Rok v Bullerbynu
Gunnar Herrmann
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198140/bmid_rok-v-bullerbynu-IU0-198140.jpg
4
86
86
Když se Gunnar Hermann coby korespondent německých novin stěhuje s manželkou a čerstvým potomkem do Stockholmu, myslí si, že Švédsko dobře zná. Sen o pohádkovém Bullerbynu, jak si jej z oblíbené knihy Astrid Lindgrenové představoval, se ale brzy rozplývá...
Přidat komentář
Kniha sa ľahko číta, je plná rôznych zaujímavostí o Švédsku, či už ide o súčasnosť alebo históriu. Príbeh rozpráva nemecký novinár Gunnar, ktorý sa s rodinou odsťahuje do Švédska a natrafí pritom na rôzne komplikácie, ale napokon všetko dobre dopadne.
Kniha vtipná, svižná, v mnohém poučná a zajímavá. Bavila mne a jsem ráda, že se mi dostala do ruky. V březnu mne Stockholm nevyšel, ale až to půjde, tak na jeho návštěvu jsem zase o něco lépe připravená. Obal knihy parádní.
Kniha je velmi dobře a vtipně napsaná a pobavila mě. Žil jsem 4 roky v Norsku a vše, co autor píše o Švédech a Švédsku, přesně sedí i na Norsko a na Nory, od nezbytného osobního čísla, přes jistou "všímavost" ze strany sousedů, až po socialistické fungování společnosti a určitou dávku přezíravosti vůči zbytku světa. Autor jako novinář je výborným pozorovatelem. Knihu mohu rozhodně doporučit.
Kniha přesně splnila mé očekávání a sice dozvědět se poutavým způsobem více o Švédsku. Nečekejte román ani nějak extra zábavnou literaturu. Mini příběhy z autorova každodenního života krásně vykreslují povahu Švédů, fungování "státu blahobytu", pověstný systém školek, vztah k oslavám a alkoholu :) a mnoho dalšího ... zase mám o trochu větší představu o mentalitě seveřanů a potěšily i pro mě nové, zajímavé reálie.
Zajímavá kniha o poměrech,neobvyklých tradicích a zvláštních pravidlech života ve Švédsku.Trochu obtížné se tím prokousat.Nebýt nemocná asi bych to dřív odložila.
Tato kniha se četla skoro sama, je to dobře napsané:-)
Autor popisuje svůj první rok ve Švédsku. Ačkoliv je poloviční Švéd (což samozřejmě nic neznamená), je Švédský občan, umí švédsky a v zemi trávil pravidelně prázdniny a i tam studoval několik semestrů, přesto jeho integrace do společnosti není vždy jednoduchá, a místní mu stále znuvu dávají najevo, že je a bude vždy cizinec.
Na vysvětlenou, proč autor pořád píše o Bullerbynu bych podotk, že v německy mluvících zemích mají velmi jednak rádi filmové adaptace knih Astrid Lingren a jiných švédských autorů, ale i švédské detektivky a německé filmy odekrávající se ve švédsku, kde je vždy ukazován idylický klidný venkov. Dokonce pro to mají v Němčině i slovo - "Bullerby Syndrome"(zkuste googlit).
Obecně je Švédsko německu blíž, a tak Mají v německu o švédsku víc předsudů, než třeba v ČR (přirovnal bych to třeba k českým představám o Ukrajině - většina lidí tam nikdy nebyla, ale přesně ví, co si o ní myslí).
Autor je dělí na 2 zcela protichůdné přístupy. 1) lidi věřící v idealizovaný Bullerbyn, kteří sní o nezkažené venkovské idyle 2) lidi věřící v Temnošvédsko - zemi, kde je pořád tma, lidé trpí depresemi, utápí se v alkoholu a musí děti osvětlovat lampičkami.
Ačkoliv se autor stále snaží líčit pozitivní krásy (vyjma byrokracie), tak celkové vyznění pro mě bylo překvapivě blíže temnošvédsku. Autor se odstěhoval ze švédska v roce 2012.
Kapitolou sama pro sebe je pak jistá obsese ve vztahu k alkoholu, kdy se lidé dívají skrz prsty na jakoukoliv konzumaci alkoholu, protože automaticky předpokládájí úplné zpití se.
Za sebe jsem tam našel v knize ještě jednu velmi zajímavou věc - možnost nahlédnout na model švédského socializmu a sociálního inženýrství. Pro ľidi z ČR bude řada popisů působit jak cesta do minulosti a v současné ČR by byla pro většinu společnosti zcela nepřijatelná. Zatímco švédové jsou hrdí na svůj systém nájemního bydlení, v ČR trvalo 20 let, než se podevdlo tento systém konečně částečně demontovat. Švédsko jak je znázorněno v knize je opravdu noční můrou jakéhokoliv liberála. Jedinné v čem je třeba přiznat Švédům plus je systém školek, které dokáží přijmout všechny děti od 1 roku za přijatelné peníze. Respektive je to opačný extrém k ČR, kde nedokáží města reagovat ani s 3 letou časovou rezervou na porodnost a zajistit dost míst ve školkách pro tří leté (podotýkám, že český systém nezvládá reagovat ani na úrovni základních, středních a dokonce ani vysokých škol - takže ačkoliv v ČR porodnost lítala v devadesátých a nultých letech sem a tam, tak míst ve školách je v podstatě stále stejně - o šanci šlověka dostat se na školu tak paradoxně rozhoduje v kterém roce se narodil). Česká neschopnost samozřejmě neznamená, že švédský model je proto ideální.
Dalším tématem knihy je byrokracie, ta hravě trumfne tu českou, a všemocný informační systém, který ale nefunguje správně, dává velmi vzpomenout na Orwella.
