Roky
Annie Ernaux
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499047/bmid_roky-CSG-499047.jpeg
4
237
237
První české vydání memoárů významné francouzské autorky. V knize Roky předkládá Annie Ernauxová osobní příběh, v němž popisuje léta 1940 až 2006 prostřednictvím svých vzpomínek, dojmů z minulosti i současnosti, ale zároveň z nich vyvozuje předpovědi budoucnosti. Fotografie, knihy, písně, rozhlas, televizi a desítky let reklam a novinových titulků staví autorka do kontrastu se svými vnitřními zápasy a deníkovými záznamy, které si po šest desetiletí vedla. Hlas, který rozpoznáváme jako autorčin, v textu opakovaně zaniká a vzápětí se opět vynořuje. Je to sám neúprosný čas, jenž vypráví svůj vlastní příběh a všechny ostatní vypravěče odsouvá do anonymity. Vzniká tak nový druh autobiografie, která je subjektivní a zároveň neosobní, soukromá stejně jako kolektivní.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
Les Années, 2008
více info...
Přidat komentář
Memoáry jsou mimo moji běžnou zónu zájmu. Ale Nobelova cena se taky nerozdává každej den…
A tak jsem to zkusila.
No a páni!
Zachycení globálních i osobních událostí. Geniálně zachycené pocity i obecné pravdy v proudu dní a nade vše vystupující pomíjivost chvil i života.
Navíc je to feministický a má to jistý ironický nadhled.
Eliška Balzerová potom byla nejlepší možná volba interpretky, která audioknihu vyšperkovala k dokonalosti.
Výjimečná kniha!
Velmi nezvyklá autobiografie. I když chvíli trvalo, než jsem pochopila způsob, jak Annie Ernaux píše o sobě, o své generaci (či spíše sociální bublině) a lidech kolem sebe, její pojetí mě nadchlo. Navíc i specifický ženský pohled a její ironický nadhled se mi "trefil do nálady".
Krása. Melancholie. Zaznamenané vzpomínky, myšlenky a myšlení od dětství až po stáří. Bylo zajímavé a smutně krásné, jak se život a člověk mění, avšak v něčem je přeci jen pořád to 16 leté dítě se stejnými touhami a sny.
V první chvíli Vás napadne, že vůbec nechápete o čem píše. Co to je? Pak si konečně trochu na styl a jazyk vyprávění zvyknete. I tak se ale musíte na text hodně soustředit. Abyste pochopili, že píše zrovna o sobě nebo o historických událostech. Jak už někde níže v komentářích zaznělo, škoda že o Francii víme tak málo. Trochu jsem se začala chytat v 80. a 90. letech. I tak spousta historických událostí pro mne byla nová. A kdybych si někde nepřečetla, že v roce 1963 podstoupila domácí potrat, který málem nepřežila a že se v 80.letech rozvedla, asi bych to z textu těžko chápala. I tak to byl zajímavý pohled do Francie 20.století. A také už tu někde zaznělo, že podobný pohled na Česko by byl pro nás ještě zajímavější.
Audiokniha.
Nie je to úplne najjednoduchšie čítanie (resp. počúvanie), ale ten výsledný zážitok stojí zato.
S autorkou prežijeme celý ľudský život.
Život, ktorý vníma ako rieku. Roky plynú, kľukatia sa, stoja v plytčine, tečú prúdom.
A my to len tíško sledujeme - od jedinečného k všeobecnému, od individuálneho ku generačnej výpovedi.
Kniha vyvoláva spriaznenosť, pocit, že toto je náš príbeh. I keď sa odohráva inde - v inom čase, v inom priestore, v iných súvislostiach.
Neviem, ako sa to čítalo, ale počúvalo sa to naozaj dobre.
Trajektorie života jedné generace (1940-2006) je v podání autorky velmi svižné. Poslouchala jsem audio a Eliška Balzerová přesně vystihla ten styl. Nadhled, hlídané emoce, takřka dokumentárně popisuje změny týkající se všech oblastí lidského života. Od těch privátních, až po celospolečenské a mezinárodní včetně politických. Knížka vznikla na základě osobních vzpomínek, ale autorka maximálně potlačila svoji maličkost a do hlavní pozice umístila pohyb, změnu, pokrok.
