Román pro ženy
Michal Viewegh
Z ženského hlediska vyprávěný příběh o milostném tápání mladé redaktorky ženského časopisu je psán s ironickým nadhledem muže o generaci staršího. V rámci svých oblíbených "nápadů laskavého čtenáře" autor nyní jakoby mimochodem nabízí téma a formu, která je na naší současné literární scéně velmi módní: milostný román bez skrupulí, psaný velmi mladými autorkami a odehrávající se pokud možno v mondénní pražské společnosti. Roli mladé redaktorky zvládá autor s vtipem a samozřejmým nadhledem, i zde však objevíme autorovu oblíbenou, částečně autobiografickou figuru, která do děje přináší nečekanou pointu. Na daný žánr jde také o trochu jiné téma: osamělost, způsobenou sobeckým přístupem ke vztahu nebo snobstvím, hrajícím si na velký svět. Happy end je pak opravdu jen ironickým vyústěním "ženského románu".... celý text
Přidat komentář
Chtěl nám vetknout naivitu, že tohle se stát v životě může...Myslela jsem, že je to rozumný muž...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Vůbec první, co jsem od tohohle "pop-umělce" četla, byli Andělé všedního dne. Cosi mi na nich vadilo, ale i tak se mi to docela líbilo a říkala jsem si, že tenhle spisovatel asi nebude tak špatný. Vystřízlivěla jsem poté, co jsem po prvních asi 8 minutách filmu Román pro ženy vypnula DVD a rozhodla se radši si to přečíst, protože film mě znechutil. Bohužel, ani knižní verze mě nenadchla. Díky ní jsem ale pochopila, co mi na Vieweghovských románcích tak vadí - ty stupidní postavy, co ve většině případů myslí jen na to jedno, a příběhová linie s harlequinovským nádechem, ovšem s nevysvětlitelně nakyslým pachem výsměšného patosu. Bohužel mi to další knihy jen potvrdily. A nikdy jsem nevěděla, jestli si ze mě jako ze čtenáře dělá Viewegh srandičky, nebo to, co píše, myslí smrtelně vážně.