Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi
Tom Stoppard (p)
Hra, která nastartovala hvězdnou kariéru nejslavnějšího žijícího dramatika. Východiskem je vtipný shakespearovský apokryf. Stoppard nahlíží věhlasný Hamletův příběh skrze dvě původně vedlejší postavy, královy špehy Rosenkrantze a Guildensterna. Děj je opřen o dokonalou znalost originálu, který se v klíčových momentech do příběhu obou hrdinů vlévá a určuje jeho směr. Formální inspirací bylo Stoppardovi absurdní drama, v té době zažívající své nejslavnější období. I zde je tedy děj pokřiven do výrazné absurdní grotesky plné bizarních situací, vtipů a narážek. Bytostný intelektuál Stoppard se v nich často opírá o hrátky s matematickou statistikou, jejímž úhlem postavy nahlíží podivuhodnou nepravděpodobnost svých peripetií. Osud obou postav ovšem zároveň zachycuje téma obyčejných lidí, kteří jsou proti své vůli strženi a usmýkáni proudem dějin, aniž by jim byla vůbec dána možnost pochopit, co a proč se kolem nich děje, jakou roli v tom hrají a jestli vůbec stojí na správné straně.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1989 , DiliaOriginální název:
Rosenkrantz and Guildenstern Are Dead, 1967
více info...
Přidat komentář
Nikoliv, R+G nejsou mrtvi! RozHodně ne po tom, co pánové předvedli. Skvost. Vylazený. Včetně českého překladu Jaroslava Kořána.
Absurdní drama mi není příliš blízké, nicméně tady se mi velmi líbilo, jak zdařile byly zakomponovány scény z Hamleta.
Geniální hra vystavěná na paradoxu fikčních světů, ve kterých hrdinové nemají jiný background než ten, který je ve scénáři. Co se děje v Hamletovi mimo scény napsané Shakespearem? Kdo jsou Guildenstern a Rosencrantz? Proč museli zemřít? Jaký je jejich ontologický status? Nikdo neví...
Štítky knihy
zfilmováno divadelní hry William Shakespeare, 1564-1616 metafikce
Autorovy další knížky
1999 | Zamilovaný Shakespeare |
1989 | Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi |
1997 | Arkádie |
2007 | Rock’n’roll |
2002 | Hry |
Chybělo mi vnitřní napětí, některé scény jsou samoúčelné. Nápad je dobrý, ale zdá se mi, že dramatické zpracování není podařené. Je to trochu rouhání hanět tak slavnou hru, ale nemohu si pomoci. Jednotlivé segmenty mi do sebe nepasují. Oba hlavní hrdinové jsou dvě strany jedné mince (a vždy hlava), ale V+W v předválečných předscénách Osvobozeného divadla mi připadají zábavnější. Nebo jsem se s hrou minul...