Pokrok přinášející na jedné straně nevídané možnosti a jako všechno na straně druhé i to negativní : neustále se vršící epidemii konzumu a neschopnost řešit udržitelnost v místním i celoplanetárním měřítku. A to ještě pouze nakousla problémy kolem digitálního pokroku. V tomto směru každé romány rychle zastarávají (snad s výjimkou sci-fi).
Velmi podnětná kniha, moc se mi líbila.
Každá země má svoje "roky" - období, která formují myšlení ve společnosti v té které krajině. Nebo společné události, které si pamatujeme napříč národy.
Vyprávění to bylo zajímavé, místy depresivní. Je v tom vidět pomíjivost a nevratnost konkrétní chvíle. Popisované fotky, k tomu příběh, vteřina uběhne a vše je jinak...
Rozhodně svým způsobem originální pohled na život.
Takle knížka je naprosto úžasná. Styl vyprávění života ve společenských souvislostech. Pohled na lidský život prostřednictvím toho co se děje kolem a jak se náš svět mění. Škoda, že tolik neznám francouzské reálie, chtěla bych si přečíst stejnou knížku z českého úhlu pohledu. Vzhledem k tomu, že už taky stárnu jsem četla mnoho pocitů podobných těm mým. Za mě rozhodně stojí za přečtení.
Plno zajímavých myšlenek, čtenář nedostane nic zadarmo a je nucen nad pasážemi knihy přemýšlet i dlouho po dočtení. Ke knize se lze vracet, protože se nedá vstřebat na jedno přečtení. Dějovost a strhujícnost nečekejte.
Kniha Roky je originálním zpracováním vlastních vzpomínek zasazených do kontextu dějinných událostí a dobového smýšlení (jehož pomalejší i rychlejší proměny je opravdu radost sledovat). Vyprávění bez zbytečného pozlátka a patosu, vám bude připomínat dialog dvou lidí (Vás a autorky) o dětství a mládí, životě a ztrátě, smrti, rodičovství, osamělosti a lásce.
Důvod, proč autorka obdržela Nobelovu cenu za literaturu je jasný již po pár přečtených větách. Rytmus a skladba vět, volba slov, jednoduché a stručné vyjadřování, člověka, který ví, co chce sdělit a jakým způsobem. Skrytá poezie, která není jen bezduchou vyšperkovaností. Obrazy načrtnuté pár slovy, neznámé a přesto důvěrně známé, budující blízkost a důvěru mezi autorem a čtenářem. Vyváženost vlastního vhledu a dějinných událostí, zakotvení vlastního já v místě a čase, vědomí sebe sama
To je opravdu jen pár důvodů, proč stojí za to si knihu přečíst.
Podivná kniha. Působí jako pracovní poznámky vysypané ze šuplíku. Odstavce psané v odrážkách, pomalu jak zápis z porady:-) Přesto jsem si odnesl představu o prožitém životě jedné generace. Určitě je obdivuhodné, jak autorka dokázala zachytit obzor myšlení malého děvčátka, puberťačky, mladé ženy i babičky - a na druhou stranu esenci epoch, jimiž v těchto životních fázích procházela. Dokázala osobní prožitek zasadit do celospolečenských jevů a proudů, na jednom životě namodelovat svět celé své generace. Mně osobně, a věřím, že většině českých čtenářů, poněkud překážela neznalost francouzských reálií, je tu příliš jmen více či méně významných politiků, umělců a postav, ale i narážek na události, o kterých prostě nevím nic. Třeba takový "Kolyš":-) Můj pocit z nedopracovanosti díla zesilovaly i pasáže, kde si autorka umiňuje, že toto životní dílo musí napsat. Takže čtení občas namáhavé, unavující, ale ve výsledku přinejmenším zajímavé. A - podivné.
Příběh jedné ženy na pozadí událostí doby (1940 - 2006). Osobní dějiny se tu proplétají se sociálními dějinami Francie. Chvíli mi trvalo se do knihy začíst, ale když jsem v ní posléze našla rytmus, byla jsem schopná se do četby ponořit.
Kniha je to velmi otevřená a má široký záběr témat. Některé francouzské reálie mi nic neříkaly, ale protože autorka umí psát v širších souvislostech, nijak extrémně mi to ve čtení nevadilo.
