Rozběhla se Carmen v tanci
Federico García Lorca
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353300/bmid_rozbehla-se-carmen-k-tanco-s8R-353300.jpg
4
14
14
Federico García Lorca byl španělský básník, dramatik a divadelní režisér. Narodil se ve Fuente Vaqueros v jižním Španělsku úspěšnému majiteli zemědělských pozemků a učitelce. Ačkoli se z počátku chtěl věnovat spíše hudbě, během univerzitních studií se usadil v madridské Residencia de Estudiantes, kde se setkal s dalšími umělci, kteří měli v budoucnu zasáhnout do kulturního vývoje Španělska, mezi jinými např. se Slavadorem Dalím či Luisem Bunuelem. Zde se take začal zapojovat do španělského avantgardního hnutí a psal své první divadelní hry a básně prodchnuté surrealismem, modernismem a andaluským folklorem. V průběhu třicátých let se začal od poezie přiklánět k divadelní tvorbě a v té době vznikly jeho nejznámější hry. Lorca zemřel 19. srpna 1936, podle dostupných informací byl zatčen a zastřelen nastupujícími fašistickými silami, pravděpodobně kvůli špatnému příklonu k socialistické politice a homosexualitě.... celý text
Přidat komentář
Kniha je poklonou ženské kráse a přírodě. Obojí nezná mezí a vždy nás dokáže příjemně překvapit. Jen se položit pod olivový háj s mísou pomerančů a naslouchat básním napsaným pod oranžovým sluncem... Básně jsou čtivé, lyrické, hodně metaforické.
Pozoruji tvůj pád,
je večer, chtěl jsem psát
na tebe tuto elegii
a sám ji žiji.
Metafora tam. Metafora sem. Metafory pro všechny!
Básně z New Yorku mě moc neoslovily, ale jinak je to mistr v metaforizování depresí.
Štítky knihy
španělská literatura výbor z díla
Autorovy další knížky
| 2008 |  Krvavá svatba |
| 2008 | Dům Bernardy Alby (převyprávění) |
| 1956 | Cikánské romance |
| 2011 | Dům Bernardy Albové |
| 1969 |  Zelený vítr |
Tuhle útlou sbírku básní, složenou z dalších autorových sbírek, jsem rozečetla začátkem října tohoto roku, kdy jsem se chystala na divadelní představení Dům Bernardy Alby v pražském Vinohradském divadle. Chtěla jsem se trochu naladit na Španělsko, jeho horko, písek a vůně. A toho se mi čtením Lorcových básní vrchovatě dostalo (s výjimkou básní ze sbírky Básník v New Yorku se mi líbily téměř všechny...). Ač jsem knihu po uvedeném divadelním kuse odložila, moc ráda jsem se k ní vrátila a dočetla ji. Asi nejvíce, vzhledem k neznámému místu hrobu básníka, na mě zapůsobila báseň Memento:
"Až já jednou umřu,
s kytarou mě pochovejte
v písku, tam vám usnu.... Jednou, až já umřu!