Rozdělené Self: Existenciální studie o duševním zdraví a nemoci

04.10.2020

Fíha, to není záchodové čtení. První kapitoly mi přišly zajímavé chytily mě, žel bohu zbytek knihy byl pro mě jen teoretickým nimráním procesů Self u schizoidních jedinců. Pro psychoanalytiky bezpochyby žrádlo, mě samotného podobné pitvy nebaví. Kniha je to bezesporu významná vzhledem k svojí době a fascinuje mě, že ji Laing napsal ve svých 28 letech.

11.08.2020

Náročná kniha spíš pro psychoanalyticky zaměřené čtenáře, lidi zaměření spíše na exaktní myšlení a jasné a dané informace budou mít s touto knihou trošku větší problémy.

Jak už podle názvu vyplývá, kniha se zaměřuje na self - ať už falešné, schizoidní, odosobněné či co ještě. Kniha je protkána nejrůznějšími úvahami na bázi opravdu psychoanalytické či o něco méně psychoanalytické, ale co je důležitější, obsahuje kazuistiky, což mi přišlo jako příjemné osvěžení a oddechnutí od poměrně na pozornost náročné knížky.

Celkový dojem z knížky je takový nijaký, opravdu nevím, co si o té knize mám myslet. Obsahuje cenné postřehy a myšlenky, se kterými se ve světě psychologie určitě neztratíte a mám takový dojem, že by vám tato a podobné knihy mohly pomoct při přijímačkách na obor psychologie, protože se opravdu jedná o poměrně náročné psychologické čtení, u kterého je potřeba přemýšlet a soustředit se, abyste se v tom neztratili.

Knihu nehodnotím, protože mám pocit, že jsem jí dostatečně neporozuměla. Pro mě to bylo strašně náročné čtení. Části s kazuistikami byly srozumitelné a zajímavé, ale v teoretických částech jsem se ztrácela. Může být i tím, že v psychoanalytickém přemýšlení nejsem vůbec zběhlá. V novém vydání je super doslov od Karla Jakubů, který mi to dílo zarámoval do kontextu doby.

Shodou okolností jsem narazila na postřeh Carla Rogerse v knize Způsob bytí, kde vlastně popisuje princip vzniku psychóz se zajímavou podobností: "Když se odvážím, riskuji a snažím se podělit s druhým o něco, co je velice osobní, a on to nepřijme a neporozumí mi, je to velice skličující zážitek naprostého osmaění. Nyní již věřím tomu, že takové pocity mohou u některých lidí způsobovat psychózy. Vzdávají se naděje, že se někdy najde člověk, který by jim porozuměl. Avšak v okamžiku, kdy se této naděje vzdali, stal se jejich vnitřní svět, stále bizarnější, jediným světem, v němž mohou žít. Nedokážou se již dále sostatními lidmi dělit o své zkušenosti (str. 28)."