Roviny života
Julian Barnes
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230812/mid_roviny-zivota-YOe-230812.jpg
4
165
165
Všetky ľúbostné príbehy sú príbehmi žiaľu. Ak nie hneď spočiatku, tak neskôr. Ak nie pre jedného, tak pre toho druhého. A niekedy pre oboch. Dielo zložené z troch častí je príbehom silnej lásky aj hlbokého smútku, prenikavou meditáciou nad vecami, ktoré nás vyzdvihujú do výšok – a to doslova ako teplovzdušné balóny alebo emocionálne ako láska – a nad udalosťami, ktoré nás strhávajú k zemi – ako smrť milovaného človeka. V prvej časti - Zhrešenie výškou - nás Julian Barnes zavedie do 19. storočia medzi priekopníkov balónového lietania a k portrétnemu fotografovi Nadarovi, ktorý ako prvý odfotografoval zem z vtáčej prespektívy. Druhý príbeh - Na rovine - rozpráva fiktívny príbeh lásky dôverčivého a zasneného anglického plukovníka Freda Burnabyho a francúzskej herečky Sarah Bernhardt. Tretia, najosobnejšia časť - Strata hĺbky - je silnou výpoveďou človeka, ktorý náhle stratil milovanú ženu. Spojíte dve veci, ktoré dovtedy nik nespojil. A svet sa zmení. Ľudia si to v tej chvíli nemusia všimnúť, ale to nič. Svet sa zmenil aj tak.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2014 , Artforum (SK)Originální název:
Levels of Life, 2013
více info...
Přidat komentář
Že začátku mě kniha vynesla do oblak, potom se víc a víc blížila k Zemi a nakonec mě sevřela do zvláštního druhu bolesti.
.
Odenky jsou pro mě už zárukou kvality... Vím, že pro mě budou čtenářským zážitkem, že v knize najdu originální příběh i myšlenky... U této knihy mě sice moc nezaujal děj, nicméně je vyprávěna krásným, až poetickým jazykem a má v sobě mnoho hodnotných myšlenek... Není to má nejoblíbenější kniha, ale rozhodně nepatří mezi ty nejhorší...
Kniha o bolesti a jak se vyrovnat se smrtí svého blízkého a jak se chová okolí k nám. Útlá knížka ale plná bolesti a vyrovnání se smrtí. Zajímavá kniha i díky první části věnovanému balonovému létání.
Pomocník při úmrtí druhých. Zní to děsivě a také to je děsivé. Ale Barnes zde otevírá toto tabu úplně otevřeně a popisuje, jak se cítil po smrti své ženy, jak se postupně proměňoval jeho stav. Co od svých přátel očekával a čemu se mu nedostávalo nebo naopak co slýchal na každém kroku. Pro mě velmi zajímavá a užitečná kniha, ze které jsem si mnohé vzala.
Dále je zajímavá myšlenka, že když se spojí dvě zdánlivě nespojitelné věci, svět se změní.
Barnes vše ozvlášťňuje historií a příběhy lidí, kteří létali balonem.
Rozhodně doporučuji, ale jen pokud nemáte zrovna deprese.
Prvá z kníh od Barnesa, ktorú som čítala. Možno ma viedla prozreteľnosť, alebo to bola obyčajná ruka šťasteny, že som siahla práve po tejto knihe ako po prvej.
Roviny života, kniha zložená na prvý pohľad z troch nesúvisiacich častí, sa už v samotnom názve snaží čitateľovi pomôcť pochopiť, že oná nesúrodosť jednotlivých častí je len pretavený život sám. Najprv sa naučíme kráčať. A keď nás už zem nedokáže uniesť, a my nedokážeme uniesť ju, vzlietneme. Medzi oblakmi sa predsa ľahkosť bytia ukrýva za každým jedným oblakom. A čo iné by sme našli v lete, ako lásku. Ona sama je predsa definíciou lietania. Ľahkosť a sloboda z nej priam sršia. A potom, šťastie. Panečku, to šťastie! Pocit nekonečnosti a nesmrteľnosti. Lebo práve vtedy sme opäť nesmrteľní. Ale ako nám našepkáva posledná časť, jedného dňa musíme pristáť a opäť kráčať po zemi. A vtedy nám tú nesmrteľnosť ukradne smrť. A to si na Rovinách života vážim asi najviac. Barnes sa nám totiž nesnaží natlačiť do hlavy klišéovitý princíp prijímania smrti. Nevraví nám, že bolesť pochová čas, ale otvorene nás upozorňuje, že tá bolesť nezmizne. Nezmenší sa. A ani neoslabne. Vraví nám, že ju IBA prežijeme...
