Romeo a Julie
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376226/bmid_romeo-a-julie-l95-376226.jpg
4
5550
5550
Dva mladičtí veronští milenci jsou díky Williamu Shakespearovi nejslavnějším mileneckým párem evropské kultury znají je i ti, kdo tragédii slavného Alžbětince nikdy neviděli ani nečetli. Hra je také snad největší oslavou lásky, lidského citu, který je se vší svou bezbrannou zranitelností schopen postavit se předsudkům, rodové zášti, intrikám, posměchu a nenávisti.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2018 , Československý spisovatelOriginální název:
Romeo and Juliet, 1595
více info...
Přidat komentář
Romeo a Julie v Shakespearově úžasné divadelní hře, co k tomu říct? Autorův styl psaní jsem si naprosto zamilovala a už teď mám vyhlídnuté jeho další knihy, pro které si poběžím do knihovny. Ty verše,jeho jazyk... navzdory tomu,že je tohle dílo už starší, asi nikdy neztratí své kouzlo. Autor píše hodně rozmanitě a navzdory tomu se v ději neztrácíte a všemu rozumíte. Máme tu spoustu hlubokých a pravdivých myšlenek,které si nějakým zvláštním způsobem našly cestu přímo do mého srdce. Ocenila jsem taky přehled postav na začátku knihy. Vážně, pokud hledáte vhodnou knížku k maturitě,ale i pokud byste rádi jen pohlazení po duši, tohle je to pravé a neuděláte krok vedle. Navíc Romeo a Julie není ani žádná sálodlouhá bichle a krásně z ní pramení jasné poučení. Nenávist je strašná věc a když je v podstatě bezdůvodná tím hůř, neměli bychom ji přenášet na nevinné, bránit někomu v lásce a měli bychom si své chyby uvědomovat bez toho, aniž bychom za ně zaplatili sakra velkou cenu. Zároveň tu však máme vykreslenou i krásu pravé lásky, která sahá až za hrob a to, co jsme schopni pro ni udělat.
S touhle klasikou jsem se bohužel nesžila. Příběh byl na mě moc prostý a až na takové ty klasické scény se toho tam moc nedělo. Jediné co bylo krásné byl jazyk, který celý příběh vyzdvihoval. Rozhodně Shakespeara nezavrhuji, jen jsem od takové naprosté klasiky čekala asi víc.
Podpořím zde komentáře, že je to naprostá klasika a romantika, moc se mi kniha líbila a dobře se četla. Kromě tragického příběhu dvou oddaných milenců v sobě ukrývá i zajímavé myšlenky. Nicméně četl jsem Hamleta zhruba před 14 dny, a i když se jedná tematicky o velice odlišné dílo, Hamlet mě dostal daleko silněji a hlouběji než Romeo a Julie. Ovšem jedná se pouze o srovnání, Romeo a Julie má spoustu kvalit a hodnot, které mi jsou blízké a velice sympatické.
Co říct, prostě nádhera. Do tohoto dramatu jsem se zamilovala s divadelní adaptací Horáckého divadla v Jihlavě a naprosto jsem mu propadla. Doporučuji především překlad Josefa Topola, je to literární skvost.
Už jsem četla v Z oříšku královny Mab a líbilo se mi, ale na originál to nemá! Vřele doporučuji, miluji tento příběh.
Kdo nečetl Romeo a Julie, jakoby nebyl.
Klasika klasik, nutnost znát, nutnost mít přečtenou aspoň jednu z Shakespearových her.
