U štěstí dam

08.03.2015

Hodně povedená kniha o obchodě s módou, reklamě a svádění a taky o sociálním dopadu pokroku. Ač nepatří k těm nejslavnějším titulům z cyklu Rougon-Macquart, rozhodně stojí za přečtení, a to nejen milovníkům seriálu Pan Selfridge.

03.11.2014

Každou knihu od pana Zoly otevírám jako křehkou krabičku a s napětím očekávám, čím mě tentokrát překvapí. A nezklamal ani tentokrát. Tedy, že se ve svém obsáhlém díle dostane i k velkým obchodním domům, to jsem opravdu nečekala. A nemůžu se jednoduše vyhnout srovnání s dnešní dobou. Zolovo U štěstí dam působí jako palác přepychu a nádhery, chladnokrevně útočící na domácí rozpočty nákupuchtivých dam, přičemž si ovšem počíná více než rafinovaně. Jaký rozdíl oproti dnešním strohým pastičkám na peněženky.
Čím je kniha zvláštní, je absence autorova experimentálního dokazování, že člověk je obětí své genetické výbavy. Pan Mouret jako takový je vlastně lehce upozaděný na úkor rozmachu nového způsobu obchodování a rozvoje průmyslu. Při čtení jsem se doslova ztrácela v uličkách rozmáhajícího se obchodního domu, zvědavě jsem šmejdila jednotlivými odděleními a měla jsem pocit, že mi dav roztoužených žen doslova dýchá na záda.
V kulisách perfektního a novátorského (na tehdejší dobu) marketingu můžeme sledovat různé osudy, ať už se jedná o nelehké postavení prodavačů a jejich vzájemná rivalita, postupné ruinování domácího rozpočtu a psychického zdraví nebohého učitele, jehož manželka musí neustále něco nakupovat až po postupné vymírání malých specializovaných obchůdků v okolí, jež jsou nemilosrdně drceny rozrůstajícím se gigantem, který polyká jedno průmyslové odvětví za druhým.
Jako vždy se jedná o strhující příběh, který mě prostě dostal. Opět...

23.07.2014

Netušil jsem, že marketing byl v té době v Paříži na takové úrovni, která se dnes nedosahuje.

03.11.2013

Zola a jeho realismus je Zola a jeho realismus. V jeho podání pokaždé o něco zakopnu. Mám takový pocit že to je něco co tam autor záměrně nastražil. tento jeho kousek mě však nechal být, čímž myslím že k žádnému " kameni úrazu" nedošlo. Bylo to až šokující jak dobře se mi četl a navíc jak mi to paralelně v mnohém připomínalo současnost. Na knihu jsem dlouho nemohla přijít a tak jsem se na ni dost těšila a těšení je často zabiják předpokladu pro skutečně dobrý čtenářský zážitek, ale tady se to minulo a já se vším co napsal dokázal smířit a sjednotit, vyrozumět a příliš se nebránit, protože jsem až často kroutila hlavou nad tím jak přesně se vyjádřil a jak to trefil.