Rok perel
Zuzana Brabcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49041/bmid_rok-perel-w1Z-49041.jpg
3
141
141
Jmenuje se Lucie a bude jí čtyřicet. Je redaktorkou nejmenovaného časopisu. Je matkou osmnáctileté dcery. Je spokojenou manželkou, ochotnou sousedkou. Je... Až do okamžiku, kdy jí náhlá vášeň, pozdně objevená sexuální orientace rozbije téměř přes noc životní návyky, všechny dosavadní role. Životy, ty nejotevřeněji, nejupřímněji a nejopravdověji žité, se nedají dopředu nalinkovat a spoutat konvencemi. Hlavně o tom je nový román Zuzany Brabcové, která za román Daleko od stromu obdržela cenu Jiřího Ortena.... celý text
Přidat komentář
Nemělo to,hlavu ani patu,nějak jsem se v tom ztrácela.Nějak mě neoslovila,takže jsem ji odložila ani nedočetla.Pro mne nezajímavá.
Život je barevný.Život je nevyzpytatelný.Život je pes.
Myslíte si, že vás v něm už nic nemůže překvapit.A pak to přijde.Potkáte něco nebo někoho.A všechno se vám obrátí úplně vzhůru nohama.
Vše co jste znali, čemu jste věřili je najednou pryč.Svět se hroutí.
A přitom to začíná tak nevinně.Tak idylicky.Láskou
Jsem za polovinou knihy a absolutne nemam tuseni, jak ji vlastne doctu. Jedno podstatne slovo je rozvinuto dalsimi 10ti pridavnymi jmeny a zaroven za tim prirovnano k 18ti dalsim vecem, takze vlastne na konci vety nevis, o cem jsi to ted tech 14 radku cetl. Absolutne nesrozumitelne napsano, dej skace z minulosti do budoucnosti a naopak. Kniha je opravdu naprosto priserna a asi ani nechapu, ze ji nekdo vydal.
Mé první setkání s dílem Zuzany Brabcové - fascinující zážitek. Totálně pravdivá sonda do duše i těla, neuvěřitelné obrazy, nemožnost polevit v pozornosti během čtení, úžasný jazyk... místy ovšem také některé nadbytečné pasáže komplikující už tak dosti složitou orientaci v osobách a čase.
Bolestné, ale výtečné čtení...
Jazyk, slovní hříčky ach, nad některými slovními obraty jsem se úplně rozplývala. Jen konec mě trochu zklamal a místy děj už moc na můj vkus skákal, proto 4*. Ale od autorky si chci ještě něco dalšího přečíst, protože její styl mě bavil.
Za mne pět hvězdiček. Škoda, že autorka již další díla nenapíše. Její styl psaní mne fascinuje a baví. Detaily, k nimž se vrací. Ta provázanost. Na úžasné autory přicházím nahodou, a tak to bylo i se Zuzanou Brabcovou. Díky prozretelnosti za takové "náhody".
Ach ne, tohle je omyl. Pokusila jsem se číst něco "modernějšího", ale opravdu to nedám. Je to jakýsi blázinec.
Jedna hvězda za prostředí blázince, druhá za svéráznou hrdinku, třetí za šílené přeskakování ze vzpomínek do současnosti, minulosti a za střídání ich formy a er formy.
Zajímavý je taky způsob vyprávění - retrospektiva, střídání ich formy a er-formy. Některé motivy (např. krev) se často opakují, najdeme tu raké dost odkazů na jiná literární díla (Edgar Allan Poe, Dostojevskij)...
zmatené , opakující se epizody , opilé (??) , ale přitom čtivé a vtipné ... a každopádně zajímavé z pohledu ženy na "ženu"
Úžasný, expresivní styl. Srdce bolí stejně, jako bolelo hrdinku příběhu. Chtěla jsem to stihnout na jeden "zátah" za víkend, ale bylo to na mě moc emocí najednou. Skoky mezi vyprávněním v první a ve třetí osobě, a v minulosti a v přítomnosti, jsem považovala za nezbytné. Už toho "teď a tady" bylo hodně a mysl si potřebovala odpočinout.
K pochopení příběhu myslím pomůže, když jste se s takovým překotným zamilováním, vlastně poprvé, ve středním věku, sami někdy u někoho setkali.