Rozhovory s priateľmi
Sally Rooney
Inteligentný debut autorky oceňovaného románu Normálni ľudia rozpráva príbeh dvadsaťjedenročnej dublinskej študentky a poetky Frances, jej kamarátky Bobbi a o dekádu staršieho bohátého manželského páru Melissy a Nicka, s ktorým vytvoria nečakané spojenie. Keď sa však Frances a Nick nečakane intímne zblížia, musí chladná intelektuálka, ktorá doposiaľ chodila iba s lesbičkou Bobbi, prvý raz v živote čeliť vlastným neovládateľným emóciám. A má vôbec ľúbostný trojuholník šancu na prežitie?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , LindeniOriginální název:
Conversations with Friends, 2017
více info...
Přidat komentář
Ajajaj, tak tohle se moc nepovedlo. V tomto případě platí, čím větší reklama, tím horší výsledek....
Jejda, ďalší oslavovaný román aspoň, čo sa týka textu na prebale od rôznych známych osobností a ďalšia zbytočná schránka s listami. Postavy plytké, vadilo mi v texte nezvýraznenie dialógov, ťažko sa tým pádom rozhovor sledoval.
Príbeh dvoch lesbičiek, pričom jedna z nich teda asi nie je ani lesbička, len nevyberá medzi pohlavím. Plávajú si svojím študentským životom a snáď si myslia, že zmenia svet. Vtrhnú do života dysfunkčného manželského páru, menia sa role v tejto zvláštnej, nesúrodej štvorky. Ja neviem. Autorka asi chcela ukázať, ako sa hlavná postava Frances vyvíja, rozvoj jej vlastného sebapoznania, ale jedine, čo vo mne zostalo je to, že takých ľudí vo svojom okolí mať nechcem...
Současný příběh o současných lidech. Hlavní hrdinkou je jedenadvacetiletá Frances, která píše poezii. Díky ní se seznámí s manželským párem Melissou a Nickem. Chodí k nim na večeře společně se svou přítelkyní Bobby. Všichni si rozumějí, návštěvy si užívají a jak už to tak bývá, zapletou se do manželského trojúhelníku.
Knížka rozebírá témata jako láska, přátelství, nevěra, sexuální orientace, deprese, alkoholismus a třeba i náboženství.
Frances v příběhu hledá své místo kam patří, hledá sama sebe.
Myslím, že kniha vystihuje, jak se dnešní dvacetiletí můžou cítit. I já jsem se vrátila zpátky v čase a v některých situacích jsem viděla samu sebe.
Toto bylo velké trápení. Dočteno jen z posledních sil s nadějí, že třeba konečně pochopím, co se na tom tolika nadšeným čtenářům líbilo. Velmi nesympatické postavy, které vedly nezajímavé rozhovory. Kdybych byla mladší (jsem starší než románová Frances i Nick), tak bych třeba pro ně měla větší pochopení. Frances byla ve velmi složitém věku, kdy se člověk hledá a potýká se s různými komplikovanými stavy, ale byla to velmi pasivní osoba, se kterou bych v reálném životě nechtěla mít nic společného, protože by mě jen stahovala ke dnu. Za sebe fakt nedoporučuji. Obálka je na knize asi to nejlepší :)
Nedari se mi urovnat si v hlave dojmy z knihy, coz ale predevsim potvrzuje, ze me hodne zaujala a zaver me prekvapil. Nemuzu souhlasit s nekterymi postrehy ostatnich tady v komentarich. Neprijde mi, ze by nevera byla v knize brana na lehkou vahu, o cemz svedcila napr Philipova reakce v pribehu. Take mi neprijde, ze bylo vypraveni povrchni, spis mi to doopravdy evokovalo tok myslenek. V nekterych pasazich jsem se hloubeji vcitila do deje, to byly samozrejme ty, ve kterych jsem se s Frances dovedla ztotoznit a naopak jsem mela problem v otazkach bisexuality a situacich, kdy Frances nebyla uprimna. Mrzelo me, ze obcas byl dej nahle utnuty a nektere myslenky nevysvetlene. No a na zaver bych zminila, ze nejvic se mi libilo, co se muze stat, kdyz mezi sebou pratele, milenci, deti a rodice a vubec vsichni nedostatecne komunikuji, a ti druzi holt neumi cist myslenky :-)
Cetla jsem v originale.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do trochu odlišného způsobu psaní knihy dostala. Přímá řeč v textu místo v uvozovkách mi zprvu dala pěkně zabrat. Nadruhou stranu po nějaké době jsem si na to zvykla a přišlo mi, jak kdyby mi celý příběh vyprávěla kamarádka. Knihu jsem pak zhltla jedním dechem. Psaná je velmi čtivě. Pořád si ale nejsem jistá, co si o ní mám myslet. Morálně jsem se s ní neztotožnila a rozhodně se mi nelíbí, že píše o nevěře s takovou lehkostí a normalitou.