První dvě části této knihy, které vyjma dvou nebo tří podobenství vúbec nesouvisí s hlavním tématem, jsou zbytečným plýtváním papírem. Nejradši bych to vytrhl a našel tomu papíru nějaké smysluplnější využití nebo bych ho zanesl do knihkupectví a dožadoval se vrácení 2/3 utracených peněz. Nicméně třetí část, ve které se Barnes zabývá hlubokým existenciálním tématem smrti své ženy dosahuje vysoké kvality. Osobně upřímná, tklivě melancholická, srdcervoucně jímavá výpověď vdovce, která má tendenci zrcadlit se ve vlastních podobných zkušenostech. Co mě dostalo, bylo zjištění, že Barnes neposkytuje a nenabízí žádné východisko, žádné nebe, žádné "čas to spraví", žádné eufemismy ze smutečních proslovú. Ta síla žalu by rozplakala i náhrobní kámen. Asi ne každý má ale chuť číst knihu o smrti, proto je asi rúžová s balonem na obálce (novější vydání od odeonu) a první dvě části textu jsou úplně mimo. Nicméně zjistil jsem, že navzdory nedústojnosti té situace, múže instantní rozplačtivost této knihy přinést ekonomické výhody. Začalo to, když mě spolusedící dúchodkyně v MHD obdarovala několika papírovými kapesníky, na slzoslevu jsem pak nakupoval v číně M2b a získal nekonečný kelímek zcela zdarma, v kavárně jsem slzami osolil latté a hned jsem obdržel zákusek bez placení a v hospodě je to vúbec nejziskovější, jen je tam potřeba zlepšit odhad toho kdy přestat.
Ač kniha tenká, měla jsem neskutečný problém si ji přečíst.. trvalo to dlouho :-) Ale ano.. některé myšlenky byly zajímavé :-)
To najlepšie od Barnesa, čo som doposiaľ čítala. On skutočne dozrieva ako víno, literárne a nepochybne aj osobnostne. Lebo sú to práve životné skúsenosti, ktoré sa v knihe bolestne reflektujú. Verím tomu, čo píše. Verím, že by som sa v identickej situácii cítila a správala rovnako. Verím mu, lebo mu chcem veriť. Žiadna póza, kŕč, pátos. Iba úprimnosť. Ak by vám niekto v skratke niekoľkými slovami načrtol o čom táto kniha je, zrejme by ste boli dosť zmätení ako niečo také vôbec môže spolu fungovať, držať pokope. A ono to funguje parádne. Odžité i sprostredkované, realita a domnienky, napísané narovinu či prostredníctvom metafor, témy zdanlivo nespojiteľné, to všetko s ľahkosťou prepája tak, aby ladil každý, aj ten najmenší detail. Je to dokonalé. Z „literárneho chameleóna“ je dnes skutočne mág srdca.
Keď už chválim, musím tiež pochváliť skvelý slovenský preklad Pavla Vilikovského. Neuveriteľne mu sadol (zrejme aj vďaka sčasti osobnej zaangažovanosti na téme). Práve Vilikovský je pre mňa taký slovenský Barnes a túto podobnosť autorov po prečítaní Rovín života už zrejme z hlavy definitívne nedostanem. Ak sa vám páčili Roviny života, siahnite tiež po Vilikovského rovnako dobrom Letmom snehu (tematicky podobné).
Je jen málo témat, jimž se Julian Barnes ve své tvorbě věnoval obsedantněji než stárnutí a smrti. Přesto ho ani jeho kniha „Žádný důvod k obavám“, v níž rozebíral smrt svých rodičů či oblíbených francouzských spisovatelů, nepřipravila na úmrtí jeho manželky Pat Kavanaghové pouhých 37 dní poté, co jí lékaři diagnostikovali zhoubný nádor na mozku.
„Roviny života“ ovšem nejsou přímočarou kronikou následujících dní a měsíců; spíš jde o rafinovaný amalgám tří na pohled disparátních témat: poznámek k dějinám létání v balónu a počátků letecké fotografie, apokryfního pojednání milostného vzplanutí vzduchoplavce Freda Burnabyho a slavné herečky Sarah Bernhardtové a konečně meditace o prázdnu následujícím po smrti jeho ženy.
