Romeo a Julie
William Shakespeare
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444062/romeo-a-julie-Qze-444062.jpeg
4
5553
5553
Slavná a nesmrtelná Shakespearova tragédie o lásce dvou milenců ze znesvářených rodů Monteků a Kapuletů. Vyšlo v rámci edice Souborné dílo Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, v souboru s dalšími třemi svazky: Titus Andronicus, Timon Aténský, Antonius a Kleopatra.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2006 , ELK - Evropský literární klub , Knižní klubOriginální název:
Romeo and Juliet, 1595
více info...
Přidat komentář
Světoznámý příběh lásky, který zná v hrubých obrysech (to je důležité) téměř každý. A v základu se dělíme v pocitech na dva tábory. Na ty, kteří jsou dojati hloubkou citů těch dvou mláďat, a na ty, kteří tím patosem a naivitou pohrdají. Nebudu lhát, patřil jsem spíš do tábora odpůrců. A po přečtení stále některé scény dráždí moje nervy (Romeo pod balkonem) a protáčí panenky (zoufající Julie). Což není důležité, protože Romeo a Julie byla hra, která mě v mnohém překvapila a hlavně naprosto rozbourala představy, které jsem o tomto dramatu měl. O dojmy bych se chtěl následně podělit.
Romeo a Julie je příběhem naivní první lásky. Tedy v případě Romea druhé, protože je to ptáček přelétavý, přestože ve svých citech nejspíš nelže. A první láska je přece vždycky nezměrná, patetická, přehánějící, nebo ne? Romeo je pako. Ještě, že má vedle sebe Merkucia, který se pro mě stal zářící hvězdou hry, ačkoliv se konce nedožil (což není spoiler, vždyť jde o Shakespearovu tragédii). Ty jeho sarkastické poznámky, nadhled, rýpavost, to je něco pro mě. Taky do vás kamarád rýpal, když jste byli hlavou v oblacích, taky jste měli vedle sebe svého Merkucia? Zároveň je celkem vtipné celé setkání Romea s Julií při plese u Kapuletů. Velmi mi to totiž připomnělo můj oblíbený pohádkový film Kouzelná země skřítků - Montekové=skřítci, Kapuleti=víly, koukněte na to, je až s podivem na kolik adaptací člověk už narazil. Julie, to je chudina, položila se do toho celá. A ještě si zašla pro radu k Vavřinci, což je slušný gauner. Co s ním? Na jednu stranu předvede naprosto dokonalý monolog na téma matky Země, na druhou ty dva podpoří v jejich nerozumu, všechno zpunktuje a odsoudí ty dva blázínky k zániku, aby byl nakonec ještě knížetem považován za svatého muže, protože účel světí prostředky a znesvářené rody usmířil. Inu, kutna mnicha nedělá.
Formou je tahle hra docela houpavá. Od primárního příběhu, přes teatrální vyjevení citů, po vyjevenost aktérů, přes záchvaty nejrůznějších pocitů až k sexuálním narážkám a humoru. A že ty dvě poslední zmíněné jsou tu zastoupeny hojně. Až překvapivě. Nečekal bych, že mi Merkucio poví, že "láska je uslintaný idiot, který s vyplazeným jazykem poskakuje po světě a jenom kouká, do jakého otvoru by honem vlezlo to jeho touhou poblázněné žezlo." Stejně tak bych neočekával, že o Julii někdo řekne, že "teď padá na nos, ale až zmoudří, bude padat naznak."
No, nebudu vás dále provokovat. On tu celou pointu dramatu stejně asi nejlépe shrnul Vavřinec: "Tak se to dneska s láskou mladých má: srdcem se neřídí, jenom očima", protože "kdo střídmě miluje, miluje dlouho: promešká lásku, kdo spěchá, hnán touhou".
Klasický známý příběh lásky. Nesmrtelná klasika od Shakespearea. Ačkoliv proti této knize nic nemám, mám vůči ní averzi ještě z dob maturity a hlavně rozbor díla. Z toho mám husí kůži ještě teď. Ale jinak samozřejmě klasika, hlavně ta filmová.
Kniha se mi spíše nelíbila. Přišlo mi divné, že se Romeo a Julie znali pouze jednu noc a hned chtěli svatbu (nehledě na Romea, který těsně předtím cítil neutuchající lásku k jiné holce). Nakonec vše vyřešili sebevraždou. Abych jenom nehanila, tak se mi moc líbila věrnost Julie k Romeovi.
Neopakovatelná, ačkoli neustále se opakující... Nezapomenutelný příběh lásky, která překonala věky.
