Měsíční kosti
Jonathan Carroll
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19161/bmid_mesicni-kosti-HAi-19161.jpg
4
26
26
Rondua série
1. díl
Šťastně vdaná Cullen, mladá žena a čerstvá matka dcery, začne mít neobvykle živé sny odehrávající se v nádherné zemi jménem Rondua. Sní o tom, že je na dobrodružné cestě po fantastické krajině ve společnosti chlapce, v němž rozezná vlastní dítě, které opustila před několika lety. Společně s hochem jsou vystaveni zlu v podobě neuchopitelného, proměnlivého tvora. Dávno zapomenutý předchozí střet Cullen prohrála vinou své zbabělosti, poté, co opustila společníky, aby se sama zachránila. Podaří se jí tentokrát shromáždit pět Měsíčních kostí? A jaké následky budou mít její činy na reálný svět? | U nás dosud téměř neznámý, avšak po celém světě vysoce uznávaný mistr fantasy Jonathan Carroll se českému publiku konečně představuje v odpovídajícím překladu Milana Žáčka. Ctitelé netradiční fantasy by si jeden z Carrollových nejuznávanějších románů neměli nechat ujít!... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , Laser-books (Laser)Originální název:
Bones of the Moon, 1987
více info...
Přidat komentář
Autor umí psát o tom žádná, ale...
Po dočtení zklamání, knihu si nechávat nebudu a pokud budou další díly, tak je číst také nebudu.
Cullen mi byla sympatická, celý reálný život byl fajn, četlo se to samo, ale Rondua mě nebavila, občas mi to přišlo jen jako náhodný výčet slov spojených do věty, žádný smysl jsem v tom neviděla. (Celý svět i příběh mi přišel nedotažený)...
..a ten konec ...au... nevím, co to bylo, ale ...
Spoiler?
...pohřbít tímto způsobem jednu z nejsympatičtějších postav a ještě se tomu zasmát. Hlavně, že máme happyend a mrtvý syn "žije"....žádné nadšení ani "wau" rozuzlení se nekonalo.
Ještě nikdy jsem se nesetkala s tímto typem příběhu, takže to byla vítaná změna.
SPOILER
Pokud byla Cullen ve snu nebylo tam nic neobvyklé, o to více se mi líbilo a někdy mě až děsilo, co se jí děje ve skutečném životě a co souviselo s jejími sny.
Co mě ale překvapilo a začala jsem se nad tím zamýšlet, je pocit, že i když hlavní hrdinka šla na potrat protože musela, jelikož nechtěla vychovávat dítě sama s ničím, celé dějství jí to mrzelo, pořád říkala, že zabila vlastní dítě a nakonec i ve vysněné zemi jí to jaksi někteří dávali za vinu. takové zvláštní, člověk najednou začne přemýšlet nad tím, zda žena co jde na potrat opravdu zabíjí dítě nebo plod, ale to sem nepatří...
Jinak to byl krásný a napínavý příběh.
O to smutnější byl konec :((
Krásně napsané. Zatím si úplně nejsem jistý, jak to dílo vnímat. Divutvorná cesta vlastní duší za odpuštěním kvůli sebeobviňování z interupce? Sen jako okno do jiného světa a blázen jako okno z jiného světa? Něco jiného?
Myšlenky a jinotaje jsou v knize krásné. Ale hlavní postava mi připadá i přes svou moc spíš tak nějak vlečená příběhem. Celkově ale napínavé a čtivé.