Uprostred kapuleto-montekovských močarísk, v ktorých prehnitá česť a krvná pomsta sťahujú všetko oduševnelé do svojich útrob, sa rodí láska mladícky vášnivá a čistá. Iná ani byť nemohla pretože uprostred močarísk sa všetko vášnivo a túžobne rodí a žije, akoby vedelo, že o chvíľu zhnije. A aj preto je pre nás, polo-nesmrteľných posledných ľudí, tak ťažké sledovať ju. Absentuje tu cynizmus, skepsa, odstup, prítomný pre nás - otrlých a starých už v okamihu zrodu. Mnohí tu hovoria o nerozume a kritizujú Vavrinca, ale on len túži po prírode a uvedomuje si, že jar, akokoľvek je to nerozumné, sa musí prebudiť, prekypieť životom, a to aj s vedomím, že o malú chvíľu odkvitne, zvädne a umrie. Je ako záhradník, ktorý sa teší z každého vyrasteného kvietku, a ktorý si uvedomuje tú bytostnú chuť po živote i po smrti, skrátka po vášnivom žití, ktoré nehľadí na dôsledky, pretože okrem samotného žitia, ktorým je aj láska, na ničom inom nezáleží. Radšej žiť s vedomím smrti, pretože aj smrť je tu životom a bez nej by nič nebolo úplné, než sa naveky pozerať na pretrvávajúcu zakonzervovanosť - zastavený čas mrazničky nesmrteľnosti - po akej túži moderná bytosť. Vavrinec, paradoxne, napokon žiadnu chybu nespravil, skôr naopak. Chybil, keď sa domnieval, že chybil.
Vášeň sa tu stáva ústredným princípom, ktorý kontaminuje reč nespútanou záplavou metafor, prerážajúcou a prelievajúcou sa cez mustru petrarkovského sonetu, vysmieva sa jej a spieva úplne novým jazykom. Spev, áno, spev je tu kľúčový. Akoby si dnes nikto neuvedomoval, že Shakespearovo divadlo je skôr akousi obdobou operného recitálu, než obdobou deklamatívnej drámy 20. storočia, na akú sme obvykle zvyknutí (aj prostredníctvom filmov). A nikde to nie je dôležitejšie než práve v Rómeovi a Júlii, nikde totiž slovo viac nepozýva do spevu a tanca. Nikde slovo viac netúži vymaniť sa z účelnej každodennosti a skutočne ožiť - rovnako ako tá príroda i dvaja milenci. Shakespeare tu hovorí: Celý svet spieva, ale aby si to mohol počuť, musíš sa oddať životu. Vstúpiť do rizika. Žiť tvárou v tvár smrti a s frenetickou vášnivosťou ako zamilovaná vínna muška.
A aby toho nebolo málo, stáva sa to aj kľúčovým formálnym princípom. Život vínnej mušky tu núti Shakespeara, aby čas vo fiktívnom svete hry zhustil do niekoľkých hodín. Rozprávanie cvála a bleskovo preskakuje akty od zamilovanosti, cez svadbu, až po naplnenie. A aj preto postavy vo svojich výpovediach skracujú časové celky, čím akoby ešte poháňali Shakespeara, naznačujúc, že je príliš pomalý. Všetko uteká vpred a desí sa len toho, že neprežije každú jednu sekundu v láske k druhému, v láske k svetu, pretože takáto sekunda znamená "tis twenty years till then".
Videl:
Divadlo: 1x
Film: Rómeo a Júlia (1968), Rómeo a Júlia (1996)
Znala jsem přibližný děj knihy předem i nějaké známé pasáže. Docela dobře se četla, hezky se to rýmuje.
Přečteno v rámci Výzvy 2022 ... a byl jsem šokován. Nikdy jsem to nečetl, ale znám "jako všichni" různá filmová a jiná zpracování, takže jsem nečekal žádná překvapení. Ale těch sexuálních narážek, to že Romeo šílí nejprve po zcela jiné ženě, ta jeho přelétavost, nedočkavost po rozkoši... Poznámky Juliiny chůvy, názory Merkucia... Však Hilský to v doslovu pěkně vysvětluje. Však i v jeho studiích píše, že v jeho době divadlo Globe a jiná, byla pro prostý lid, doslova až lůzu...
