Román pro ženy
Michal Viewegh
Žena, která sní o velké lásce a po mnoha peripetiích ji konečně nachází, to je nejčastější téma čtiva zvaného červená knihovna… Román pro ženy není vlastně o ničem jiném. Laura, redaktorka časopisu Vyrovnaná žena, a její předčasně ovdovělá matka Jana, povoláním překladatelka, také touží po vysněné lásce. Aby dosáhly svého, musí ovšem ze svých představ slevit. Michalu Vieweghovi se tento důvěrně známý námět podařilo povýšit na moderní, inteligentní a zábavnou prózu, určenou samozřejmě nejen ženám. Nové vydání čtenářsky mimořádně úspěšné love story vychází současně s její filmovou premiérou.... celý text
Přidat komentář
Nevím, jak se v této knize autorovi podařilo popsat ženy jako úplné stvůry.
Nevím, co je na této knize vtipné.
A nevím, jak někdo může říct, že je to hluboká sonda do vztahů.
Fuj, tenhle je svět děsivější než Mordor.
Málokdy jsem takhle zhnusena, takový pocit vyvolá jen násilí na dětech, zvířatech, starých lidech a Viewegh.
Čtivá a vtipná kniha, love story dnešních žen. Kdo viděl film uvítá pozměněný děj. Kniha se četla dobře.
(SPOILER)
Uff, toto bolo fiasko. Puberťáčka, čo sa za každým rohom "zamiluje" do prvého, s ktorým podvedie predošlého? No, thanks... iste, malo to svoje pozitíva, ale posledných
40 stránok k nim nepatrí. Chvalabohu to nebolo dlhšie
Prostě si to musím přiznat.
Zfilmované knihy pana Viewegha miluju. Teda, aby to bylo k pochopení.. filmy jako "Román pro ženy", "Báječná léta pod psa", "Účastníci zájezdu" miluju. A tak jsem to zkusila ve formě knihy. Tohle je teda druhá kniha a já jsem prostě nadšená.
Mrzí mě, kolik věcí se do filmu nedostalo, ale chápu to. Tady třeba zrovna situace, kdy Oliver představí Lauru svým rodičům a druhý den přijde tatínek s pomlázkou.. trapné, že? :D
Moc se mi to líbilo a zítra asi rozečtu něco dalšího (samozřejmě zfilmovaného, protože těm nefilmovým asi nebudu věřit ten humor, ale uvidím..)
U této knihy jsem se bavila. :)
Příjemné odreagování, první jsem viděla film, kniha mi přišla trochu jiná. Postavy jsem si spojila s jejich hereckým ztvárněním.
Četla jsem před mnoha lety, krátce poté, co jsem viděla film, který mě dobře pobavil asi hlavně díky Simoně Stašové. I ostatní herecké výkony nebyly k zahození (Pažout!). Pokud se dobře pamatuju, film knihu věrně kopíruje. Příběh je dobrá oddechovka, žádné velké intelektuální dílo, ale jako lehčí čtení to vůbec není špatné.
Ac autora M.V. rozhodne za jeho styl rad nemam, tohle si nedovolim soudit tragicky. Vlastne jsem se docela bavil. Muze to byt dobra odreagovacka nekde na cteno u more, na horach, v mhd... jako plus bych k tomu pridal, ze to je mala sonda do let kratce po mileniu... jak to uteklo.... garzonky za parset tisic, tlacitkove telefony a svitici nalepovaci blbosti na ne...... :))
Knihu jsem si vybrala v rámci maturitní četby a nezklamala. Ačkoli jsem se v ní místy ztrácela, bavila mě celou dobu. Laura sice byla občas na přes držku, ale to už tam v životě bývá. Ale znova už bych si ji nepřečetla.
Knížku si pamatuju hlavně díky Renčovu filmu a skvělý Simoně Stašový, díky který je film daleko lepší než kniha. Je to takový lehký oddechový čtení.
