Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408541/bmid_rozhovory-s-prateli-RjM-408541.jpg
4
472
472
Román Sally Rooney Rozhovory s přáteli vzbudil ve světě zcela ojedinělý ohlas. Z neznámé autorky se doslova přes noc stala literární celebrita, její kniha vévodila žebříčkům prodejnosti i kulturním rubrikám a získala nejedno literární ocenění, a to nejen proto, že knihu můžeme číst jako romantickou komedii, plnou nevěry, sexu, odcizení i sblížení, ale zároveň jako silný příběh o životě a myšlení současných mladých žen. Rozprostírá se před námi příběh jednadvacetileté dublinské studentky a básnířky Frances, její kamarádky Bobbi a o něco staršího manželského páru, herce Nicka a fotografky Melissy, spolu s vypravěčkou Frances sledujeme složitou dynamiku vztahů, intelektuálních debat i milostných románků. Titulní „rozhovory s přáteli“ jsou přitom nesmírně otevřené. Frances, Bobbi, Nick a Melissa spolu mluví o sexu a přátelství, umění a literatuře, politice a genderu a samozřejmě i o těch druhých s až nemilosrdnou upřímností. Každopádně čtenáře čeká fascinující, velmi precizně promyšlený a výtečně napsaný román o vztazích, intimitě, komunikaci s okolím a osobním zrání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Conversations with Friends, 2017
více info...
Přidat komentář
To byla super kniha! Těžko popsat takový nával slov a pocitů. Myslím, že to je kniha a styl psaní autorky, který buď miluješ anebo ne. :-) A mě se to teda šíleně líbilo.
Příjemné čtení. Rooneyová nepotřebuje dějem a dramatickými událostmi nabitý příběh, aby si dokázala po celou dobu udržet plnou pozornost čtenáře. Její postavy, hlavně ty ženské, jsou velmi pěkně vykreslené a věrohodné. To platí obzvlášť o vypravěčce – její věk by si člověk troufnul odhadnout už ze způsobu vyjadřování (nakonec je to logické, autorce samotné v době psaní knihy nebylo o moc více, takže svým mladším hrdinkám dobře „rozuměla“). Pro mužského čtenáře je příběh i poučný - jako krásná ukázka ženského způsobu myšlení a jeho některých stereotypů (i když si netroufám tvrdit, že jsou opravdu univerzální) – třeba případy, kdy hlavní hrdinku trápí vlastní problémy, které s ostatními nemají nic společného (tady typicky s Nickem), a přesto zásadním způsobem ovlivní její chování k nim (až si dotyční začnou myslet, že za to mohou oni, nebo aspoň pátrat, kde udělali chybu – přitom by stačilo být upřímný). Snad tu ovšem pro tento komentář nebudu za nějakého mužského šovinistu – my máme zase své stereotypy. A koneckonců i tenhle příběh nám dává co proto - psychicky nejslabšími (v podstatě neschopnými samostatného života) postavami příběhu jsou chlapi ;-).
Veľké očakávania vedia pokaziť čítanie a u mňa bola táto kniha presne spomínaný prípad. Najprv som od autorky prečítala "Obyčajných ľudí" a potom som sa vrhla na "Rozhovory s přáteli", so spomínanými veľkými očakávaniami.
Ani neviem čo mi presne vadilo, možno to, že mi ani jedna postava z knihy neprišla sympatická, hlavná postava má zrejme hraničnú poruchu osobnosti, no o tom kniha zrejme nemala byť a vlastne ani neviem o čom presne mala byť (lebo teda v anotácií spomenuté otvorené rozhovory som si nevšimla alebo pre mňa otvorenosť znamená niečo úplne iné) ....žiaľ po prečítaní vo mne ostal pocit, že bez tejto knihy by som si žila spokojný život....
Když jsem začala číst, bála jsem se, že to bude další kniha o manželském trojúhelníku, nevěrách a naivních studentkách, které musejí být za každou cenu cool, což byla sice pravda, ale ty vole, taky to byla fakt pecka. Asi nikdy jsem nečetla tak přesnou sondu do nitra mladý holky, která dělá, jak je nad věcí, drsná a cynická, ale ve skutečnosti je strašně zranitelná a křehká. Takže ačkoliv jsem měla předsudky, autorka si mě získala a jsem zvědavá na její další vývoj.
Nevím, čekala jsem od knihy daleko více. Přímá řeč bez uvozovek je naprosto hrozná a četla se mi špatně, možná i proto je celkový dojem z knihy spíše podprůměrný. Myslím si, že se téma dalo zpracovat lépe.
