Rouška Veroničina
Jan Zahradníček
Rouška Veroničina a básně z pozůstalosti. Exilové vydání.
Přidat komentář
Zahradníčkův život byl tragický v mnoha ohledech, nejen že ho věznili, ale zemřeli mu obě malé dcerky po otravě z hub, což je zcela jistě to největší neštěstí, a nakonec sám Zahradníček předčasně opustil tuto naši zemi a svět přišel o dalšího z velkých básníků.
Zahradníčkova poezie hraje na ty struny v mém srdci, které jsou někdy až příliš napnuté, a pak stačí jedno brnknutí a rozechvějí se melodií samotného života. Jeho poezie je poezie naděje, přes všechno utrpení, je zde přeci jenom naděje.
"Ale já nezapomněl ani v této chvíli
ani v tomto domě svobody
střežené stůj co stůj
jaký je čas
a že se tam venku dokonává výprodej člověka
stále více pod cenou
takže nic už nezůstalo v lidech na svém místě
nic už v nich není nezbytné"
"Zrovna tak jako kdybych se po způsobu básníka dávného
rozplakal
pro tolik štěstí tolika životů
vrhli by se na mne vypočítávaje tolik a tolik běd
tolik a tolik úst beze stolů, hlav beze střech, srdcí beze
světla
a já bych rozpačitě zmlkl
nemoha si honem vzpomenout na štěstí největší
že jsme"
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1990 | Znamení moci |
1947 | La Saletta |
1991 | Jeřáby |
1990 | Ježíškova košilka |
1969 | Čtyři léta |
Tolik moudrosti je v básních Jana Zahradníčka. Jeho tvorbu (Roušku Veroničinu, Znamení moci a Z pozůstalosti - tohle vše knížka obsahuje) krásně rozebírá Pavel Želivan, který mi pomohl si uvědomit některé nuance této nádherné A hluboké poezie.