Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rosemary a její manžel Guy se nastěhují do vysněného apartmánu v New Yorku na slavné Park Avenue. Po nějakém čase Rosemary otěhotní a prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Její poklidný život začnou narušovat a zdánlivě bezvýznamné náhody. K tomu se přidají noční můry. Rosemary si začíná skládat děsivý obraz, jemuž se dlouho zdráhá uvěřit... Jsou to jenom výplody její choré mysli? Nebo se stala obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A co se stane s jejím chlapečkem... celý text
Přidat komentář
Za mě ano. Mám ráda tajemné příběhy, detektivky, apod. Oceňuji především to, že se autor nevykecával o ničem, aby nahnal stránky. Film jsem neviděla a ani obsah jsem dopředu neznala, takže člověk do toho šel trochu s napětím, jakože co se stane. Zaujalo mě to, avšak konec nebyl asi z těch, kterým ráda zatleskám,
Do knížky jsem šla s docela velkým očekáváním, kvůli zdejším pozitivním ohlasům a tak jsem pořád čekala a čekala, co bude a najednou poslední strana a konec... Asi tím naštvu lidi, co to považují za klasiku, ale pro mě je to spíše průměr a jsem docela zklamaná..
No, tak nějak nemám slov! Skvěle napsané, nemohla jsem se od knihy odtrhnout! Přikláním se k názoru, že se nejedná o horor, ale člověka u knihy i tak mrazí, jak je to napínavé. Vážně skvělé literární dílo!
Film, který byl moc dobrý, se zdaleka nemůže rovnat knize. Vyvolávala ve mne takový děs a tíseň, že jsem se rozhodla, že si nepořídím děti. Nikdy! Jen žertuji, ale je pravda, že kdybych měla být těhotná, přesně vím, po čem ve své knihovně nesáhnu, protože bych tutově strachy potratila.
Skvělá kniha. Rosemary je tak okouzlující, tak ženská až dívčí. Dostane se do víru okolností a bojuje. Sama proti všem. A v závěru podlehne. Tak jako mnoho z nás. Stejně krásná kniha jako je krásný film.
Bože! Ten konec! Myslím, že z toho budu mít noční můry...
Ale jinak parádní, neuvěřitelně čtivá kniha. Doporučuji!
Skvělá knížka. Úplně mě vtáhla do děje. Přesně ten případ, kdy si na konci každé kapitoly řeknu: ,,Ještě jednu kapitolu a pak začnu dělat věci do školy," a ve výsledku přečtu půlku knížky na jeden zátah.
Klasika, která neomrzí! Kniha mě chytla a nepustila... Ještě několik dní jsem o ní přemýšlela.
Skvěle napsané.
Knihu jsem "četla" v audiopodobě. Přišla mi hodně sugestivní a děsivá. Ne snad přímo strašidelná, ale měla jsem husí kůži a nebylo mi z toho moc příjemně, musela jsem třeba i přerušit poslouchání (považuji to za plus, opravdu se člověk do děje velmi vžije). Hodně se mi líbilo to, že čtenář/ posluchač neví, zda se jedná o realitu nebo poblouznění (sama jsem spíš pro to durhé :-))
Konec mě velmi zklamal, celkem mě celá ta pasáž zaskočila, čekala jsem, kdy se Rosemary probudí, nebo ji zavřou do blázince a najednou byl konec audiostopy. Autorovy se tato část opravdu nepovedla, kdyby se držel atmosféry a stylu předchozích částí a nechal konec klidně i velmi otevřený, udělal by mnohem lépe. Tři hvězdičky dávám právě kvůli tomu konci.
Těšila jsem se, jak se budu bát, ale na konci, když jsem se prokousala vším tím obdivováním bot a praním prádla, mi "odhalení" přišlo takové nijaké... Za mě nuda a zklamání.
príbeh ma chytil od začiatku, vedela som, že to bude niečo tajomné - vyznávači satanizmu....koniec taký nereálny, teda tá podoba dieťaťa ......
Hororem bych tuto knihu sice nenazvala, ale moc se mi líbilo napětí, které trvalo málem až do úplného konce. Děj příjemně plyne, většina knihy je spíš taková milá, ale v pozadí cítíte, že všechno není v pořádku, tušíte co, ale nemůžete si být jistí. Postavy se chovaly neuvěřitelně uvěřitelně. Pan spisovatel odvedl skvělou práci a určitě se k Rosemary má děťátko ještě někdy vrátím.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémy
Autorovy další knížky
1976 | Rosemary má děťátko |
2010 | Stepfordské paničky |
1997 | Rosemary a její syn |
1994 | Ten báječný den |
1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Už dlouho se mi nepovedlo přečíst knížku za den. Rosemary se četla sama. Je to takový správný psycho (zvlášť, když vám vedle v postýlkách spinkaj malý děti :-D). Bylo to naléhavý, sugestivní, jen ten konec si umím představit "lepší".
-------------------
Odpustila bych si popis drápků a ocásku a nechala bych pomatenou Ro i se "Satánkem" skočit z okna, aby se mohli všichni hádat, jestli právě zachránila svět no a nebo taky ne-e ;)