Literární zázrak, který jsem po reklamní masáži čekala, to rozhodně není. Musím přiznat, že první třetinu knihy jsem protrpěla, nuda, pro mě nevěrohodné osoby, samé krasavice a krasavci inteligentní. Zhruba od půlky se kniha četla lépe, byly tam náznaky, že text směřuje k něčemu hlubšímu. To se ale nepodařilo, závěr to úplně zahodil. Jedná se tak v podstatě o banální příběh vztahu mladé, inteligentní feministky s levicovými světovými názory, ale zároveň podvědomým obdivem k bohatství, k ženatému muži, propletené s další linií tvořenou vztahem k dívce Billy. Řekla bych, že je to alespoň částečně autobiografický text, jelikož její tápání působí velmi věrohodně (zejména tolik oblíbená rodinná zátěž), to bych hodnotila pozitivně, jinak ale průměr (3/6).
Nejdříve jsem přečetl Normal people, až pak Conversations with Friends. A musím se přiznat, že autorčin debut mě oslovil mnohem víc. Normal people je skvěle napsaný příběh, který člověka vtáhne a rozloží, ale teď zpětně si uvědomuji, jak moc je to "jen" příběh, skoro pohádka, připadá mi, že je vzdálený opravdovému životu. Tato kniha mi přijde "opravdovější", syrovější, zřejmě více autobiografická (nevím, neověřoval jsem). Normal people je příběhem velmi mladých lidí, kteří stále ještě dospívají, a v tomto ohledu mi tato kniha přijde dospělejší - řeší se vážnější problémy, dospělejší a vyzrálejší vztahy, ať už milostné, přátelské či rodinné, ale také třídní - z toho všeho zbylo v Normal people jen to třídní napětí. "Zápletka" je relativně přímočará, ale dokáže v pravidelných intervalech překvapovat zajímavými zvraty, řeší se zajímavé morální otázky (opět něco, co už v Normal people vlastně tolik není). Ale ze všeho nejvíce na autorce oceňuji její schopnost vytvořit životné postavy, které si dokážu dokonale představit, a které promlouvají mým jazykem, nenuceně, ve skvostně napsaných rozhovorech potažmo emailech, a jejich charakter je konzistentní (neříkám si: panebože co to ta postava dělá, tohle by nikdy neudělala). Perfektní prvotina, 9/10.
Autorka je v zahraničí skoro až senzací, její knihy jsou hojně doporučované a vychvalované... Já začala její novější knihou Normal people, která mi nesedla natolik, že jsem ji musela po 80 stranách odložit... Rozhovory s přáteli jsou takovou odpočinkovou knihou... Ale za mě ničím víc... Psané je to příjemně a sledujeme 4 postavy a jejich běžné životy.... Bylo to jednoduše oka a to je vše... Po dočtení nemám pocit, že bych se ke knize někdy chtěla vrátit...
Ach, Frances, jak tíživé bylo přemýšlení nad každou větou, ještě než byla opatrně vyslovena, jak bolestné bylo jediné uhnutí pohledem, jediný promeškaný dotek? V drobném příběhu ne příliš významných lidí se dějí ne příliš významné věci. Náhled do vysokoškolských hlav současné doby. Řeší se největší problémy světa, a i ty osobní jako by se rozpínaly do celého světa (na zdánlivě nevýznamném závisí celý život). Zahlédla jsem i nějakou symboliku, skryté významy (Omdlení v kostele, Nickovy 33. narozeniny).
Nejvíc se mi líbil nový typ mužského hrdiny. Citlivý, zmatený, labilní, přesně na hraně slabošství, ale nikdy tam nesklouzl. Není to chcípák, není to macho. Hlavní hrdinka je prý nesnesitelná, mně přišla úplně v pořádku, protože si moc dobře pamatuju, jak mi bylo ve dvaceti. Jako román mladé holky o hledání své pozice ve světě/ve vztahu mi to přijde pěkný.
Já nevím. Přidám se do skupiny těch, co neví, co si o knize myslet. Rozhodně jsem čekala víc. Asi jsem prostě málo intelektuální, že některý věci a myšlenky na mě nepůsobí a pak mám pocit, že čtu plytký románek. Pokud se ale povznesu nad to, že si chci z knihy něco odnést, tak jako oddechovka je to ok. Hlubší myšlenka ke mě nedorazila a konec mě bohužel zklamal.
280 stran čekání na něco, co se absolutně nedostavilo. Promrhaný potenciál povídky o čtyřech nesympatických postavách, jednom mimomanželském vztahu a velkém hledání se, jak hlavní hrdinky, tak spisovatelky.
Myslela jsem si, že budu číst literární událost uplynulého roku...mezitím jsem se ale plácala v životě nevyspělé mladé holky (to jí nevyčítám, protože v jednadvaceti jsem na tom pravděpodobně byla dost podobně).
Kombinace dvou mladých neomarxistek západního střihu, které naboří nefunkční manželství třicátníků mi přišlo povrchní. Do toho zamotané náznaky feminismu a byl z toho prostě guláš, který jak začal, tak i víceméně stejně skončil.
