Rosemary a její syn
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1544/rosemary-a-jeji-syn-1544.jpg
3
231
231
Pokračování a závěr slavné knihy Rosemary má děťátko. Po třiceti letech napsal Ira Levin pokračování a konečné rozuzlení příběhu, který znají lidé snad ve všech zemích světa. Krátce před koncem tisíciletí - v době narůstající nejistoty a strachu, kdy lidé stále naléhavěji cítí potřebu nového spasitele - se v listopadu roku 1999 probudí z třicetiletého bezvědomí jistá žena. Tento lékařský zázrak se jmenuje Rosemary. Její syn, jak se postupně dozvídá, mezitím dospěl: stal se idolem milionů - mladý, tajemný a neodolatelný Andy, silný vůdce, který vede lidstvo do nového tisíciletí. Jen jediná žena zná obě Andyho tváře a jeho původ. ... celý text
Literatura světová Horory
Vydáno: 1997 , Rybka PublishersOriginální název:
Son of Rosemary, 1997
více info...
Přidat komentář
Já se připojím ke kladným recenzím i když ze začátku mi přišel příběh o ničem takový moc klidný ,ale konec neskutečný po přečtení posledních řádku jsem měla husinu a naprosto souhlasím s ava.s konec jsem si neskutečně užila a nakonec to vše hezky zapadlo za mě parádička
Moc se mi líbí ten fakt, že oba dva díly od sebe dělí cca třicet let, ten Levinův popis let šedesátých a poté let devadesátých, kniha je tak nejenom mrazivým hororem, ale i trefně nahlíží, jak se žilo tehdy a jak... no teď už taky tehdy, ale jinak teď :-) Druhý díl je jiný, Levine už si nehraje s tolika odkazy, je přímočařejší, zkrátka jako doby samotné, tam, kde byly šedesátky lenivé, je konec milénia bláznivý a rychlý. Co se mi ale líbilo nejvíc, je opět popis charakterů, a to hlavně, a jak jinak, samotné Rosemary. Závěr knížky už mi pak běžel před očima jako film, stejně tak jako myšlenka, jestli je to všechno jenom iluze anebo fakt. Tam, kde jsem Rosemary má ďěťátko přišel na chuť až na třetí pokus, mi její Syn sedl hned od začátku. Oba díly tak můžu doporučit a to nejenom fanouškům hororů.
(SPOILER)
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Levin je hajzl, prostě to tak je, vždy když dá postavě naději, tak ji hned na to, o to víc zraní. A čtenáře vlastně taky. Druhý díl není o nic horší než ten první, je tu víc naděje a radosti, míň paranoie - nebo spíš paranoia je tu cítit trochu jinak. Všechno vypadá že Rosemary bude mít konečně v životě štěstí, ale jak říkám Levin je hajzl.
Příběh je možná trochu průhlednější. Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že Judy lže, zradí, nebo zemře. Stejně tak Andy a Joe.
Trochu mě zarazil ten incest a pak zase že to nakonec nedotáhli o konce.
A konec je vlastně happy end a mně naprosto vyhovuje. Lepší než kdyby kniha končila koncem světa.
Kromě toho že je Levin hajzl musel být i věštec, protože v knížce naráží na několik současných témat. Dvě pro mně při poslechu nejokatější: Většina národa jde slepě za jedním vůdcem který tvrdí že není politik. A taky se mu říká Andy :D A to druhé má stejnou barvu jako svíčky... Jak to mohl před více než dvaceti lety vědět?
PS: rozluštil jste někdo "Poklad oken"?
Nebudu číst pokračování skvělých knih!
Nebudu číst pokračování skvělých knih!!
Nebudu číst pokračování skvělých knih!!!
A když jsem tak blbá a čtu, tak se nesmím divit, že je tam docela dost nelogických věcí - prostě se vše musí ohýbat, aby celek dával smysl. Takže ujíždí maličkosti.
A konce jsou ještě horší než v původních dílech.
A přitom stačilo málo a byla by to skvělá kniha.
Pokračování příběhu Rosemary a jejího syna Andyho po třiceti letech ve mně vyvolává rozpaky. Je to prostě jiné. Ďábel si přichází na své, což jsem ovšem spolu s mámou Rosemary nechtěla moc připustit. O to překvapivější (a drastičtější) byl konec příběhu. A což teprve úplný konec a definitivní rozuzlení! Já přesto zklamaná nejsem. Příběh neustále, i když po Levinovsku pozvolna, gradoval a zápletka byla čím dál zajímavější...
Na knize je ovšem vidět, že ji Ira Levin psal už ve svém pokročilejším věku, kdy už možná občas ztrácel pozornost. Například v knize Rosemary má děťátko se dvojice stěhuje do bytu v budově Bramford, zatímco v pokračování se mluví o Dakotě. Taky tak nějak vyšuměl náznak incestu, který Levin rozehrává, ale už se k němu nevrací. ..
Nicméně to nebylo špatné, i když na "děťátko" druhá část nemá.
Ne příliš vydařené pokračování osudů Rosemary a jejího potomka. Na rozdíl od prvního dílo je dvojka velmi prvoplánová, předvídatelná. Ira Levin je mistrem svého řemesla, do jeho knih se člověk velmi rychle začte a netouží je odložit, ale v tomto případě je to zejména styl, kterým je dílo psáno, než příběh samotný, co vám dovolí knihu dočíst až k ne moc nápaditému konci. Velmi velmi slabé. Jsem z toho smutná.