„Jsme pozemšťané, a přece někdy dokážeme proniknout do stejných výšek jako bohové,“ píše Barnes. „Někteří se vznášejí díky umění, jiní díky náboženství a většina z nás díky lásce. Při každém vzlétnutí však hrozí zřícení a k hladkým přistáním zas tak často nedochází.“ Pat Kavanaghová bezesporu pozoruhodná žena, doyenka mezi londýnskými literárními agenty, a s Barnesem se k sobě mimořádně hodili; o to strmější byl pak pád. Spisovatel ohledává a jednu po druhé zavrhuje klasické útěchy, které se nabízejí pozůstalým: že nás utrpení zocelí, že ho časem smutek přejde, asi jako chřipka, případně že se setkají v příštím životě – jenže tomu on jako ateista nemůže věřit. Dojde i na úvahy o sebevraždě (vana s horkou vodou, sklenka vína a ostrý japonský nůž), nakonec ji však zavrhne, protože Pat nyní přežívá hlavně v jeho paměti, a kdyby se zabil, zabil by tím i ji.
Už ve „Flaubertově papoušku“ se Julian Barnes ptá, jak zapomenout na zesnulé přátele, a cituje radu středověkého lékaře: pojíst nadívané sviní srdce. Kéž by to bylo tak jednoduché! V reálném životě došlo na jasnozřivá slova ze stejné kapitoly „Nic než příběh“: „Dostanete se z toho asi tak jako racek z ropné skvrny – křídla budete mít už navždy slepená dehtem.“ Barnes nenabízí žádné snadné útěchy, o to cennější pro nás může tato kartografie smutku být, až do té neznámé země jednou zavítáme sami.
Kniha se skládá ze tří poměrně nesourodých částí. První část popisuje počátky balónového létaní v Anglii a druhá část vztah jednoho balónového letce a herečky. Až na pár situací je to ale poměrně nudná četba. Nejsilnější částí je podle mě ta třetí, kde se autor vyznává ze svého nelehkého údělu vdovce a co to znamená truchlit a zůstat sám. Velmi osobní a upřímné svědectví, jehož síla je především v tom, že se Barnes vyhnul přílišnému "mudrování" a jde hned od počátku k jádru věci. Doporučuji.
PS - V krátké době jsem četl tři velmi podobné romány s tématem smrti a vyrovnání se s ní od renomovaných současných autorů. Každá ke smrti přistupovala s trochu jiné pozice; všechny tři pak tvoří zajímavý pohled na téma smrti. Zmíněné romány: Molcho, Zamilovanosti, Roviny života.
Nejvíc se mi z této knihy líbila část třetí, Barnesova, která byla cituplná, ale nikoliv přecitlivělá, zoufalá. Přiznám se, že u prvních dvou části jsem byla docela znuděná, ale protože to byla knížečka útlá a Vědomí konce mě nadchlo, rozhodla jsem se překonat a dočíst ji.
Jedna z nejkrasnejsich a nejpusobivejsich knih, co jsem kdyz cetl. Barnes se vypisuje ze sveho smutku aniz by pouzival jakakoliv klise. Kazde slovo, kazda fraze je naprosto uveritelne a prozaicky krasne.
Kniha, jejíž sílu doceníte až tehdy, když vám někdo hodně blízký zemře. A vy nevíte co dál, pohltí vás prázdnota a času je nekonečně mnoho. Julian Barnes se doslova propsal žalem nad ztrátou manželky – citlivě, chápavě, a především neuvěřitelně čtivě…
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vědomí konce |
| 2019 |  Jediný příběh |
| 2016 | Flaubertův papoušek |
| 2015 | Stolek s citróny |
| 2018 | Než potkala mě |
Velmi osobní zpověď J. Barnese. Stylisticky a kompozičně propracované dílo s velkou mírou pochopení pro lidský úděl. Myslím, že kniha bude "pochopitelnější" pro lidi, kteří se již s oním žalem (ztrátou blízké osoby) setkali, ale není to rozhodně podmínkou pro přečtení. Na knize se mi líbí rozdělení do tří kapitol, která je každá trochu jiná, ale nakonec jsou všechny nějakým způsobem propojeny.
PS: Kniha s podobnou tématikou Čerň a stříbro (Paolo Giordano), nechci srovnávat, která z knih mi přišla lepší, asi jenom, jestli Vás téma a způsob vyprávění v Rovinách života zaujal, doporučuji i tuto knihu.