Láska, zrada, vášeň, intriky, nepochopení, čest i odvaha... Člověk to zná a stejně je vždycky znovu uchvácen. Člověk to ví a stejně ho to dostane.
Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinen
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova...
Chápu, že se jedná o několik set let starou klasiku, ale za mě ne. Na většině stran o nic nešlo a když se člověk zamyslí, šlo celý problém vyřešit naprosto jednoduše a žádná "tragédie" by se nestala. Shakespeare není nic pro mě.
Shakespeare... Nu, co dodat? Já osobně mám tedy raději překlady p. Hilského, to tedy pro úvod. Nicméně, toto dílo je prostě klasika - byť tedy dějem připomíná spíše aktuální dobu a vztahy dnešních teenagerů, jen bez smartphonů a sociálních sítí. A možná právě v tom je jeho nadčasovost...
Inu, Hamletovi jsem udělil relativně negativní hodnocení z toho prostého důvodu, že mi ono drama nemohlo poskytnout nic nového. Hamlet je neustále omílaná hra, kterou zná každý zpaměti a ač se bezpochyby jedná o dílo astronomické kvality a hodnoty, na mě mezi jinými hrami od Williama Shakepseara působil jako jedna z těch méně záživných. Nu a podle čísel zde na databázi knih, je Romeo a Julie hra ještě čtenější – tedy ještě známější. A s politováním musím konstatovat, že na mě tato hra má stejný účinek jako právě Hamlet.
Aby bylo jasno, text je neuvěřitelně krásný a propracovaný, což podtrhuje ještě překlad profesora Hilského, ale stejně jako u Hamleta musím konstatovat, že na mě hra nemá patřičný efekt.
Dovolím si každopádně dvě poznámky.
První je asi takováto. Romeo a Julie mají v Shakespearových tragédiích jeden svůj protějšek. A tím je hra Antonius a Kleopatra. Toto drama mám velice rád a rád jej také k Romeovi a Julii přirovnávám. Antonius a Kleopatra jsou vládcové světa, kteří si ve své moci v ničem nezavdají, kteří jsou protřelí světem nejkrutější politiky a intrik. Jejich láska je tímto velice poznamenána. Je vášnivá, ale nikoliv divoká a nerozvážená, je absolutní, nikoliv nárazová. Je pevná jako skála, není záchvatem mladistvé nerozvážnosti. Je krásná. Naproti tomu Romeo a Julie, ve svých čtrnácti letech jsou pouze rozvášnění životem, nerozvážní a nejistí, afektovaní a… no, nebojme se si to přiznat, hloupí. A Vavřinec je v tom ještě podporuje. Konec Antonia a Kleopatry je zkázou nekonečného oceánu. Konec Romea a Julie je konec přílivu. Je to smutné, je to silné, ale není to… takové.
Druhá poznámka, u které se toliko nerozvášním, je jenom takový postřeh. Vedle dramat napsal William Shakespeare mnoho sonetů. Doporučuji si je přečíst před Romeem a Julií a ještě jednou po Romeovi a Julii. Tato dvě Shakespearova veliká díla se úžasně prolínají. Nutno však podotknout, že Romeo a Julie není jedinou hrou, která na sobě tento znak nese.
Tím co zde píši, nikterak neponižuji hodnostu tohoto dramatu pouze si dovoluji tvrdit, že jiné hry jsou, inu pokud ne lepší, tak alespoň jiné a poněkud více osvěžující. Nic to nemění na tom, že Romeo a Julie je hra plná bolesti (v ostrém kontrastu s frivolním humorem), smutku a deprese. A je to opravdu dobrá hra.
Kniha se čte dobře, přesto mám od Shakespeara oblíbenější díla. Jak může čtrnáctiletá dívka vědět, co je to partnerská láska? Je to stále ještě dítě, které si hraje na něco, co být nemůže. Nechci tím Shakespeara kritizovat, je to čistě jen můj názor. Podobně vidím i Romea. Jejich činy mi přišly přehnaně zbrklé, což způsobilo jejich mládí. Přesto nemohu říct, že to byl špatný příběh, přeci jen je to světově uznávaná klasika po celém světě.
Nebudu lhát, jsem teprve studentka, co čte tyhle knihy tak nějak z 'nutnosti' kvůli maturitní četbě, jelikož jsem právě v maturitním ročníku. A jak to tak bývá, co je povinné, do toho se chce každému o něco méně. U mě to není jinak, takže se do knih pro maturitu musím hodně tlačit. Nicméně Romeo a Julie patří ke knihám, které se mi četly dobře, pochopila jsme je hned na poprvé, nic jsem nemusela číst několikrát a to je pro mě dobrá maturitní četba. Příběh v knize je zajímavý a řekla bych, že když se podívám na dobu, kdy byla kniha napsaná, je i dost originální. Znám sice i lepší knihy, o tom žádná, ale tohle nebyla až taková katastrofa a i když byly v knize pasáže, které mě nudily, naopak jsem měla i momenty, kdy jsem chtěla číst dál, takže za mě dávám tři hvězdičky.
