Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1543/bmid_rosemary-ma-detatko-961-1543.jpg
4
1563
1563
Slavný román balancující na pomezí psychologického příběhu a hororu. Odehrává se koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bramfordu - starém velkém domě s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary se svědomitě připravuje na roli matky, i když dítě zatím nečeká. Zakrátko se mladý pár seznámí s trochu vlezlými sousedy - manžely Castevetovými a přes lehký odpor Rosemary se Guy spřátelí s Romanem Castevetem. Zakrátko Rosemary za podivných okolností otěhotní a Guy dostává velkou hereckou šanci, když jeho konkurent náhle oslepne. Castevetovi se mezitím stále více vtírají do přízně mladého páru a nepokrytě Rosemary organizují život. Postupem času začne mít nastávající maminka z řady náznaků a podivných náhod podezření, že jejich sousedé praktikují čarodějnictví a chtějí její dítě pro své temné obřady. Jestli jde o chorobné vize, které v citlivé Rosemary vyvolává samota milionového velkoměsta a tísnivý dům, nebo jde o skutečné děsivé události už Ira Levin nechává na zvážení čtenáři. Rosemary má děťátko je nevšední a velmi sugestivní příběh, který pravděpodobně zůstane dlouho vryt do paměti každého čtenáře. Román se dočkal i úspěšného filmového zpracování.... celý text
Přidat komentář
Jak je možný, že jsem Rosemary má děťátko nikdy nečetla ani neviděla?! Je to BÁJEČNÝ, zařazuju mezi svoje top knihy a je to věc, kterou fyzicky potrebuju v papírové formě ve svojí knihovně - a to já nejsem sběratel. Psychologický příběh přesně podle mýho gusta, staromilsky naivní Rosemary, beznaděj. Všichni přečíst.
Je mi jasný, že pro spoustu lidí je tato kniha "kultovní", ale teda, proč?
Nikdy jsem nečetla, film jsem neviděla a nevěděla jsem tedy, do čeho jdu. Ani toto téma běžně nevyhledávám, ale stalo se, a v práci jsem si zakoupila audioknihu, namluvenou P. Beretovou, její hlas mi nevadí a je příjemný na poslech, ale doposlechla jsem to jen proto, abych se konečně dozvěděla, kdy se Rosemary probere a konečně něco udělá. To se asi úplně nepovedlo. No nic.
Možná jen nemám ráda takový hloupoučký postavy. Možná ten příběh nebyl zas až tak moc strašidelný. To fakt nevim, ale celý poslech jsem protrpěla. Fakt mě ta Rosemary úplně vytáčela, a jsem ráda, že jsem nezakoupila papírovou verzi, a necrcala se s ní týden.
Takže tak.
film jsem nikdy nevidel a ze skoly si pamatuji, ze slo o popis psychozy tehotne zeny.
no, tak uplne prilehava charakteristika knihy to teda nebyla!!
poslouchal jsem nacteno Pavlou Beretovou. Ma moc pekny hlas, ale myslim, ze se k nacteni nehodila. Tim svym rozjasanym zpusobem (moc milym) cetla uplne vse. Dobre se hodil k naivni Rosemary. Ale cetla tak nejen zacatek knihy, ale i posledni casti. I dramaticke situace. Nejak to postradalo ten mrazivy podton, ktery na knize vetsina lidi vyzdvihuje...
JInak ale moc pekny pribeh :)
Krôčik po krôčiku narastajúce dejové napätie vo mne naopak nedokázalo vzbudiť mrazivú atmosféru, ako mnohí opisujú.
Postava Rosemary bola až príliš detský naivná a aj všetky ostatné postavy na mňa zapôsobili strojene, a tým pádom aj neprirodzene. Možno sú to prvky gotického románu, aby vynikol kontrast s hrôzostrašnými scénami, ale osobne som sa hlavne nedokázala stotožniť s faktom, že autor zneužil citlivú ženu v jej najcitlivejšom životnom období, aby vytvoril hororový príbeh s prvkami satanizmu.
Som rada, že knihu mám prečítanú, ale raz naozaj stačilo !!!
Film mám velmi ráda a o to víc jsem byla zvědavá na knižní zpracování. Knihu jsem poslouchala jako audio načtené Pavlou Beretovou. Musím říct že mě velmi překvapila a knihu načetla opravdu bravúrně.
Na konci jsem měla takové smíšené pocity a pasáže s napětím jsem prožívala i když jsem předem znala děj. Knihu si řadím tedy mezi oblíbené.