Hmm, moc jsem to necítila. Čekala jsem, že dostanu silnější příběh. Ale určitě knížka, kterou by měl každý přečíst nebo aspoň si najít jiné zpracování Romea a Julie.
Ale třeba k maturitě jsem spíše zvolila Hamleta.
Nesmrtelný příběh Romea a Julie známe všichni. Tragédie je, že pro lásku umírají dva mladí lidé. Jejich rodiny se nakonec smíří. W. Shakespeare byl génius. Dodnes není jasné jakým způsobem mohl napsat tolik divadelních her. Došlo se k závěru, že všechna psal takzvaně načisto, poněvadž časově by nestihl opravy. Je to neskutečné, že jeho díla po tolika letech oslovují lidi všech generací.
K dílu jsem se dostala teprve po druhé, ale opět nenastal žádný problém. Opravdu se mi četlo s lehkostí i svižností. Jména postav byla nakonec lehce zapamatovatelná. Samotnou romantiku vůbec nemusím, ovšem když do toho přidáme trochu té tragédie či smrti... no proč ne. Shakespeare dokázal psát velmi nadčasově a poutavě. Akorát věk Julie mi přišel poněkud mladý, málokdo by ve čtrnácti dokázal zemřít pro lásku. Celkově její postava na mne působila lehce bez charakterově. Gradace závěru však dokáže okouzlit.
Dielo, ktoré bolo stvárnené v toľkých podobách, až človek stráca dych. Nezabudnuteľný a nesmrteľný príbeh lásky dvoch mladých ľudí, ktorý ma vždy prekvapí svojou tragickosťou.
Nesmrtelná klasika o nenaplněné lásce Romea a Julie. Před xx lety, to byla moje povinná četba. A tak díky ČV se k některým opět vracím. Viděla jsem i představení Městského divadla Brno, byla to nádhera.
Klasika...........všem naprosto známá..........nicméně jsem knihu četla poprvé, krása jazyka i příběhu..........snad se mi někdy poštěstí vidět i baletní zpracování
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno divadelní hry tragédie William Shakespeare, 1564-1616 divadelní programy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
(SPOILER) Nejsem literární kritik ni spisovatel, takže mou úvahu zde berte s hrstkou soli a pepře. Kdysi jsem se doslechl o jisté kritice Romea a Julie, že příběh není pravou tragedií, neboť jejich smrt nebyla zapříčiněna vadami či neřestmi postav, nýbrž holou náhodou a nepředvídatelným omylem. S tím však nesouhlasím, shledávaje tu jistý hřích na Romeovi.
Když upřeně hleděl na Julii stojící na balkóně, přirovnával ji k věcem jako slunce, záře atd. Viděl v ní jakousi svou bohyni, vtiskl do ní svůj ideál, jímž sama Julie však nebyla, ba být nemohla. Vždyť je to častý jev, když se přece muž zamiluje do ženy, ihned si ženu tu představuje jako to nejlepší stvoření, které kdy kráčelo na povrchu zemském, přiděluje jí ty nejvýsostnější atributy. Je to přirozené, avšak nutno si uvědomit, že žena ta povýšená v nebesa, věru v nich nedlí, nýbrž sama je normálním člověkem jako my všichni, kráčející po hlíně a špíně, ne v oblacích.
Jaké měl tento Romeův hřích následky? Tím, že si Boha téměř vtělil do Julie, si ji povýšil výš než cokoliv jiného, což je těžký hřích, před tímto hříchem varuje Hospodin, káže neklanět se modlám a marnostem. Modly a marnosti jsou světské věci vyzdvižené na místa, kam nepatří. Taktéž učinil s Julií.
Stoje pak u oltáři při nehybné Julii, nemohl ani pomýšlet na smrt své bohyně. Co zbude po skonání nejvyššího a nejvyvýšenějšího? Nic než smrt. Toť ta tragédie, a tragédie to geniální, věru a bezesporu.