'
Poslední, nebo spíše předposlední část třetího dílu mne zaujala snad nejvíce.
'Premiéra'
Pravděpodobným vrcholem této knížky je povídka Premiéra. Když jsem se nad ní zamyslil, napadlo mne, že by jí slušelo rozvedení a úprava. Je to skvost české literatury, který by si možná zasloužil stát se námětem pro divadelní hru, nebo film. Vybavil se mi například Brouk v hlavě, a podobné klenoty. V každém případě už tak, jak je, jde o nezapomenutelnou záležitost, hodnou porovnání snad jedině s podobně zaměřenými literárními útvary světové literatury.
K této povídce žádný spoiler uvádět nebudu, nechci případného čtenáře připravit o ten krásný zážitek, kdy se v tomto případě opravdu budete smát na plné pecky.
Knížce dávám 5, slovy pět hvězd. Původním úmyslem bylo dát dohromady něco mezi 4 a 4,5, přičemž jsem si byl vědom, že některé části díla jsou tak mezi 3 a 4. Zvláště ty části, které v komentáři přímo uvádím, hodnotím zhruba za 5. Vzhledem k tomu, že pro mne jde po dlouhé době o objev, navíc tam, kde bych jej nebyl čekal, považuji těch 5 * za zasloužené. Rozhodně se budu snažit přečíst všechny autorčiny knihy, a při hodnocení dát, případně ponechat té, kterou budu považovat za nejlepší, pět hvězd, a druhé nejlepší pak nejvýše čtyři hvězdy.
S mnohými komentáři ostatních uživatelů souhlasím, a líbí se mi, nedokáži ale dávat palce za sice milé, ale až příliš stručné, ve své většině prakticky jednořádkové komentáře.
Moje druhé setkání s autorkou - a opět jsem nadšená :) Příjemné, pohodové, uklidňující, zároveň ale svěží, svižné a humorné počteníčko... Autorka má v krvi schopnost popsat vtipně i úplně obyčejné věci, takže jsem se nasmála už jenom díky jejímu brilantnímu vypravěčskému stylu. Srandovní byly i některé postřehy nebo pointy samy o sobě... prostě užila jsem si to od první do poslední věty :)
Já vám nevím, I.D. je pro mě jakási snaha o cosi jako Halina ale je to takový ...suše přeháněný a hnaný až kamsi...do nevím kam.
Nesedí mi to, sorry no.
Nádherná sbírka vtipných příběhů ze života autorky. Odpočinkové, příjemné čtení.
Moje první knížka od autorky, a rovnou prvotina ;-) Nejvíc se mi líbila rodinná první část s příchodem drobečka. Pár dalších příběhů bylo také převelice vtipných, zejména poslední z divadla. Doteď slzím.
Autorka má neotřelý dar slova, který používá kapacitně střídmě a kvalitativně vysoko co do stylu a jazyka, a když se k tomu přidá porce humoru, je to neodolatelné.
Pobavily mně historky z rodinného života, kdy paní Devátá vypráví o svém těhotenství a mateřství a hledání chůvy. Z fejetonů se mi líbil Svůdce. Psáno milým starosvětským stylem.
Ivanka Devátá mě moc pobavila. V první části vypráví část života a v druhé jsou vtipné fejetony.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Jak jsem se zbláznila |
| 2004 |  Lázeňská kúra |
| 2019 | Džungle v kuchyni |
| 2004 | Rodinný podnik |
| 2000 | Soužití k zabití |
S tvorbou Ivanky Deváté jsem se setkala poprvé a byla jsem mile překvapena.
Její humor mi naprosto sedl, z jejího vyprávění čiší pozitivita a nadhled získaný prožitými životními zkušenosti, její literární vyjadřování se mi moc líbí.
Celé to působí velice vtipně, lidsky, trochu potrhle, hravě, ale současně vkusně...prostě příjemné a naprosto oddechové čtení pro dobrou náladu.
Suverénně nejvíc mě bavila ta první část, kde autorka čerpá ze svého života a popisuje tyto svoje zážitky s takovým nadhledem a sebeironií, až mě to několikrát donutilo dokonce k hlasitému smíchu, což se mi u knih zas až tak často nestává.
Knihu jsem četla na dovolené jedno odpoledne, kdy celodenní silný déšť nedovolil žádné venkovní aktivity – prostě přesně vhodný čas pro takovou oddechovku.
A díky této knížce to propršené odpoledne nebylo ale vůbec promarněné.