Román o Françoisi Truffautovi

20.09.2016

Vzpomínkám na Truffauta krátce po jeho brzkém skonu předchází poučený úvod Evy Zaoralové, která dokázala na malém prostoru přesně vystihnout, v čem spočívala výjimečnost tohoto francouzského cinefila i jeho tvorby. Vzpomínání přitom nesestává výhradně z poplácávání po zádech. Díky různorodosti zastoupených názorů před námi naopak vyvstává komplexní portrét auteura sice plachého, ale rozhodného, do kinematografie neskutečně zažraného (či lépe „začteného“). Cinefilní hodnota v tomto případě možná převyšuje hodnotu informační, ale že by mi to zrovna v případě Truffauta vadilo? Ani trochu.