Můžu upřímně říct, že jsem ke knize přistupovala bez předsudků. Chápu, že styl autorova psaní se vyvíjí, ale tohle bylo opravdu slabé. Prvním dílem od začátku prostupoval pocit, že něco není v pořádku, jakási paranoia, kterou se ale v zápětí dařilo zažehnat logickými argumenty. Příběh gradoval. Tady máme prakticky po celou dobu nerealistickou idylku, kterou nenaruší ani občasné Rosemaryino ‘šokující odhalení pravdy’. V posledních několika kapitolách pak nastane zvrat téměř na způsob deus ex machina (SPOILER: Dozvíme se, kdo byl Satan. Přesto, že postava po celou dobu figurovala v knize, v jejím chování nebyl žádný progres směřující k tomuto zásadnímu bodu knihy KONEC SPOILERU). Pak to všechno nabere rychlý spád, šup šup a je hotovo. Není to příběh jako takový, co se nepovedlo. Byla to plochost po dobu 90% děje a následné vměstnání klimaxu do několika mála posledních stran.
10/10 :) Výborná kniha! Roky jsem ji odkládá kvůli špatným recenzím, což byla chyba. Krásně se četla a podle mě byla geniální.
Kniha byla jiná než první díl, ale to se dalo čekat. Autor roste a kniha byla pro většinu čtenářů asi velké sousto. Ira Levin byl šílený génius.
Řeknu jen, že byste se pravděpodobně měli zaměřit i na pozitivnější recenze této knihy; ne proto, že si myslím, že je to dobré, ale proto, že si myslím, že mnoho zhoubných a vysoce kontroverzních zakončení většina recenzentů ve skutečnosti vůbec nepochopila.
Nic moc. Na knihu jsem narazila náhodou, vůbec jsem netušila, že má původní "Rosemary" nějaké pokračování. Přečíst se to dá, ale přiznávám, že v mém případě bylo hlavním motivem, že má kniha lichý počet stran a hodí se mi do výzvy. Celý děj mi připadal jako scénář k filmu, na který bych se asi nedívala.
Proti jedničce to je hodně slabé. Navíc mi připadá, že tam jsou úplně zbytečné některé detaily. A opravdu se mi nelíbí konec. Ale že by to byla zase nejhorší kniha, to ne.
Opravdu hrozné pokračování. Všechno je pryč. Nesmírná nuda provází celou knihu, atmosféra chybí, bylo jasné jak to tak nějak dopadne už na začátku. Tisíckrát jsem uvažoval jestli to neutnout, což bych doporučoval všem, kteří nad tím teď také uvažují.
....hmmm, je to fajn, čtivé, ale lehce se dá vydedukovat, kdo je kdo, napětí nulové... Moc se myslím nepovedla. První díl byl mnohem lepší
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. První díl mě kdysi nadchl, tak jsem v knihovně sáhla po pokračování. Nevěřím svým očím a po pár stránkách odkládám. Tohle se nemělo stát a Levin to neměl ani psát. Z piety k autorovi ponechávám jednu hvězdičku.
Zcela nepovedené pokračování úspěšného prvního dílu. Myslím, že některé knihy mají mít pouze jeden díl. A tahle kniha tato kritéria zcela splňuje. Za mě rozhodně ne...
Slabé, velice slabé! Navíc konec tak rozpačitý a tak z kategorie: Nějak to ukončit musím, že vlastně ani nevím, proč jsem to dočetla.
Velké zklamání. Že si vynikající knihu Rosemary má děťátko opatří tak slabým až trapným pokračováním sám autor, to prostě nepochopím. Místo sevřenosti místa a postav, geniálního balancování mezi psychologií a hororem, tu máme globální ohrožení, mediální cirkus a plytké rozuzlení. Raději doufám, že se mi existence pokračování jen zdála. (Čteno v překladu Veroniky Volhejnové.)
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Cca 3O rokov po vydaní kultovej novely Rosemary má dieťatko (ktorá sa samozrejme stala predlohou pre rovnomenný, výborne mrazivý satanský film Romana Polańského) Irovi Levinovi napadlo, že nie je nič lepšie, než napísať sequel. Čo je nápad, o ktorom si trúfam tvrdiť, že nikdy v živote neprišiel ani na sekundu na um ani najzaprisahanejším fanúšikom „jednotky“. Medzi ktorých sa počítam, je to báječne napísané (a sfilmované), ale fakt mi nikdy nenapadlo premýšľať nad tým, čo bolo neskôr. Tak nejak som mal pocit, že všetko dôležité bolo povedané (ukázané) a zvyšok si môžem domyslieť ako uznám za vhodné. Levin mal však na vec iný názor a tak nielenže po troch desaťročiach napísal pokračovanie, ale rovno ho aj, aby bola sranda, dejovo premiestnil zo 6O. rokov do deväťdesiatych. Konkrétne do ich konca, kedy, mám to v živej pamäti, niektoré kruhy obyvateľstva rady splietali sprisahanecké apokalyptické teórie o konci sveta. Čo je téma, ktorá k pánovi pekla ide ako sedlo ku koňovi. No... a tým by sme pomaly s plusmi knihy Rosemary a její syn končili. Ešte jednou (ozaj poslednou) dobrou správou je, že hoc má 25O strán, riadkovanie je dosť brutálne a písmo pomerne veľké, čiže v skutočnosti sa to číta tak, ako keby to malo cca 15O strán. Takže to peklo (ehm) aspoň budete mať rýchlo za sebou. Ono to totiž nie je len strašne nudná a o ničom (miestami doslova) kniha ako taká, ale dvojnásobne je to o ničom ako sequel hororovej klasiky. Až vo finále to začne pripomínať horor, ale hrozný, takže spod dažďa pod odkvap. Povedal by som, že hlavný problém tejto knihy je v tom, že je to proste strašne zlý príbeh.