Zdráhala jsem se jak číst, tak komentovat tohle veledílo (a teď nevím, jestli to označení veledílo myslím víc ironicky než ikonicky, tu jednu hvězdu dávám... vlastně nevím za co, asi za odvahu, moji i autorovu). Mám k němu už od základní školy nějakou antipatii. No dobře no, prostě ho nesnáším. Literárně to asi nějakou svou hodnotu má, nepopírám, ale na mě je to prostě nuda, nuda, šeď a otrava, nuda. Jsem romantik, ale tohle nedávám, a velebnosti, jdu blejt. Nikdy jsem tomu příběhu nepřišla na chuť, v žádné formě, nic mi to nepředalo a nikdy jsem nepochopila, co na tom má být a proč je to vlastně tak slavné veledílo. A jestli tohle má být největší romantické dílo všech dob a předobraz (ne)smrtelné lásky, tak já asi žiju v jiném vesmíru. Jako jo, ono to původně ani romantické být nemělo, ale ten problém tady je ten, že je to tak po staletí podáváno a předkládáno.
Trochu mě sere, že je tohle nám všem pořád a pořád nuceno jako povinná četba, jen proto, že to nese slavné jméno, ačkoliv je to vlastně chabé. Akorát to nikdo nechce přiznat. Shakespeare už bude navždy Shakespearem, v hrobě, ale my bychom se mohli trochu posunout. Na druhou stranu si nemyslím, že by to byla vina Shakespeara, nicméně Romea a Julii bohužel neshledávám nikterak výjimečně a vždycky mě ten příběh bude tak trochu strašit. Už to nechci nikdy vidět, díky.
Jo a myslela jsem, že budu jediná, nebo jedna z mála, kdo bude hodnotit nízko, ale překvapilo mě a i tak trochu škodolibě potěšilo, že je nás takových nejenom víc, ale spousta, haha. Už to musel někdo říct. Sdílejte to, než to smažou! :D
Zpočátku mě odrazovala ta propaganda okolo notorichy známé hry, jejíž příběh mě moc nenadchnul. Po přečtení a shlédnutí ještě několika adaptací jsem ale zjistila, jak dojemné to může být (když to neslyšíte z úst člověka, který to vůbec nečet a myslí si, úe je to pitomá romanťárna) a jak nadčasová hra to byla. Prostě skvělé.
Shakespear se mi většinou špatně čte, ale zrovna toto dílo bylo velice pěkné. Ani jsem neměla problém si zapamatovat jména postav. Překvapivě mě to naprosto bavilo.
Tohle je jedna z mála knih, které si musíte přečíst, i když děj znáte nazpaměť.
Jelikož jsem musela v rámci povinné četby přečíst nějakou divadelní hru, rozhodla jsem se pro úplnou klasiku - Romea a Julii. Myslím, že se jednalo o vcelku povedený výběr, neboť mne Shakespeare mile překvapil - dílo se dobře četlo (tedy až na pár slov), děj byl jednoduchý, ale pěkný a konec (alespoň pro mne) nepřekvapivý. :D Takže pokud tíhnete po nějakém dramatu či klasice a nebo si jen musíte vybrat z povinné četby, DOPORUČUJI tuto Shakespearovu tragédii - o lásce dvou mladých lidí ze znepřátelených rodů, o níž jste zajisté něco málo zaslechli ve škole.
Nemohu si pomoci, ale s několika lidmi jsme se po přečtení shodli, že je to jen láska dvou puberťáků, kteří to dokázali dotáhnout do extrému. O to víc možná Shakespeara cením, že z takového příběhu dokázal udělat "zakázanou lásku", která nás provází již několik staletí.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno divadelní hry tragédie William Shakespeare, 1564-1616 divadelní programy klasická literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Romeo a Julie |
| 2010 | Hamlet |
| 2011 | Zkrocení zlé ženy |
| 1994 | Sen noci svatojánské |
| 1964 | Othello |
Romeo a Julie jsem viděla ve škole film, ale nikdy jsem tuto hru nečetla. Je úžasná. Jsem ohromená kolik synonym Shakespeare používal. Kolika slovy byl schopný popsat jednu situaci. Opravdu jsem to prožívala s nimi.. celou tu hru, jejich pocity a to co se dělo. Jsem opravdu ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a rozhodně se těším na další díla Shakespeare.