Rok perel
Zuzana Brabcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49041/bmid_rok-perel-w1Z-49041.jpg
3
141
141
Jmenuje se Lucie a bude jí čtyřicet. Je redaktorkou nejmenovaného časopisu. Je matkou osmnáctileté dcery. Je spokojenou manželkou, ochotnou sousedkou. Je... Až do okamžiku, kdy jí náhlá vášeň, pozdně objevená sexuální orientace rozbije téměř přes noc životní návyky, všechny dosavadní role. Životy, ty nejotevřeněji, nejupřímněji a nejopravdověji žité, se nedají dopředu nalinkovat a spoutat konvencemi. Hlavně o tom je nový román Zuzany Brabcové, která za román Daleko od stromu obdržela cenu Jiřího Ortena.... celý text
Přidat komentář
Opět díky Českému rozhlasu jsem zabrousila do jiných vod než obvykle. Tentokrát jsem nebyla tak nadšená. Popisy sexuálních scén mě nepohoršují, ale příběh mě celkově nebavil a hlavní hrdince jsem moc nerozuměla.
Cteno do ucha. Nevim, no. Asi to neni uplne muj zanr... Alespon ze ma autorka bryle, takze si ji muzu dat do ctenarske vyzvy.
Někdy vtipné, jindy hořké, po celou dobu každopádně velmi autentické a silné. Přesto mi tam něco chybělo. O knize jsem několikrát slyšel, že jde o první český lesbický román, a právě tahle vrstva působila v rámci celku poněkud odtrženě. Úplně to samé by se totiž hrdince mohlo stát s mužem, sexuální orientace vlastně v příběhu jako takovém nehrála roli. Což samozřejmě neznamená, že by zároveň nemohlo jít o první český lesbický román, ani to není chyba autorky, jen to ve mně vytvořilo trochu jiná očekávání.
Já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že tu nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám třeba s tím výletem na Kokořín ...
Dost klasika. V ději jsem se ztrácel. Často se měnily osoby (postavy) i osoby (mluvnická kategorie). V čase jsem se nevyznal, přeskakovalo se v něm. Přeskakovalo se i v myšlence. Často jsem se přistihl, že ani nevím kdo a o čem vypráví. Tuto knihu rozhodně k přečtení doporučit nemohu.
Tak o tejto autorskej perle som doteraz nevedel nič, až vďaka čítaniu na pokračovanie na Vltave som sa k tomuto skvostu dostal. Skutočne bravúrne napísaný, odvážny (na tú dobu teda určite) príbeh lesbickej lásky, ale nie je to len o tom. Je tam veľa aj z ľudskej osamelosti a tak celkovo sa mi to zdá omnoho vydarenejšie a výstižnejšie než mnohé tzv. šokujúce, súčasné "coming out" romány. Toto je vážne úprimné a literárne kvalitné dielo.
Pozvolna v próze rozvedený famózní písňový text Gabriely Osvaldové o tom, jak "mám jen teď, žádný pak, přejels mě jak náklaďák".K smetení všech těch srágor do urny a tesání památného hrobového nápisu o tom, aby chcípnul, když mě už nemá rád(a), se tady Lucie už nedostala. A bůhví jestli dostane. No v každým případě jsem díky tomuto textu úplně přesně pochopila jak vypadá ten, kdo je citem a zradou zcela přejetej. No mazec!
Zajímavá kniha. Trochu těžké na čtení, je tam spoustu pasáží, které jsem přečetla rychle a nic z nich nemám. Ale pak jsou tam takové, u kterých jsem se skoro rozbrečela, hlavně na konci. Každý to má asi jinak, co ho zrovna víc osloví. Úplně mě nadchlo spousta malých narážek na něco, co se stalo v jiné části knihy .... Silný příběh, který si budu pamatovat, ano a souhlasím, že je vyhnaný do extrému. Ale někdy to tak chodí. Doporučuju.
Přijde mi to vyhnané do extrému ale zase kdyby to byl obyčejný příběh kdo by to četl. Každopádně je to zajímavá sonda do života člověka, který v sobě dlouhodobě něco potlačuje až to vyvrcholí prakticky v šílenství.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Nebylo to úplně špatné, docela čtivé a děj docela odsýpal, ale po pár týdnech už si z knihy téměř nic nepamatuji.
Čtivé, uvěřitelné a asi i upřímné, je vidět, že ani (zdánlivě) pevná moderní žena nemá na růžích ustláno, že v ní mohou náhle "bouchnout saze" a stane se pak jen hříčkou svých vlastních emocí.
Rok perel jsem objevila na ČRo Vltava jako mluvené slovo a jeho jednotlivé díly mi zpříjemňovaly čas strávený v koupelně a kuchyni. vypjaté, upřímné, vášnivé, hysterické a vroucí emoce se mnou zacloumaly tak, že jsem se málem píchla do oka řasenkou a podruhé se skoro řízla do prstu.
v první řadě bych měla pochválit zpracování namluveného příběhu Janou Štvrteckou. její jemný hlas chlácholil, vzrušoval a přes zatnuté zuby dokázal vzbuzovat dokonce zlost a touhu se mstít. režisér si vybral skutečně dobře.
na straně druhé mě maličko mrzí, že jsem příběh nečetla ve fyzické podobě. vlastně ne, nevím... zase ty trefné intonace hlasu, hudební vsuvky a doprovod, to bych v hlavě při četbě těžko svedla.
co se týče příběhu, tak ten pochopí skutečně asi jen ten, kdo si něčím podobným sám prošel. jedno, jestli v heterosexuální či homosexuální rovině. láska je vůl. hřeje i pálí... a někdy vás sežehne. jednou, dvakrát, třikrát... a pak přichází fáze Fénixe.
Musí být hrozné narodit se s odlišnou orientací a muset hrát hru na "normálno", když to pro mě není normální.
svedectvi o vzplanuti a nasledcich
neucetla bych to, poslouchala jsem jako cetbu v rozhlase
Rozhodně skvěle napsáno, jen nevím, zda jsem schopná ty emoce pojmout a dočíst...
(SPOILER) Ve skutečnosti zde dle mého není hlavním tématem homosexualita, ale uvědomění si, že hlavní hrdinka, ač vdaná a matka dospělé dcery, ještě od života něco čeká. Znovu se zamiluje, tentokrát do ženy. Bohužel se na vztahu stane závislou, zjistí, že od své mladé partnerky čekala vlastně víc, a skončí v léčebně.
Poslech jako rozhlasová četba na pokračování.