Z knihy mám zmiešané pocity. Podľa anotácie som si predstavovala knihu trochu inak, no v konečnom dôsledku ma to nesklamalo. Čítala sa mi veľmi ľahko a príjemne, ale nezanechala vo mne žiadnu emóciu. Ako čitateľ som sa do príbehu nevedela ponoriť hlbšie, pôsobil na mňa iba povrchovo, ba až bezducho (čo je sazmorejme subjektívne). V rámci postáv ma Bobbi zaujala najviac, no nedá sa povedať, že by som si nejakú z postáv obľúbila.
Neľutujem, že som si knihu prečítala, no už by som sa k nej viackrát nevrátila.
Jsem nadšená. Pěkně se v tom Frances patlala. Ne, že bych měla chuť do sebe bodat nůžtičky, ale pár podobnými stavy jsem si také prošla. A ano, také bych ji občas propleskla, ale to nejspíš přichází s věkem. A nemohla jsem přestat číst. Miluju tyhle pseudopsychologické a sociální studie.
"Někdy jsem si připadala, že se pořádně nedokážu zajímat o vlastní život." Jak trefné pro mě, když mi bylo 21.
Dala jsem na tip mojí oblíbené knižní ženy Lucie Zelinkové, ale teda bohužel, knížka mě vůbec nenadchla. Četla se dobře, jazyk byl hodně jednoduchý, rozhovory jsem tam teda žádné zajímavé neobjevila - většinou to bylo něco ve stylu: Bobbi mluvila o tom a tamtom a já o tomhle, ale nic konkrétního. Neoblíbila jsem si ani jedinou postavu, to se mi snad nikdy v žádné knížce nestalo :-D Hlavní hrdinka mi přišla jako ukňouraná třináctka, která neví co se sebou. Sečteno a podtrženo - nedoporučuji.
S knihou jsem se hodně trápila a chtěla ji odložit. Nebavilo mě to. Hodně mi vadilo, že je přímá řeč spojená s textem bez uvozovek. Frances, jako vypravěčka, mi nebyla nijak sympatická, ani nevzbuzovala žádné emoce. Rozhovory o umění a politice jsem téměř nezaznamenala, možná tam byly. Vše se točí kolem dvou přítelkyn a manželského páru, nevěry. Dialogy mezi dvěma lidmi mi připadají prostě bezduché a hloupé. Četla jsem dál, že se něco stane. Nestalo.
Předem se omlouvám všem nadšeným hodnotitelům, ale pro mě byla tahle knížka docela zklamáním. Podle anotace a recenzí vypadala hodně dobře. Ale slibovaných rozhovorů na téma politika, umění, vztahy atd., bylo pomálu, většina "děje" se točila kolem studentky Frances a jejího románku se ženatým hercem. Navíc mně byla její postava totálně nesympatická, nevím, její aférka byla založená víceméně na sexu, a na jejích scénách, hádkách a následném usmiřování. Ani konec to nezlepšil, takže ač moje oblíbená Celeste Ng udělila kladný komentář, tak já ani náhodou.
To bylo překvapení - prvotina od tak mladé autorky a tak hodně dobrá kniha. Mohl by to být banální příběh o zamilování a rozcházení a o přátelství a vztazích mezi lidmi, jenže jak je napsaný... Hlavní hrdinka je jako živá, chytrá, ale pochybující, citlivá i "drsná". V příběhu (jak napovídá titul) hraje důležitou roli komunikace mezi lidmi, i to, co se mělo říct a neřeklo. Není to humoristický román ani červená knihovna, tím spíše knihu doporučuji vnímavým mladým ženám, i těm starším - najdete tam třeba i kousek sebe (ať už nyní nebo ve vzpomínkách).
Sonda do duše jedný holky. Bála jsem se, že mě to zklame, ale bylo to fajn čtení, zajímavý, krásný detaily, obrazy. Přirozený. Úplně hitovku bych z toho nedělala, ale svou atmosférou alá černobílý 70.léta intelektuální film, si mě kniha poměrně dostala.
Štítky knihy
přátelství prvotina láska irská literatura manželství mezilidské vztahy životní problémy nemoci žen zfilmováno – TV seriál studentkyAutorovy další knížky
2020 | Normální lidi |
2019 | Rozhovory s přáteli |
2022 | Kdepak jsi, krásný světe |
2024 | Intermezzo |
Kniha o přátelství mezi dublinskou studentkou a básnířkou Frances a její kamarádkou Bobbi. O nástrahách přátelství,milostných trablích či dopadu manželské nevěry...