Rohy
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/498185/bmid_rohy-RUw-498185.jpeg
4
543
543
Před rokem přišel Iggy Perrish o jediného člověka, kterého skutečně miloval. Ráno po prvním výročí té strašné události se probouzí s kocovinou – a s rohy na čele. Stal se z něj děsivý ďábel, za kterého už ho stejně mnozí mají? Iggy záhy zjišťuje, že k rohům dostal i zvláštní schopnosti, s jejichž pomocí dokáže odhalit zlo, jež ho připravilo o jeho lásku. Hranice mezi andělem a ďáblem je však nebezpečně tenká a nejkrutější pravda se skrývá tam, kde by ji nikdo nehledal.... celý text
Literatura světová Horory Thrillery
Vydáno: 2022 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Horns, 2010
více info...
Přidat komentář
Od S.Kinga mám přečtené téměř vše.V poslední době mi hlavou párkrát proletěla myšlenka,kdo se jednou,až Král nebude vydávat další knihy,stane mým dalším spisovatelem tohoto zvláštního žánru,pardon,zvláštních žánrů,které jsou tak neuvěřitelné,až jsou naprosto reálné a člověk vidí kanál s klaunem,věří v různé alternativní světy,v Temnou věž anebo že je možné se probudit s rohy a pohrávat si s lidmi...Bingo.Ten další spisovatel se našel a potatil se.Spadl mi velký kámen ze srdce ;-)
Fantastická kniha, celú dobu som mal pocit, že čítam Stephena Kinga a nie knihu jeho syna Joea :)
Neviem, či som jediný, ale mne mne Rohy miestami pripomínali Mŕtvu zónu od Kinga. Bolo to hlavne atmosférou a predsa len tou schopnosťou v dotyku :)
Páčilo sa mi, že autor sa s myšlienkou rastu rohou pohral a neopísal ich iba ako kus zrohovatelej kože na hlave, ale tak, že obsahovali aj špeciálnu vymoženosť.
Možno je to trochu zvláštne, no ja som pri každom Iggovom stretnutí s kýmkoľvek chcel neskutočne vedieť, čo je najzvrhlejší hriech danej osoby...
Kniha sama o sebe je dynamická od začiatku až po koniec, hltal som ju stranu po strane. Joe Hill tento príbeh podal dokonalým spôsobom.
A ja nemôžem s Rohmi spraviť nič iné, iba ich odporučiť :)
100 %
Nějak jsem nebyla nadšená z příběhu ,příliš mnoho zážitků z americké mládeže a příliš mnoho zbytečných opakovaných situací .
Věříte v Boha? A co v ďábla? Možná po přečtení této knihy začnete.
Igg se jednoho dne probudí a zjistí, že mu začaly růst rohy. Zpětně se pak rozplétá příběh o lásce, zradě a vraždě. Všichni si myslí, že Igg znásilnil a zabil svou přítelkyn Merrin. Rohy však na lidi působí tak, že Iggovi odhalují své nejtemnější myšlenky a tužby. Nakonec se dozví i pravdu u vraždě Merrin. V Iggovi se probouzí ďábel a plánuje pomstu.
Příběh mě úplně pohltil. Joe Hill dokázal postavy vykreslit tak, že jste Iggovi fandili a byly naprosto znechuceni chováním jeho protivníka a vraha.
Kniha se dočkala i filmového zpracování, ve kterém exceluje Daniel Radcliffe. Pokud chcete Harryho Pottera vidět v roli ďábla, vřele film můžu doporučit.
Už je to dlouho, co jsem naposledy četla tak fascinující knihu, která by svým obsahem skutečně potěšila i ďábla samotného. Ba co víc, možná ji dokonce sám i napsal. Jak jinak si totiž vysvětlit paraboly, ve kterých se příběh přímo koupe a nechává se jimi unášet někam daleko za hranice všedního chápání -- smrt je tu na samém konci nejživější, se lží dojdete třeba na konec světa a dobro Vás jediným mrknutím kalného oka pošle do záhuby.
Jen těžko asi najdu něco, co by se mi na knize nelíbilo -- příběh je cílený, úderný a dobře se čte. Postavy na stránkách oživají snad ještě dřív, než je o to požádáte, a jejich životy Vás pošlou na emocemi protkanou horskou dráhu, ze které se nedá vystoupit.
