Rok 2000: Jazyk jako most i propast

Na lidský jazyk si každý člověk žijící ve společnosti zvykne jako na něco samozřejmého, bez čeho se neobejde. Snad právě proto si jeho důležitost uvědomíme až tehdy, když s jazykem máme nějaké potíže: ve školních škamnách je tomu tak poprvé, při učení cizím jazykům je tomu tak podruhé. Nejdrsnější lekce o důležitosti jazyka nám však dává život sám, když nás čas od času v důležitých situacích postaví před člověka nebo mezi lidi, jejichž jazyku vůbec nerozumíme. Knížka, kterou dostáváme do ruky, vychází z poznání, že jazyk lidi ve společnosti jazk spojuje, tak rozděluje. Těm, kdož ho ovládají, poslouží. Porozumění jazykové není zdaleka ovšem ještě porozuměním věcným. Ale i na to, aby si lidé vyměňovali i zcela protichůdné názory, musí vědět, co má ten druhý na mysli. Tam, kde nevědí ani to, tam je vždy nebezpeční, že nastoupí jen kyj pračlověka ve svých různých i hrůzných moderních obměnách. V tom je dialekticky rozporná úloha jazyka v lidské společnosti. Jazyk nám tedy může buď dobře sloužit (když jej zvládneme), nebo škodit (když jazyková různost a neschopnost si s ní poradit převládne). V tom smyslu chce být knížka zdrojem optimismu i varování pro generaci roku 2 000, kdy bude všestranné a rychlé i efetívní dorozumívání ještě důležitější než dnes. V první části knížky sledují autoři různou úlohu jazyků při přenosu i šíření informací v podmínkách vědeckotechnické revoluce. V druhé části ukazují na konkrétních příkladech, jak různost jazyková i nářeční lidi rozděluje i spojuje. Třetí část (nazvaná Jazyk a společnost roku 2000) se zabývá jazykovou politikou, plánováním i možností prognózy na tomto poli. Autoři se nevyhýbají srozumitelné popularizaci a co nejobecnějším závěrům, ale staví na faktech z nejrůznějších jazykových sfér, jak to odpovídái jejich různým odborným zaměřením.... celý text