Rozbitý džbán
Heinrich von Kleist
Veselohra o jednom dějství, považována za základní kámen německé komedie. Detektivní taškařice zesměšňující maloměstského rychtáře, který vyšetřuje pokus o svedení venkovské dívky. Jenže snaha maskovat stopy, které neomylně vedou k němu, se mu postupně rozpadá pod rukama.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1957 , DiliaOriginální název:
Der zerbrochne Krug, 1808
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Poslech rozhlasové hry se S. Stašovou. Do malého města přijíždí na kontrolu soudce a stane se svědkem nočního případu s rozbitým džbánem. Rychtář ve špatné fyzické kondici a bez paruky se snaží jednání rychle ukončit a hodit na dívčina snoubence, který má navíc rukovat. Ale objeví se paruka, pak svědkyně... a rychtáři se věc vymkne z rukou. Nakonec je odhalen a zbaven funkce. Fraška na téma maloměšťák a představený úřadu.
Vtipna komedie, na zacatku zamotana jako ty Shakespearovi, ovsem ve sve podstate s vaznym tematem podvodu a sexualniho obtezovani. Jen skoda, ze sila komedii je v herectvi a akci na podiu, nikoliv v textech. Proto si ctenar narozdil od divaka neprijde na sve.
Štítky knihy
německá literaturaAutorovy další knížky
1957 | Rozbitý džbán |
1960 | Michael Kohlhaas |
1985 | Markýza z O… (8 novel) |
1912 | Penthesilea |
1943 | Princ Bedřich Homburský |
Tak jsem se po čase vrhl na dočítání restů, které se mi nahromadily v průběhu semestru, tedy nejen knih, které jsme přímo probírali, ale i dalších, na které jsem narazil, zaujaly mne, ale odložil jsem je pro nedostatek času. Rozbitý džbán patří do prvé kategorie.
Bavili jsme se o něm v průběhu výuky jednoho předmětu, vlastně ani už nevím proč. Rozečetl jsem tehdy to dílo, patrně při špatném rozpoložení, nebavilo mne tehdy. Tak jsem se k němu teď, po snad pěti měsících vrátil, a jo, je to lepší. Docela jsem se i zasmál. Obávám se, že se neobejdu bez vyzrazení zločince v této detektivce, takže pozor, dalo by se to patrně označit za spoiler.
Je to v prvé řadě komedie, až ve druhé detektivka (očividně předcházející žánru detektivek jako takových, Kleistův počin má premiéru 1808, první detektivka, patrně ještě ale nesplňující veškeré parametry žánru, Das Fräulein von Scuderie od Hoffmanna vzniká až za jedenáct let, Poeovy texty s detektivem Dupinem pak přichází až v padesátých letech), navíc detektivka velice svérázná. Člověk tedy neřeší, kdopak to byl ten pervert (v mém případě také proto, že už to ví), ale nechává se zkrátka bavit tou tak trochu pitomou situací.
Snad nejzajímavější na díle je (teď přijde ten spoiler) v něm prezentovaný zvrácený charakter soudního řízení. Soudce, neb vězte, že on je tím pervertem, nesnaží se dobrat pravdy a nesnaží se dojít spravedlnosti, je to zloduch, který tak trochu imbecilně stopy vedoucí k pravdě rozkopává (naneštěstí před očima všech ostatních pátračů) a spravedlnost se snaží zaškrtit Asií. Tím se vlastně vzpírá pravidlům ještě nevzniklého žánru (kde je při nejmenším zvláštní, je-li pachatelem vyšetřovatel), ale i reálného procesu, který je v rychtářově podání vedený tak, že by se z toho dnes jeden zbláznil ("Ty tam, hubu drž!").
Jinak ale, na pár vtipných scének, nemohu patrně hodnotit knihu jako nějak zvláště zajímavou. Komedie je to dosti řadová, její prvky soudní podjatosti, perverze celého řízení a žánrové nevyspělosti, jsou sice zajímavé, ale ne dost, aby mne to zas úplně bavilo.