Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1543/bmid_rosemary-ma-detatko-961-1543.jpg
4
1563
1563
Slavný román balancující na pomezí psychologického příběhu a hororu. Odehrává se koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bramfordu - starém velkém domě s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary se svědomitě připravuje na roli matky, i když dítě zatím nečeká. Zakrátko se mladý pár seznámí s trochu vlezlými sousedy - manžely Castevetovými a přes lehký odpor Rosemary se Guy spřátelí s Romanem Castevetem. Zakrátko Rosemary za podivných okolností otěhotní a Guy dostává velkou hereckou šanci, když jeho konkurent náhle oslepne. Castevetovi se mezitím stále více vtírají do přízně mladého páru a nepokrytě Rosemary organizují život. Postupem času začne mít nastávající maminka z řady náznaků a podivných náhod podezření, že jejich sousedé praktikují čarodějnictví a chtějí její dítě pro své temné obřady. Jestli jde o chorobné vize, které v citlivé Rosemary vyvolává samota milionového velkoměsta a tísnivý dům, nebo jde o skutečné děsivé události už Ira Levin nechává na zvážení čtenáři. Rosemary má děťátko je nevšední a velmi sugestivní příběh, který pravděpodobně zůstane dlouho vryt do paměti každého čtenáře. Román se dočkal i úspěšného filmového zpracování.... celý text
Přidat komentář
Kniha byla čtivá a během čtení velmi zajímavá. O to více mě mrzel fakt hloupý až trapný konec...Škoda,přitom to bylo tak napínavé...
Velmi čtivá kniha, která mě doslova lákala svým dějem ke čtení každou volnou chvíli. Právem 5 hvězd!
Dlouhou dobu jsem přemýšlela, jak si mám příběh o Rosemary a jejím děťátku přebrat. Ve svých různorodých úvahách jsem však nedošla k jednoznačnému výsledku, a tak jsem se zaměřila na pár možných výkladů - řekla bych, že to asi bylo účelem příběhu. Není to ale žádné mínus, naopak.
Četla se krásně, prvotní krásné pocity Ro - později pohled do těch ojedinělých šťastných pocitů - zanechávaly cosi hezkého i ve mně. Stejně to fungovalo i u těch špatných a panických.
Skvělá kniha.
Dávejte si pozor, kam se stěhujete. Nesprávná volba vás totiž může dovést do blázince, případně porodíte drápkatou opičku s kočičíma očima (nebo se vám podaří obojí).
Číst se to rozhodně dá, atmosféru to má místy také. Možnost vyložit si příběh po svém, považuji za plus.
Byla jsem příjemně překvapená. Stepfordské paničky mě od Iry Levina vůbec nebavili, nemělo to takové napětí, jaké jsem od toho očekávala, ale tohle je úplný obrat. Je to čtivé, napínavé a nemohla jsem se od toho skoro odtrhnout. Možná bych se na konci knihy zachovala jinak než hlavní hrdinka, ale to je jen názor čtenáře. Skvělý námět.
Ira Levin je majstrom rozprávania. Na nie celkom veľkej ploche (a my za to tlieskame!) vám dokáže sprostredkovať úplne obyčajný príbeh s desivým koncom. Podobne tak, ako si postavy zamilujete, budete ich nenávidieť. Sú natoľko plastické, poddajné a predovšetkým rôznorodé, až sa vám ich konanie, správanie ale aj zmýšľanie pomaly a postupne zhnusí, a to podľa toho, ako to autor sám chcel a v príbehu zámerne vopred nalinkoval. Odpor, ktorý vo vás vyvolajú, otrasie vaším čitateľským svetom a prinúti vás prehodnotiť svoj morálny kódex i rebríček hodnôt a priam živočíšne vám nastaví zrkadlo dnešnej spoločnosti s jej bizarnými požiadavkami. Aj keď iba v čisto hypotetickej rovine... Bez zveličovania a vyumelkovaného prejavu vám dokáže odkryť závažnosť úplne obyčajnej témy, o ktorú nezakopnete ani v realite. Pohráva sa s vašou fantáziou podobne zručne ako Kodži Suzuki alebo Edgar Allan Poe a načierajúc aj do tajov kritického realizmu približuje vám vnútro človeka v jeho každodennom živote. Kritizuje nielen jeho mravy, ale aj poddajnosť, čiže pasívne prijímanie diktatúry konkrétnej doby a spoločenskej triedy v nej.
Román Rosemary má děťátko vás šokuje svojou úprimnosťou. Osloví vás svojou aktuálnosťou, a to aj napriek tomu, že bol vydaný v minulom storočí, a, čo je najdôležitejšie, rozdúcha vo vás vášeň. Do istej miery pohne vaším svetom. Aj keď to urobí prostredníctvom negatívnych čitateľských zážitkov a skúseností, jeho odkaz vo vás bude rezonovať ešte najbližšie dni odkedy ste sa so zlomenou Rosemary definitívne rozlúčili.
