Roxana

18.10.2021

Daniel Defoe, dle toho mála, co jsem zatím poznal/početl, byl dosti svérázná osobnost. A to jak lidsky, tak i spisovatelsky. Není zrovna snadné ho pochopit. Nebo možná lépe řečeno, není snadné jeho tvorbu správně uchopit. V jeho díle, ať celku nebo jednotlivostech, se toho děje mnoho v několika vrstvách. Byl to kulišák. Jeho schopnost štědře házet cifry, ať už peněžní nebo časové, by mohla částečně vysvětlit jeho obchodnický bankrot. Podobně jako jeho schopnost povodit si čtenáře může ukazovat na jeho úspěch společenský, který vyvrcholil ve službách státní špionáže. A že to byl chameleon, potvrzuje 198 pseudonymů, které během své spisovatelské dráhy použil.

Byť bych si mohl takový, či jiný, úvod o autorovi odpustit, přece se mi zdálo důležité to zmínit, abych se dostal k samotné knize Roxana. Tahle zpověď, nebo snad spíš fiktivní autobiografie, padlé (podlé) ženštiny je psána jako jedna jediná kapitola. Příběh mě zcela vtáhnul a pohrával si s paletou emocí čtenářovou. Roxana, jejíž skutečné jméno se čtenáři nedozví (podobně jako další jména, tituly, místa), je postava, u níž jsem se od soucitu a lítosti dopracoval až k naprostému pohrdání či zhnusení nad hlavní postavou.

Roxana je román o příčinách a následcích. O osobní ctižádosti a marnivosti. O snaze obhájit své (zlo)činy v očích vlastních i cizích. O společnosti, manželství, svobodě, nezávislosti, rovnoprávnosti. O tom, že lži lháře doženou. O pokrytectví, morálce a morálnosti. Děj plyne a nabalují se v něm mnohé myšlenky útočící na společenské status quo, stejně jako se postupně nabaluje naprostá nezřízenost Roxany. Vypravěčka, která pro nešťastné první manželství padla na dno a překročila hranice vlastní morálky vyvolala lítost jako Nancy z Olivera Twista. Jenže její stoupající zalíbení v neřestech počala připomínat Fanny Hillovou. Aby vzápětí její ctižádost a honba za bohatstvím a tituly evokovala dvůr Karla II. Stuarta. Což nakonec vyvrcholilo přeměnou ve vyloženou nemorální vypočítavou stvůru, kdy - zamotána do pasti svědomí - lhala všem okolo a stala se intrikánkou přetvařující se před manželem a zapírající vlastní děti. Tohle jsem si opravdu užil, což může znít podivně, ale právě pro tu temnotu je to kniha velmi čtivá.

Není to však jenom o Roxaně. Mnohem temnější postavou je její věrná služebnice Amy. Ta ženská je skutečně brutální. Defoe v jejím případě hodně barvitě předvedl onu krutou proměnu, kdy tahle šprýmovná, veselá a nevinná dívka padne přičiněním své velitelky. Od toho momentu tahle služebnice dělá všechno ve prospěch Roxany způsobem, kdy se podstatou promění ve strůjce a nástroj všeho zlého. A bez níž by její velitelka daleko nedošla. S každou další stranou a příhodou, zvlášť ke konci, se události stanou značně dramatické. Především, když se na scéně objeví ubohá Susan, jejíž prozíravost a neodbytná touha poznat vlastní matku, ohrožuje právě onu svobodu a celé bytí ústřední postavy. Jak Amy vyvolává děs, pak Susan naopak soucit a dojetí.

Kruci, ta knížka mě tak vzala, že bych se tu mohl vypisovat ještě dlouho a málem bych se nedostal k tomu, že Defoe kromě zmíněného do knihy vepsal i nejednu společenskou kritiku i předvídání věcí budoucích. On se totiž nezdráhá kritiky instituce manželství a volání po svobodách ženského pokolení, které dnes bereme téměř samozřejmě, ale v roce 1724 byly naprosto nepředstavitelné. Především na stranách 134-138 ve vydání z roku 1971 je moc krásná disputace mezi Roxanou a "přítelem z Paříže" na téma svobody žen - svobody společenské, finanční, milenecké. Defoe se ani v téhle knize nebojí tnout do židovských obchodníků, což už je asi spíš odraz staré literatury než nějaká osobní nevraživost. Při řeči o obchodnících, v téhle knize autor s podivuhodnou přesností předvídá budoucnost, kdy obchodnické vrstvy bohatstvím a vlivem přerostou ty šlechtické.

Byla to jízda na vysoké noze. A překvapení pro mě samotného, jak lehce se četla. Už teď sem zvědav, jak si bude Roxana stát ve srovnání s Moll Flandersovou, která je o dva roky starší a tématem obdobná.

06.02.2014

Autor u mňa vzbudil zvedavosť o koho v románe ide. Opustená matka? Matka, ktorá opustila deti, keď boli malé a keď dospeli, tak sa pred nimi zatajovala.