Přečetla jsem to za dva dny, nepopírám, že v knize byly pasáže, kdy jsem se opravdu začetla. Asi jsem moc čekala, že bude NĚCO rezonovat, protože o tom hodně lidí v takovém duchu psalo a mluvilo...a ono je jen ticho a já jdu prostě začít číst další knihu.
V podstatě to vidím stejně jako starksdaughter, kamilnaj a martineden. Nevím, co si o knize myslet, ani jestli se mi líbila, nebo nelíbila.
Postavy mi jsou nesympatické a chovají se rozmazleně a hloupě, zejména vypravěčka. Jako chápu, že je ve věku, kdy se hledá a může být zahleděná sama do sebe, ale stejně... V celé knize se skoro nic nestane a v podstatě končí na stejném bodě, kde začíná. Takže to pak už byla dost ohraná nuda.
Introspekce je sice fajn, stejně jako použitý jazyk, ale je z toho cítit takový upachtěný rádoby nový feminismus (který je ale jen jalové sobectví schované za feminismem) - je mi 21, nabrnkne si mě o deset let starší zajištěný muž, jeho ženě se to nelíbí, volám mu, když chci sex, dělám si, co chci bez ohledu na jeho život, neříkám mu pravé pohnutky. Ale když mě jako milenku zatajuje nebo nezavolá v pro mě důležitém momentu, ukazuje se, jaký je to hajzl. Tak c'mon...
Túto knižku som čítala v lete a aj tú ďalšiu si nechám na prázdniny. Autorka píše o ľuďoch a vzťahoch o celkom obyčajných veciach neobyčajne ľahkým perom. Je to citlivá a vnímavá duša a mňa jej knižka bavila. Aj po mesiacoch si pamätám príbeh a aký pocit som pri čítaní mala. Takže áno, je to príjemné a osviežujúce čítanie, nič prevratné ale milé.
Z knihy mám smíšené pocity a pořádně nevím, co si o ní myslet.
Na jedné straně pro mě těžký styl psaní a velice nesympatické hlavní postavy. Na druhé věrně zpracované myšlenky a pocity milenky, která nemá šanci zvítězit nad manželkou a mezi nimi pasivní nevěrník, který to hraje na obě strany.
Opravdu se nemůžu rozhodnout, jestli se mi kniha líbila nebo ne.
Sally Rooney se na literární scénu vřítila jako uragán. Její Rozhovory s přáteli mě uhranuly úplně stejně jako většinu ostatních. Autorka balí banální milostný příběh do inteligentní nebrakové slupky a dokazuje, že i obyčejný námět se dá zpracovat zcela elegantně. Ztotožnění – to je slovo, které mi vytane jako první, když myslím na tuhle knihu. Dokonce si troufám tvrdit, že přirovnání k Jane Austen je namístě, ne snad pro styl psaní, ale pro schopnost vystihnout touhy dané generace. Dílo je prostoupeno celou řadou velmi vážných motivů od kritiky společnosti přes otázku schopnosti milovat více lidí najednou až po uvědomění si sebe sama, vlastní intimity. Rooney píše s lehkostí, vtipem, umí vystavět charaktery, vygradovat zápletku a nějakou speciální cenu by měla získat i za popis sexuálních scén. Rozhovory s přáteli si ke mně našly cestu v pravý čas a s nečekanou samozřejmostí zaujaly místo někde velmi vysoko v mém pomyslném žebříčku nejoblíbenějších knih.
Komentáře zde jsou dost různorodé, já patřím ke čtenářům, kteří jsou spokojení.
Nemyslela bych, že mě bude tak bavit číst o románku mladinké studentky k o deset let staršímu ženatému muži. Styl psaní autorky mi velmi vyhovoval. Bála jsem se, že vzhledem k tématu mi budou postavy protivné či nesympatické, ale našla jsem v sobě pro všechny pochopení.
Určitě si přečtu i další knihu od Sally Rooney, už se na ni těším.
Od Rozhovorů s přáteli jsem očekával daleko víc. Hlavně na základě nadšených komentářů, které se všude na webech vyskytovaly. I když druhá polovina knížky byla snesitelnější a měla celkem spád, po celou dobu román strašně rušily z mého pohledu nesmyslné dialogy plné zvláštních přirovnání, které neseděly do nastalé situace ani do povahy postav. Celkově knihu hodnotím jako průměrnou.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství prvotina láska irská literatura manželství mezilidské vztahy životní problémy nemoci žen zfilmováno – TV seriál studentkyAutorovy další knížky
| 2020 |  Normální lidi |
| 2019 | Rozhovory s přáteli |
| 2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
| 2024 |  Intermezzo |
Vyborna prvotina, hoci ja som citala najskor Normalnych ludi, mozno mne na skodu. Pre mna ista generacna vypoved, zenska vypoved. Klasicky rozohrate, formalne pritazlive - je to v tej jednoduchosti a nestrojenosti, Rooney ma bavi moc moc.