Rodný dům

01.10.2024

Citace: Nic nesmaže naše dětské prožitky, myšlenky a objevy ".
Kniha byla vydána v r.2000, kdy bylo autorovi 88 let, takže co mi vždy u takových vzpomínkových knih vyráží dech jsou detaily, které nechápu, že si lidé opravdu tak pamatují.... Za mne až moc popisné, ale pár desítek stran se to dalo vydržet, zvláště díky moc pěknému přátelství dvou kluků.

Když se podívám ale někdy na jiné recenze, tak mne občas zaskočí zda jsme četli stejnou knihu. Např. když rodný dům byl v Praze, píše se o Vltavě, židovském městě,... a přesto někdo četl o Hradci Králové. No, kdoví jak to je s věkem a pamětí ;-))

Poetické autorovo vzpomínání na dětství prožité v Hradci Králové, na jeho rodný dům na předměstí a jeho obyvatele. Vzpomínky na vlastní dospívání, nejbližšího kamaráda Jarka, který tragicky zahynul, i na svoji vlastní rodinu a životní osudy sousedů z domu jsou popsány v duchu autorovy osobité poetiky, v romantickém, velmi procítěném duchu. Kniha vzpomínek je tedy jakýmsi lexikonem autorových vzpomínek na své nejbližší a sousedy, jakožto i na své léta zrání, do čtrnáctého roku života. Jakýmsi překlenovacím prvkem mezi tragédiemi (smrt nejlepšího kamaráda, dědy Filipa) a mezi radostnými událostmi (bar micva, inicializační přechod do dospělosti v podobě sblížení se s dívkou) je tvrzení autorova otce, že „život si vždy najde svoji cestu“. Krásné a poetické čtení.

12.10.2023

Další z mých návratů po více než dvaceti letech. Je to velmi poetická kniha, která ale neobsahuje jen nostalgické vzpomínky. Autor má dar přenést se prostřednictvím vyprávění do reality viděné klukovskýma očima.

04.03.2023

Velmi lidské vyprávění. Melancholické, ale přesto milé.