Rozhodně ji doporučuji jako čtení všem, co rádi chodí do IKEA, mnoho se toho dozví;-)
Celkem nuda, odložila jsem před polovinou. Jediné co mě více zaujalo byla obálka :( Možná nedostatek trpělivosti, ale už jsme četla lepší v podobném stylu.
Docela zklamání, kniha je poměrně dost nudná, humor nečekejte, možná až na pasáž o bryndání ve školce. Přečetla jsem už podobné vyprávění novináře o přesídlení do Paříže a Říma, které zaujalo podstatně více. Znovu číst nebudu.
Kniha se čte překvapivě velice dobře. Autor z větší části popisuje nesnadnou cestu k opětovnému získání švédského občanství. Knihu hodnotím dvěma a půl hvězdami.
Tak téhle knize lze vytknout jen jediné, na přebalu by se mělo nenápadně umístit varování, že po jejím přečtení zatoužíte přestěhovat se do Švédska - protože i přes všechny útrapy hlavního hrdiny jak se adaptovat, je prostě a jednoduše ten malý červený domeček na břehu jakéhokoliv jezera mým malým "švédským" snem. A to nemluvím o tom, že mám opravdu velkou chuť projít si po dlouhé době (bez dlouhého přemlouvání) IKEu a hledat tu malou sobí veverku.
Nějakou dobu jsme ve Švédsku žili a pracovali. Měli jsme, úplně stejně jako autor, tendenci se začlenit do společnosti, aby na první pohked nikdo nepoznal, že tam nepatříme. Pak se nám tam narodil syn a já zjistila, že je stejně člověku nejlépe tam, kde se dokáže zorientovat. Ať ke to jakkoli nahouby. Že nemám už sílu si dokazovat, že se zvládám chovat jako švéd.. Tím chci říci, že autor prožíval úplně to stejné, co já a že z toho mám radost :) nevím, zda bych knihu doporučila "nováčkům či turistům". Rozhodně bych ji ale doporučila těm, kdo tam delší dobu pobývali. Jako úsměvné připomenutí :)
Přiznávám, že jsem knihu koupila manželovi jako dárek, jelikož právě Švédsko je jeho "odlíbená destinace" a máme k němu až srdeční vztah a život v něm zná i z té druhé strany, nejen turistické :-)), (já už o něco méně :-)). Nicméně, když po jeho přečtení byl doslova nadšen, vrhla jsem se na knihu také :-). Musím tak uznat, že plno zmiňovaných věcí, nad kterými kroutíme hlavou, je tam "naprosto normální" :-). Pobavíte se, je vidět, tedy číst, že to psal novinář :-). (tím myslím, že je to plus :-)). Je to kniha, která vám nabídne pohled nejen na Švédskou mentalitu, byrokracii, školský systém a pak si můžete polemizovat, kde že je to lepší. . . :-))).
DOPORUČUJI!!
Čtivé, místy i vtipné čtení a zajímavá sonda do života Švédů z pohledu cizince ... Tak nějak jsem stále měla Skandinávii v kolonce "ideální svět", ale po aféře s norským Barnevernetem a i díky této knížce se mi přeci jen zase o trošku víc otevřely oči a já jsem zkrátka ráda, že žiju tam, kde jsem a kde jsem se narodila...
I když to ani tady není vždycky ideální a i ten úřední šiml vládne hodně zdatně, tak jsem za tu mojí českou kotvu stejně vděčná...
I cestování pomocí knížek může být příjemné a zajímavé, tak kdo se chystá zrovna do Švédska, může se lehce naladit už teď a mně nezbývá nic jiného, než popřát šťastnou cestu!
Chci být Švéd, teď a hned!!! Po přečtení této knížky jsem si Švédsko naprosto zamilovala a nedokážu pochopit, proč někde ve světě může systém fungovat a proč je u nás tak, jak je. Samozřejmě i ten švédský má své mouchy, ale co je to oproti tomu bordelu v ČR? Navíc vypravěč je velký sympaťák a knížka se velmi pěkně četla. V poslední době jsme sice zavalení módní vlnou severské literatury, ale tato kniha nám přibližuje skutečný život a vyvrací stereotypy.
Ne, že by knížka nebyla celkem vtipná a ohledně Švédska poučná, ale nedovedu si představit, že bych měla důvod číst ji znovu...je to spíš jednoduchá jednohubka, postavy jsou taky popsané docela povrchně, a neustálé omílání slova Bullerbyn leze za chvíli na nervy. Chválím ale obálku :)
Jednohubka o Švédsku z trochu jiného úhlu pohledu. Překvapila mě především míra švédské byrokracie - holt není všechno tak, jak se na první pohled zdá. Zajímavá útlá knížka, která čtenáři rozšíří obzory, nikoli však óda na Švédsko, což mě příjemně potěšilo.
Hodně zajímavá knížka vyvracející poměrně idylický pohled na Švédsko, který má u nás spousta lidí, včetně mě. :)
Kniha je rozhodně zajímavá a je v ní hodně informací ze švédské reality, ale čtivá tedy moc není.
Mě to zase tak zábavný nepřišlo,spíš jen okecaný seznam úředních problémů týkající se bydlení ve Švédsku.
Rok v Bullerbynu
Po přečtení knihy Rok v Římě jsem čekala podobně vtipný popis Bullerbynu a Švédska, ale jsem mírně zklamaná. Z knihy jsem akorát dozvedela o rybaření, o problémech při stěhování a dražby nemovitosti, něco málo o systému školek - a to je vše, co si z knihy pamatuji. Jo a ještě, že Bullerbyn vlastně ani neexistuje, nebo alespoň ne s tím názvem. No..Škoda.