Autorka vypráví velmi zajímavým stylem, ale kniha mě jednoduše do děje nevtáhla. Myslím, že kdybych žila ve Francii, je to něco jiného. S řadou věcí se člověk samozřejmě ztotožní, ale francouzští čtenáři toho jistě pochopí mnohem víc.
Jedna z nejhezčích knih, které jsem četla. Autorka nám poskytla dějiny Francie a zbytku světa po druhé světové válce osobitým stylem, který mi vyhovoval a nutil mě číst a číst, dokud nebyl konec. Líbilo se mi, že jejím pohledem jsme sledovali změnu společnosti na tu, kterou jsme dneska
Další příklad knihy, která je z mnoha stran oceňovaná a oslavovaná, ale o to větším zklamáním pro mě pak je (kvůli vysokým očekáváním). Příliš mnoho neznámých francouzských reálií (typicky třeba jména televizních moderátorů nebo méně známých politiků) mě už z principu nemohlo oslovit. Ani opěvovaný autorčin styl mě nijak zvlášť nezaujal. Srovnání s Ouředníkovou Europeanou může trochu kulhat, ale kdybych se měl k některé z obou knih o 20. století vrátit nebo ji někomu doporučit, byla by to rozhodně Europeana.
Jednou bych chtěla umět psát tak, jako to umí Annie Ernaux. Čistě, prostě a hlavně ostře jako skalpel. Roky jsou pro mě snahou vyslovit dějiny a dokumentem o lidské paměti i s tím, jak často nás selhává. Za mě jde o autorčin majstrštyk a všechna ocenění si prostě zasloužila. Důležité...
Skvělá kniha, určitě se k ní vrátím. Jsem zvyklá zapisovat si zajímavé pasáže - tady bych musela opsat půl knížky
Od té doby, kdy jsem viděl filmové zpracování autorčiny knihy Událost z roku 2021, které je o tom, jak mladá Annie Ernauxová (tehdy Duchesnová) během studií podstoupila zakázaný potrat, tuto nositelku Nobelovi ceny se zájmem sleduji. Film je velmi dobře zpracovaný, ale doporučuji ho jen pro otrlejší povahy. V této knize se však autorka o potratu zmiňuje jen letmo, protože se mu věnuje v jiné knize (u nás v knize Mladík / Událost). Nicméně i tak zhlédnutí filmu hezky dokresluje autorčin život.
Tuto knihu jsem poslouchal v audioverzi na Českém rozhlase (dostupná byla po omezenou dobu). Není to klasická biografie, jak jsme na ni zvyklí, ale spíš obrazy z jednotlivých období a úvahy o nich. Kniha nemá žádný děj. Jsou zde jen prožitky autorky, často sexuální, změny ve společnosti, změny v politice, nové technologie. Výborná studie pro ty, kdo se zajímají o mikrohistorii. Každý si ze čtení odnese něco jiného. Mě například zaujal popis toho, jak se francouzská společnost stávala s přibývajícími roky více a více konzumní. Annie Ernaux k tomu píše, že si lidé začali kupovat věci s myšlenkou, že z nich udělá jiného člověka. Je to zajímavá úvaha a takových jsou v knize mraky.
Štítky knihy
paměti, memoáry Francie francouzská literatura vzpomínky rozhlasové zpracování podle skutečných událostí Francouzi spisovatelkyAutorovy další knížky
| 2022 |  Roky |
| 1995 | Místo / Obyčejná žena |
| 2023 |  Paměť dívky |
| 2023 | Mladík / Událost |
Kniha vzpomínek holčičky, dívky, ženy. Kniha o proměně Francie, světa, společnosti, vnímání sexuality, rodiny. Postupná proměna společnosti ve stále více a více kapitalistickou, konzumní, plnou technických vymožeností a věcí, které dřív nebyly potřeba. Proměny politiky, proměny občanství, změny ve vnímání národa. A samozřejmě proměny důvodů, které Francouze a Francouzky zvednou ze židle a donutí je jít protestovat.