Román Rosemary má děťátko oplýva všetkými atribútmi dobrej knihy. Len sťažka by ste mu mohli niečo vytknúť a ak predsa, možno to bude tým, že vám tento typ literatúry jednoducho nesadol. Nás však infikoval a sme tomu úprimne radi.
Konečně jsem knihu uchopil do svých spárů, ulehl na lůžko a začal obracet vypasené bílé stránky.
Narážka na "obezitu" daných stránek není náhodná. Jsou to regulérní čtvrtky a mockrát jsem se ujišťoval, zda jsem otočil pouze jeden list a ne pět :-) Kniha tak působí poměrně obsáhle, ale klame tělem, jelikož obsahuje něco málo přes 200 stran, které slupnete jako malinu.
A samotný obsah? Tomu vládnou dialogy. Zpočátku se může zdát, že jde o pouhé plácání (do vody), ale tyhle slovní hrátky zrychlují děj, vykreslují charaktery jednotlivých postav a budují napětí. Zkrátka radost číst.
Rosemary oplývá zvláštní duší. Je naivní a nechodí do práce :-) Jenže je taky hodná. Takže co, budeme jí fandit? Já ano.
Samotné finále bylo příliš doslovné (tady vede film). Příště nechme lopatu doma a zapojme čtenářovu fantazii. No jo. Ale co druhý díl? Zřejmě si nechám zajít chuť. Ale pokud se chystáte číst ten první, rád Vám ji popřeji. Tak tedy: "Dobrou chuť."
PS: Pokud Vám přítel/manžel/náhodný kolemjdoucí říká holčičko i přesto, že již dávno nejste ve vývinu, buďte na pozoru. S nejvyšší pravděpodobností se jedná o čarodějníka.
No na svou dobu dost kvalitní dílko. O hvězdičku méně za některé zbytečně zdlouhavé pasáže. Dost mě štvalo jak snadno se sebou Ro nechala manipulovat a že jí poměrně pomalu docházelo co se kolem ní vlastně děje. Ovšem zápletka velice originální.
Knizku jsem cetla diky cetbe do skoly a musim rict ze je suprova.
Urcite jsem ji necetla naposledy.
Knihu jsem četla před několika lety poprvé a můžu říct, že je jedna z mých nejoblíbenějších. Můžu číst kdykoliv. Úžasná kniha!!!
Trýznivý příběh ženy, která si ze všeho nejvíce na světě přála děťátko... Dokonalé vygradování zápletky v závěru, ale přišlo mi, že nejvíce děje se odehrálo na posledních dvaceti stranách a konec tak vyzněl zbytečně moc uspěchaně. "Má oči po Otci.."
Stáva sa to málokedy, ale neviem, či sa mi viac páčila kniha, alebo Polanského film. To pomaly sa stupňujúce napätie, paranoia, keď Rosemary nevie, či sa zbláznila alebo nie, dokonale vykreslený pocit osamelosti, keď človek nemá jediného spojenca, na ktorého by sa mohol spoľahnúť. Čerešníčka na torte: prejav bezpodmienečnej materskej lásky. Jediné, čo sa mi nepáčilo je príliš vysvetlený koniec
Od knihy jsem bohužel čekala víc, než mi její čtení dalo. Převažovalo více nezajímavých pasáží než zajímavých a kolikrát jsem se v textu ztrácela.
Ach Rosemary, Rosemary... Kdybys nebyla tak hloupoučká a naivní, tak bych této knížce dala i pět hvězdiček, protože byla jinak velice čtivá.
A co to bylo probůch za konec??? Musím přiznat, že kuchyňskému noži jsem v ten okamžik fandila.. Ale mateřské city, jsou mateřské city :-)
Přesto jsem ráda, že jsem si tuto klasiku mohla přečíst. Film už šanci asi nedostane :-) Omlouvám se, Polanski :-)
Tato knížka mě přivedla k Levinovi. Po "Ten báječný den" je to od něj můj nejoblíbenější titul.
Rosemary má děťátko a nemá to holka vůbec jednoduché. Knihu jsem vzal do ruky a nepustil jí, dokud jsem jí nepřečetl. Kniha je opravdu čtivá, ale jejím hlavním záporem je průhlednost děje. Rosemary je poměrně naivní dívenka. Ale i tak Ira Levin stvořil skvělou knihu, jejíž název zná snad i každý nečtenář.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémyAutorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Knihu som prečítala za jeden deň :-) to už vypovedá o tom, že sa dobre číta, nenudí a príbeh zaujme. Ira je naozaj výborný rozprávač. Tú jednu hviezdu dávam dole za koniec, ktorý mne vôbec nesedel. Ja by som ho dala drsnejší :-). Ale Ira asi vedel, čo robí, pretože o niekoľko rokov napísal pokračovanie.
Ako vždy som sa ku knihe dostala cez film, takže som zvedavá ako to Polanski zvládol.
Čitateľská výzva 2016