Rohovín Čtverrohý
Václav Kliment Klicpera
SPOILER: V hostinci sedí tři malíři a zamožný ranhojič Rohovín. Malíři se s Rohovínem vsadí, že ho s jeho jménem nepustí do Drážďan. Malíři Rohovína předešli a přichází postupně do Drážďan jako Malíř Jednorohý, Pavel Dvourohý a komorník Třírohý. Stráž se diví, ale našvou se když se v bráně objeví skutečný Rohovín Čtverrohý. je zatčen, ale na přímluvu malířů propuštěn, přesto sázku prohrál.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi dost připomněla příběh Klicperova Divotvorného klobouku. V téhle knize jsem se zasmála, opravdu, můžu souznít s kolegou pode mnou. Osobně by mě řešení, které malíř vymyslel, nenapadlo a klobouk dolů, fungovalo. Fajn čtení na dlouhou chvíli, ale znovu bych se do toho nepouštěla.
Příběh o tom, jak náfuka dostal za vyučenou, patří k těm často využívaným. Tato Klicperova podoba patří mezi ty opravdu zdařilé a dá se říct i nadčasové, přestože ta celá pointa je vlastně ohromně jednoduchá.
Nenechte se zmást tím, že Klicpera je autorem první poloviny 19. století. Budete se válet smíchy! Rohovín čtverrohý je hra, která - i přes svůj historický kontext - může pobavit i dnes.
V. K. Klicpera patří k nejlepším dramatikům v Čechách vůbec a všechny jeho hry jsou krásně čtivé. Ačkoliv mě z počátku brzdily obavy, že takovéto veselohry bývají nudné, s nářečím nebo už prostě v dnešním světě nemají platnost - Klicperovy hry jsou tím opakem. Rohovín není výjimkou. Velmi zábavné a přečtené jedním dechem.
Klicpera vzdor času působí poměrně svěže a nebýt onoho archaického vyjadřování, našel by si nestárnoucím námětem mnoho příznivců i dnes. Bohužel, stal se z něj jen další chudák, jehož dílo bylo zdecimováno zařazením do povinné četby.
Krátká veselohra, dnes už s historickým námětem. Ve své době mohla být velice vtipná, dnes už ji čteme spíš jako historickou, ale pobavit může stále.
Autorovy další knížky
1821 | Hadrián z Římsů |
1820 | Divotvorný klobouk |
1959 | Rohovín Čtverrohý |
1828 | Almanach Dramatyckých her |
1955 | Veselohra na mostě |
Tahle komedie se mi velmi dobře četla a občas jsem se za břicho popadal. Už jenom proto, jak se autor rozhodl využít onoho humorného příjmení Čterrohý. Jednoaktovka je proseta mnoha vtipy a narážky a je to tedy snad nejvtipnější povinná četba, kterou jsem doposud četl.