Hlavně jsem ale při čtení Rohů konečně opravdu pochopila význam věty: Ďábel je v detailech --- Nikdy a v žádném případě nesmíme třeba i tu nejmenší maličkost podcenit či na ni snad zapomenout. Dříve či později totiž opíše oblouk a dá nám jednu do zubů.
Pro mě je Joe Hill sám takovou parabolou --- elegantně si tančí mezi andělem a ďáblem, sám se přitom sladce usmívá, protože jemu patří všichni démoni, bez ohledu na svět, ve kterém se pohybují.
Jednoduše doporučuji přečíst. Příběh Vás donutí houpat se na hraně mezi skutečnostmi a přemýšlet přitom, na čí stranu se nakonec postavíte..
Přiznám se, že filmové Rohy jsem poprvé viděl už před několika lety, kdy jsem neměl nejmenší tušení, že jde o zfilmovanou knihu a syna krále hororů neznal. Po přečtení Hillovy Černé krabice jsem právě tady, v profilu autora narazil na Rohy. Znovu jsem si pustil film, na který se člověk s odstupem času člověk dívá jinak, a pak se pustil i do knihy. A jak obecně platí - Kniha je vždy lepší. Film jako takový považuji za velmi zdařilé dílo, kde zamrzí na můj vkus přetažený konec, který filmu škodí. Kniha má finále vyřešené lépe a je co do děje samozřejmě obsáhlejší. Možná by neškodilo ubrat pár stránek, kde se autor zabývá minulostí postav, ale to je jen má drobná vítka k jinak zdařilému příběhu.
Pár let zpět jsem viděl film, který se mi dost líbil, a teď jsem se konečně dostal ke knížce. A přesto, že jsem znal hlavní zápletku a všechna velká odhalení, tak jsem si knihu náramně užil. Je to ohromně čtivé, má to spád a vše tu má svůj význam (žádná vata). Kdykoliv jsem Rohy otevřel, postavy a děj mě okamžitě vtáhly. Jen málo autorů dokáže vytvářet tak přesvědčivý svět. Kdybych neviděl prvně film, možná bych dal i plné hodnocení, takhle na mě bohužel to hlavní odhalení nemělo takový emoční dopad.
Výborný námět který autor utopil v tunách slovní vaty. Škoda, film se mi líbil...
Joe Hill jde ve stopách svého otce nejen v psaní, bohužel i v nevyužití výborné zápletky. Tady platí to samé, co u Hillova předchozího románu Černá krabice, nebo u Kingovy Rose Madder. Výborný rozjezd, pak bohužel sestupná tendence, děj postupně rozmělněný (proč Kingovi pořád dokola řeší dětství svých postav? ) a konec naprosto neuspokojivý. Škoda.
Kdyby se všechny děti úspěšných rodičů povedly tak, jak se povedl syn panu Kingovi, byl by svět mnohem lepší místo! Moje druhé setkání s autorem a to už nemůže být náhoda, že si musím při čtení připomínat, že je to pan Hill a ne tatík. Líbilo se mi, že hlavní postava Iggyho je opravdu hodně v šoku z rohů a všeho, co se jimi způsobilo. Většinou přijdou postavy k nějaké schopnosti nebo informaci jako slepí k houslím a vlastně je to ani tak moc nezaráží a vše si osvojí až moc rychle. Tady to bylo reálnější, jako kdyby se s tím musel popasovat jakýkoliv jiný smrtelník v našem světě. Děj měl spád, postupem času se vše pěkně rozplétalo a závěr hodně překvapil. Skvělý počin!
Jsem velice mile překvapená. Dávám plný počet hvězdiček a určitě budu číst i další knihy tohoto autora.
Je vidět, že je to syn svého otce. Skvěle vyprávěný příběh s odbočkami do minulosti. Cesta Iga Perrishe za pomstou smrti své lásky je plná zajímavých střípků z minulosti, které se ke konci seskládají do konečného obrazu, jak Merrin zemřela, a že to pro ni vlastně bylo vysvobození.