Viděla jsem před mnoha lety film, ze kterého jsem si skoro nic nepamatovala. Knihu jsem poslouchala jako audio namluvené Pavlou Beretovou a bylo to parádní.
S Rosemary jsem ušel dlouhou cestu, několikrát jsem ji před pár lety rozečetl, po nějaké době zavřel, poté se k ní vrátil a tak pořád dokolečka. Až letos se mi podařilo po mírně ukecaném začátku dostat se na stejnou vlnovou délku a jak přibývaly stránky, knížka se stávala čím dál víc strhujícím, závěr jsem pak přečetl na jeden nádech (skoro se obávaje vydechnout) a po jeho přečtení mě sevřel hodně zvláštní pocit, což se mi snad ještě u žádné jiné knížky nestalo. Pokud se vám líbila podařená filmová verze s úžasnou Miou Farrow, z knížky budete nadšení.
Kniha je určitě napsaná čtivě ale mě trochu zklamala. Atmosféra je vykreslená pěkně, máte mírně nepříjemný pocit. Ale chybí tomu pořádné vyvrcholení. Když mi zbývalo 20 stran do konce, tak jsem si říkala, že teď už to musí přijít, ale bohužel ne.
Zeptat se mě, co si pamatuji z filmu, řekla bych "skoro prd", vždyť jsem ho viděla více než před čtvrt stoletím. Některé scény však v paměti náctileté Metličky spustily kotvu do hloubky, což je důvod, proč jsem si v minulém týdnu užívala spíše neuspěchanou, pečlivě budovanou atmosféru a nikoliv zápletku, jejíž podstata se časem z mé hlavy kupodivu nevypařila.
Předchozí pokus o četbu románu před dávnými lety ztroskotal na pomalém tempu, leč momentálně mi zvolna houstnoucí, (nejspíš i bez znalosti filmu) předvídatelný děj tak nějak vyhovoval. Zastesklo se mi po telefonních budkách, po nutnosti hledat v knihách a nikoliv surfovat na internetu, po dopisech posílaných poštou na papíře, po poloprázdných silnicích a parkovištích, kde bylo vždy dost místa, ba dokonce nebyl problém si na nich hrát s míčem... Ach, ta nostalgie (ne, fakt se mi nestýská po komunistech, akorát po těch klidnějších dnech, kdy se lidé věnovali sobě navzájem a nechvátali v doprovodu všudypřítomných přechytralých technologií).
"Rosemary má děťátko" je žánrová klasika, kde mladá žena při touze po dokonalé rodině ve vysněném bytě skončí v osidlech Zla. Počítejte s množstvím popisů prostředí, charakterů i duševních stavů. Knihu bych zařadila ke kultovním, poněkud starosvětským hororům jako "Omen", "Exorcista" a podobným. Hlavní hrdinka byla na můj vkus zhýčkaná a naivní trubka (holt punc doby), většina ostatních postav se nevyhnula šablonovitosti, přesto jsem spokojená (ač bych stejně jako Rade dala přednost méně jednoznačnému finále). 75-80%
(SPOILER) Strašně dlouhý rozjezd s parádním finále. Mě fascinovala i americká 70.léta. Levin píše tak dobře, že už ani nevíte, zda si také nevymýšlíte. Co se týče konce.... pozor spoiler.... nečekala jsem, že se dostaneme v ději takto daleko, pořád jsem čekala, že Rose zkončí v psychiatrické péči. Konec je pro mě zvláštně absurdní a ve finále ke knížce vlastně patří.
Audiokniha - dobře načteno (P.Beretová) kromě sousedky - ta mě doslova pila krev tím hlasem :-) Příběh zajímavý, čekal jsem dřívější prozření Rose. A ač nejsem přítel podobné literatury, vcelku se mi to líbilo.
Strašně pěkná věcička!
Rosemary je roztomilá takovým tím staromilským způsobem, typická americká ženuška z předměstí, respektive zde z krásného obřího bytu na Manhattanu. Místo aby normálně mluvila, tak pípá jako ptáček a potichu se chichotá. "Gáááji, to je ale kráááásný byteček, prosíííím, pojďme se sem nastěhovat, jsi tak krááásnýýý, ach Gáááji!"
