Rozhlasové hry

11.04.2018

Na stará kolena jsem si oblíbila rozhlasové hry - četbu i poslech. Ty Dürrenmattovy jsou čtivostí srovnatelné s jeho prózou i dramaty.
Všech pět her spojuje to, co autora zajímá zřejmě nejvíc: morální otázky, svoboda a politická moc.
Noční rozhovor: hra skvělá i v českém provedení s Milošem Nedbalem a Radovanem Lukavským. A teď mi prozraďte: toto české ztvárnění je z roku 1964 a mně přijde, že naprosto jasně odhaluje podstatu totality u nás - potírání jiných názorů a odstraňování nepohodlných kritiků; to už opravdu tehdy cenzura přimhouřila oči, nebo to soudruzi nepochopili? Ze setkání spisovatele a jeho vraha (kata vyslaného vládou) - téměř laskavého, ale své "poslání" naplňujícího - vás bude mrazit.
Dvojník: klade znepokojivou otázku: je v každém člověku skrytý potenciální vrah?
Proces o oslí stín: hra záměrně nejvíce zalidněná, neboť do naprosto banálního sporu jsou zatahováni další a další lidé, takže konec nemůže být jiný než ...
Stranitzky a národní hrdina: do národního hrdiny napadeného malomocenstvím (v palci na noze) vkládají velké naděje beznohý fotbalista a slepý potápěč, oba žijící na dně společnosti; snad bude mít nemocný národní hrdina soucit se stejně postiženými... Úsměvné (černohumorně) a hořké zároveň.
Herkules a Augiášův chlév: znám i podobu divadelní, obě jsou skvělé: opět národní hrdina, tentokrát ale sympatický silák Herkules, trpí finančními potížemi, takže přijme úkol - odhnojení elidské země. Oproti hrdinským činům, které zatím vykonal, se tento zdá být jednoduchý. Jenže narazí na překážku nepřekonatelnou - jak výstižně praví pasák vepřů: "Ten hnůj je především v palicích Eliďanů." Výstižné a vtipné.
Všechny hry, napsané jinde a jindy, vám připomenou tehdy či nyní tady.