Jako velký fanda SK jsem se rozhodl zkusit tvorbu jeho syna, kdy jsem si náhodně vybral dílo Rohy. Musím říct, že knížka mě velice mile překvapila, skvělý nápad, kdy neprávem obviněný člověk z vraždy a znásilnění se stane ďáblem a jeho cesta za pomstou. Připomíná mi to knihy SK, kdy se děj velice pomalu rozjíždí a vyvrcholení je tak 3/4 před koncem a konec je zase takový pozvolna uklidňující. Myslím, že toto nebyla jeho poslední kniha, kterou si přečtu
Se Stephenem Kingem se už setkávám pravidelně a ráda. Jestli mě bude i Joe Hill zasahovat další tvorbou stejně silně jako v případě Rohů, bude Kingova rodina součástí té mé ještě častěji.
Horory a thrillery mám pořád v hlavě zapsané jako přehnané až přepálené, neuvěřitelné a psané často na efekt. Jak "málo" tady stačilo, aby mi to autor vyvrátil: vzít ale jenom to "málo" a odolat přehánění, to je umění. Ve mně - v křesťanství běžně vzdělané, ale citově jím pouze lehce zasažené čtenářce - našel motiv rohů vděčného příjemce. Nechala jsem se zatáhnout do hry na to, kdo přesně je a kde přesně se nachází ďábel v našem životě, jaké myšlenky nosíme v sobě a jak tenká je hranice mezi nevinou a vinou, dobrem a zlem. Víc nežádám: skvělý čtivý příběh s vyzněním, které ho přesahuje a díky kterému mi v hlavě (a srdci) zůstane déle.
To se takhle ráno probudíte s pořádnou kocovinou, kouknete do zrcadla a jsou tam, přímo na vaší hlavě! Ne zrovna parohy, ale... co je tohle za delirium tremens, trčící pár objektů přece patří na lebky přežvýkavců! Ovšem vliv rohů na okolí je náramně zajímavý, znepokojivý a svým způsobem přináší užitek.
Chvílemi bez dechu a s pootevřenými ústy jsem hltala, co všechno osud naloží těžce zkoušenému hlavnímu hrdinovi, jaké změny ho postihnou, kam až budou sahat jeho čerstvě nabyté schopnosti.
Láska, zrada, vina, víra, dobro a zlo – to jsou vcelku tradiční ingredience mnoha příběhů. Joe Hill však nemá ve zvyku řídit se klasikou a hravě jí obléká odvážný overal utkaný z absurdity. Nebojí se experimentů a kontroverze, praštěný nápad umí naroubovat na naši realitu a dotáhnout téměř k dokonalosti. Téměř: ve druhé polovině začne být zápletka poněkud repetitivní, když události sledujeme už potřetí z pohledu další osoby. Válcující tah na branku zeslábnul - ne, nezačala jsem se vyloženě nudit, nicméně jsem musela přísně plesknout ty prstíky, které se natahovaly po páté hvězdě.
Druhý autorův román je natřískaný emocemi i myšlenkami; jsem zvědavá a těším se, čím mě Joe Hill překvapí příště. 85%
Autor mě za to bude pravděpodobně nenávidět, ale podobnost se svým otcem nezapře. Nejde ani tak o obsah, jako o styl. Protože v některých momentech jsem měl pocit, že čtu Stephena Kinga v jeho nejlepší formě.
Jak pochopíte z anotace, zápletka je jednoduchá, což je kolikrát na hororech to nejkouzelnější. Rohy však nejsou prvoplánový slasher. Tohle je vymazlená psychologická sonda do nitra ztrápeného člověka. Ovšem scény, ve kterých se hrdinovi svěřují kolemjdoucí se svými nejtemnějšími touhami, dokážou spolehlivě vyvolat nejedno mrazení v zádech. Protože kdo z nás v sobě nemá trochu té sobecké temnoty, kterou se neustále snaží držet na uzdě? A to je jenom zlomek toho, co Joe Hill v knize předvádí.
Je to příběh o neschopnosti vyrovnat se se ztrátou milované osoby. O touze po odplatě a zradě od osob nejbližších. A jakoby mě autor už nerozsekal dost, zakončí to láskou. Láskou s velkým L. Ano, ve finále je to romance, ale podaná s takovým vypravěčským citem, že by i zvíře Kotleta slzu uronil.
Nejzajímavější postavou je hlavní záporák, ten opravdu stojí za to. Jinak poměrně svižný děj, čtivé.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Kniha je dobře napsaná, autor pěkně pracuje s postavami a dějem. Nemám, co vytknout.