Jenže Rosemary má taky hlavně problém sama se sebou, jelikož na ní zanevřela celá její katolická rodina jako na tu rozmachanou, co je opustila a prchla z venkova do ateistického města, evidentně si nese s sebou na hrbu něco i z klášterní školy, a to dohromady s manžílkem pořád v luftu moc nejde. Pak člověka začnou napadat různé kraviny.
Ono na Rosemary by se klidně dalo dívat jako na rozmazlenou, naivní a psychicky labilní holku, co jí z nudy hrábne. Avšak to by to nemohla být ona. Levin ji vykreslil takovým způsobem, že se vlastně není čemu divit a nelze jí nic zazlívat.
Oproti tomu kdo mi ultra vadil, byli starci z baráku. Jako zásadový asociál bych se pozvat všetečnými seniory na večeři nikdy nenechala. A vlastně bych ani nechodila s egoistickým hercem. A potichu bych nepípala.
Výborně řemeslně zpracovaný horor. Nemusí téct krve po kolena, stačí malé náznaky a bojíte se i tak a možná i více. Někde jsem slyšel, že hrdinka je ukázkou duševní nemoci, snad schizofrenie, no nevím, já jsem to v tom neviděl. Ale knížka si určitě zaslouží titul "klasika" ve svém žánru.
Poslouchané jako audio kniha na ČR Dvojce. Opět velmi zdařilá dramatizace této světoznámé knihy. Moc se mi líbila, bylo to napínavé a těšila jsem se na každý další díl... Vzpomněla jsem si, jak mi v mládí maminka zakázala tuto knihu číst, asi se bála, co to se mnou udělá, když ještě nemám vlastní děti... Takže jsem byla velmi překvapená, že to zas takový "hororový příběh" nebyl, v dnešní době bych to nazvala tak trochu strašidelnější pohádkou pro dospělé. Zajímavý byl vývoj Rosemary, od celkem naivní holčičky po ženu, která prozře a za každou cenu brání své dítě...
Příjemný poslech a zajímavá kniha.
Vzhledem k tomu, že je to starší kniha, jsem se bála toho stylu psaní. Ale bylo to opravdu čtivé, a obzvlášť u konce jsem knihu nemohla odložit. Mě tyhle témata baví, takže pro mě to bylo opravdu super. Svým způsobem kniha patří do hororů, ale byl to spíš takový mrazivý příběh s hororovým nádechem. Atmosféra je rozhodně temná a skvěle vykreslená o tom žádná. Sice jsem tak nějak věděla k čemu se ke konci bude schylovat, ale i přesto jsem nevěděla jak to tedy vlastně všechno dopadne. Doporučuji a moc se těším na film.
Kniha o tom, co se vám všechno může stát, když budete mít štěstí a narazíte na nejbáječnější a nejstarostlivější sousedy. A když se k tomu přidá přítel, na kterého se můžete spolehnout, je to úžasná kombinace. Ale proč je v této skvělé lokalitě více sebevražd než je obvyklé, to už musíte zjistit sami.
Nápad, který funguje, dobře psychologicky rozložené, čtenáře kniha rozhodně vtáhne a příjemně ho mrazí, někdy až děsí (mě nejvíce děsil Rosemaryin přítel teda).
Nemůžu se dočkat na paničky.
Taková jednohubka. Ideální na pochmurné večery.
Jo a ještě P.S.: toto vydání z r. 1976 obsahuje i velmi zajímavý doslov od Radoslava Nenadála, skvělého překladatele i autora (především) povídek a novel. Najdeme v něm lehký politický nádech ve smyslu, jak se v Americe žije zle, k čemuž RN zřejmě donutila normalizační doba, ale také řadu jiných, pozoruhodnějších postřehů. Musím zdůraznit, že s tím, jak podle RN Rosemary vyznívá, vůbec nesouhlasím, ale jeho úhel pohledu každopádně poskytuje (další) námět k přemýšlení.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémyAutorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
(SPOILER) Zábavná a příjemně napínavá knížka, žádný vyloženě horor, jen takové neblahé tušení hned po pár prvních stránkách a myšlenky "co se to tu k sakru děje." Závěr bych uvítala spíš realistický a ne tak "pohádkový" nebo jak to říct. Pro mě i zajímavý vhled do vztahu muž + žena před pár desítkami let (rozdělení rolí a třeba znásilnění manželem ve spánku, wtf). Jo a když na mě bude někdo až moc milý, vím, že si mám dávat bacha.
Mínus jedna hvězda za ten závěr, škoda, že ho aspoň nevyhodila z toho okna :D