Rozhovory s dědečkem
Klára Kudlová
„Napsat knížku rozhovorů se svým vlastním dědečkem - báječná příležitost k práci, která bude hezká i snadná zároveň. Myslela jsem si, že se zkrátka párkrát sejdeme, využiji všeho, co o něm vím - a knížka bude na světě. Nakonec se tato knížka rodila takřka celý rok, a vůbec ne snadno. Četla jsem z rukopisu kolegům i přátelům, a stále znovu jsem zjišťovala, jak je ve skutečnosti těžké představit laskavého a veselého pána, kterého nejčastěji vídám v dávném pleteném svetru, těm, kdo ho znají jako intelektuálního herce ve smokingu. Chtěla jsem se pokusit zprostředkovat setkání se skutečným člověkem. Doufala jsem, že to, co prozařuje na povrch ve chvílích, kdy Mistr krásného slova recituje spisovnou češtinou, zazáří úplně nově v tomtéž člověku skloněném nad posekanou trávou, nad přípravou nové role, nebo nad bramboračkou, kterou zrovna vaří z pytlíku,“ přibližuje Klára Lukavská okolnosti vzniku své knihy a dodává: „Poválečná Lukavského léta jsou jednoznačnou cestou za jeho životním posláním – být herec-sluha Boží, nikoliv herec-kašpar.“ I tato kniha je důkazem, jak se tento záměr povedl.... celý text
Přidat komentář
Nádherná knížka přibližující osobnost pana profesora Lukavského. Každá kapitola, každé probírané téma je nejenom zajímavé, ale stejně tak nesmírně hodnotné autenticitou jeho vyprávění a schopností zasadit je vždy do konkrétního dějinného rámce. Ať již hovoří o svém raném dětství nebo studiích na gymnáziu anebo později o době druhé světové války či dalších etapách svého života a vývoje této země, pokaždé umí vystihnout to podstatné, to, co čtenáři přibližuje, charakterizuje tu dobu. Umí popsat hrůzy, jichž byl očitým svědkem tak, že člověka mrazí a naopak zase pohladit slovem a ocenit druhé. To je první důvod, proč stojí za to si tuto knihu přečíst. Zadruhé, jestli někdo umí prostým a přitom naprosto jasným a srozumitelným způsobem vysvětlit a popsat laikovi podstatu herecké práce, je to právě pan profesor Lukavský. A třetím důvodem, proč si knihu určitě přečíst, je hluboce lidský rozměr jeho vyprávění zrcadlící jeho životní postoje. O všech věcech, o nichž se svou nadanou vnučkou rozmlouvá, hovoří s vyrovnaností, skromností a velikým pochopením, nebo naopak nesmlouvavým nesouhlasem slušného, charakterního, vzdělaného člověka a křesťana. Svým způsobem, velice očistná kniha.
Milé vzpomínky na muže, který si přál být knězem a poté učitelem českého jazyka, aby se nakonec stal vynikajícím hercem, a který v sobě obě předchozí profese jaksi nesl celým životem.
Žijeme v době, kdy vysněnou rolí snad každého člena kteréhokoliv českého činoherního souboru je dostat roli v některé televizní reklamě, a je jedno, zda jde o propagaci dodavatele elektrického proudu, bankovních služeb nebo prostředku na potenci - mnozí proklamují, že jen s pomocí těchto zdrojů se pak dá "vydržet i ten Šejkspír" (pokud se vůbec o nějakém Shakespearovi kdy dozvěděli ..).
Bylo proto pro mne zážitkem přečíst si vzpomínky pana HERCE, člověka široce vzdělaného, kultivovaného, citlivého. Mnohé jeho názory mě udivovaly, některé pobavily, s mnohými se nemohu nijak ztotožnit, ale za čtení to rozhodně stálo. Brala jsem to zejména jako dokument o době, která byla tak proměnlivá, mnohotvárná, pokrytecká a současně "jasná", že pořád nutila - a zejména tak exponované osobnosti, jako byli herci - lavírovat, hledat nejen výraz svých divadelních, ale i občanských rolí. Ne každému se to povedlo se ctí.
Doporučuji k přečtení.