Koupila jsem si hned první vydání v roce 2001 díky ukázce snad v Cosmopolitanu. Kniha, mě okamžitě vtáhla, skvěle jsem se bavila a rada se k ní vracím. I když tedy nechápu, jak si Laura mohla jako partnera vybrat takového brána, vůbec se její matce nedivím, že z toho měla šok. Neméně skvěle bylo filmové zpracování díky Simone Stasove a Marku Vasutovi, předvedli opravdu excelentní výkon a jejich filmové hlášky jsou nezapomenutelne. Pazoute, ty mi soustas dceru? Přece nebudu s někým, kdo nenávidí Poláky.
Klidná odpočinková knížka. I když bych často Lauře nafackovala...ale to je můj osobní názor.
Viewegh je další z českých autorů, kteří mě nezaujali a v tomto případě radši sáhnu po filmu. Přečteno několik knih, ale žádná mě bohužel neoslovila.
Viewegh zrovna nepatří k mým oblíbeným autorům a většinou jsem z jeho knih dosti zklamaná. Tuto knihu jsem vzala na milost především kvůli zhlédnutí filmu.
Kniha se čte rychlým tempem, není to dílo, ze kterého bych padla do mdlob úžasem, ale vcelku se jedná o pohodové vyprávění Laury a dopisy Olivera.
Samozřejmě po celou dobu čtení jsem měla před očima herecké protagonisty z filmové předlohy. Ke konci mi Laura začala být nesympatická a co si budeme nalhávat konec je poněkud rozpačitý.
Jediná kniha, která mě od pana Viewegha dokázala zaujmout a místy i pobavit.
Velké plus patří za to, že do postavy Olivera si můžu dosadit nějakého atraktivního čtyřicátníka a ne pana Vašuta (který to zahrál dobře, bohužel absence vlasů mu přidala pár let navíc). Pak pomineme i povahové nedostatky.
Laura je celkem zajímavá, vyloženě ne můj typ (co se týče hlavní hrdinky), ale dá se s ní místy ztotožnit.
Jako většina jsem dříve viděla film a byla doživotně ovlivněna úžasným výkonem paní Stašové, jejíž nejlepší hlášky v knize chybí.
Ale proč ne. Kniha pobavila ("spořím s Liškou"), ale vyloženě z Olivera nevzdychám, tudíž pro mě nálepka román (ve smyslu romantiky) odpadá. Na oddych ale skvělé.
Štítky knihy
česká literaturaAutorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2011 | Mafie v Praze |
Román pro ženy máme v seznamu povinné četby, což se dost divím, ale to je to vedlejší. Dostal jsem se do fáze kdy jste tak sečtělý že už nevíte co číst, tak si vyberete Viewegha. Já si vybral Román pro ženy, tím že mě to zaujalo, že to máme v povinné četbě. Záhy jsem zjistil že je to vlastně Deník malého poseroutky, tedy příběh který se odehrává ve stejném světě, v jakém žijeme, popisuje problémy podobným naším, tudíž nemůžeme se tu bavit o nějaké umělecké hodnotě, a o příběhu který by nás pohltil do světa, který neznáme. Tady to vypráví dospělá žena, která se zamiluje do skoro každého chlapa kterého potká. Na to že hlavní postavě je dvaadvacet let mi přišla zaostalá. Spává s plyšáky, to ještě dovedu pochopit, každý jsme nějaký, ale to již zmíněné zamilování do každého, tak tím si zadělává akorát na syfilis či HIV. Ale to je jedno. Dále mne docela urazilo že (sice to říkala Laury máma která byla proti Čechům, což Viewegha neomlouvá) označil Kafku a Karla Čapka za neurotické impotenty. Viewegh asi nečetl nic od Kafky ani Čapka, protože porovnejme si co dokázali oni a co on..... Ale jak řekl můj oblíbený literární kritik, číst Viewegha je lepší než si píchat herák do žíly. A má pravdu. Vesměs to vůbec špatné čtení nebylo, občas jsem se zasmál. Je to knížka vhodná k opalování na pláži, a když vás někdo vyruší a vy něco z knihy nepostřehnete, tak to vůbec ničemu nevadí. Když bych měl doporučit jakou knihou v povinné četbě začít řekl bych právě Román pro ženy, mladé puberťačky se vcítí do hlavní postavy, a pak by pokračovali těmi významnějšími autory. Toť vše.