Neskutečně upřímná a citlivě napsaná kniha. Ta upřímnost, se kterou se autorka pouští do svého intimního a sexuálního života, se kterou dokáže reflektovat problémy svého národa a těch ostatních, ta mě velmi bavila a nepřestávala mě udivovat. Jedna z nejsilnějších knih, které jsem četl. Některé pasáže ve mně rezonovaly ještě dlouho po dočtení. Je to opravdu výpověď jedné generace a krásný zdroj informacích o tom, jak moc se svět za život jednoho člověka změní.
…
"Veškeré vybavení domů pocházelo z doby ještě před válkou. Zčernalé kastroly s ulámanými uchy, oprýskaná smaltovaná umyvadla, děravé konve s kousky plechu přišroubovanými přes otvor. Kabáty měly záplaty, košile obrácené límečky, z nedělního oblečení se stalo každodenní. Pořád rostou, zoufaly si matky, když zase musely prodlužovat šaty pruhem látky, kupovat o číslo větší boty, které už za rok budou zase malé. Vše se muselo bezezbytku využít a spotřebovat, penál, vodovky Lefranc i balíček máslových sušenek Lu. Nic se nevyhazovalo. Obsahem nočníků se hnojila zahrada, koňské koblihy, sebrané na ulici, se přidávaly do květináčů, do starých novin se balila zelenina, vysoušely se jimi mokré boty nebo posloužily jako toaletní papír."
"Pole tužeb a zákazů se rozrůstalo. Pootevírala se možnost vstoupit do světa bez hříchu. Dospělí nás podezírali, že nám moderní spisovatelé podvracejí morálku a že už si ničeho nevážíme."
"Všichni se nejčastěji nevyhnutně vyskytovali v ohromném, krytém, třípodlažním obchodním centru s prosklenou střechou, vodotrysky a lavičkami. Uvnitř byl vlahý vzduch a navzdory proudícím davům žádný hluk, tlumené osvětlení na obchodech kontrastovalo s neúprosnou září výloh a interiérů obchodů, které byly seřazené jeden za druhým, dalo se do nich vcházet, aniž člověk musel otevírat dveře a zdravit. Oblečení a jídlo nikdy nevypadaly krásněji: vše bylo volně k mání bez nutnosti podstupovat do té doby obvyklé rituály. Názvy obchodů - Prima hadříky, Svět dortíků, Džínová pohádka - vyzývaly k bezstarostnému přehrabování se jako děti. Zákazník zapomínal na to, kolik mu je.
Tady nakupovalo jiné já než to, které chodilo do Prisu nebo Nouvelles Galeries. S obchody jako Darty a Pier Import v nás skokově vzrostla touha nakupovat, jako by z nás koupě elektrického topinkovače a japonské lampy měla udělat jiné bytosti, stejně jako jsme v patnácti doufali, že nás změní znalost výrazů, které zrovna letí, a rokenrolu."
"Toho léta roku 1980 jí doba mládí připadá jako prostor bez hranic, plný světla, ona obývá všechny jeho body a přehlíží ho současným pohledem, aniž rozeznává něco přesného. Ohromuje ji, že ten svět už je za ní. V tom roce poprvé pochopila příšerný smysl věty: máme jen jeden život."
"Docházelo k něčemu, co se vymykalo veškeré představivosti - věřilo se, že komunismus je nesmrtelný -, realita přesahovala naše emoce. Trpěli jsme pocitem, že zůstáváme stranou významných událostí, a lidem z Východu jsme záviděli, že mohou prožívat podobné okamžiky. Když jsme pak viděli, v jakém bídném oblečení se s ledvinkami u pasu vrhají na obchody v Západním Berlíně, muselo nám jich přijít líto. Dojímali nás nezkušeností s konzumním způsobem života. Nakonec nás však podívaná na kolektivní lačnost po materiálních statcích začala rozčilovat. Ukázalo se, že nedosahují úrovně ryzí, abstraktní svobody, kterou jsme pro ně stvořili. Soucit, jejž jsme si zvykli pociťovat k národům žijícím "pod komunistickým jhem", se měnil v káravý dohled nad tím, jak nakládají se svou svobodou. Víc se nám líbili ve frontách na salám a knihy, když ještě nic neměli, tenkrát jsme si díky nim mohli lépe vychutnávat štěstí a pocit nadřazenosti z toho, že patříme do "svobodného světa"