Rozhovory s útěkem
Bára Basiková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503049/bmid_rozhovory-s-utekem-s4h-503049.jpg
4
74
74
Bára Basiková v pouhých devatenácti letech napsala román Rozhovory s útěkem, jehož kvality tehdy ocenil i legendární spisovatel Bohumil Hrabal. Její podobenství o hledání lásky, které přechází z naprosté euforie do trýznivých stavů, je i po čtyřiceti letech stále aktuální. Dívka jménem Anna v něm touží po spřízněné duši, ale nemůže vytvořit pevný vztah, dokud nepochopí sama sebe. Láska totiž nejen uspokojuje, ale zároveň bolí. A Anna toho musí ještě hodně přetrpět, než začne doopravdy milovat. Známá zpěvačka v uplynulých desetiletích zažila úspěch s kapelami Precedens a Stromboli i během své sólové kariéry. Zazářila v muzikálech Jesus Christ Superstar nebo Kleopatra. Rozhovory s útěkem Báru Basikovou zachycují takovou, jaká byla ještě předtím. A jaká už nikdy nebude.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem ji zamlada, čerstvě vydanou, protože Bára Basiková mě s Precedens i se Stromboli naprosto okouzlila. Knížku bych považovala spíš za takové psychoterapeutické cvičení než za literaturu. Ale myslím, že jsem rozuměla autorčině potřebě psát.
Mně se to líbilo, ale lhala bych, že jsem dokázala udržet pozornost celou knihu a že jsem všemu porozuměla.
Četl jsem tu knihu v době, kdy jsem četl všechno, všechno, co se mi dostalo pod oči. To byl asi první důvod, proč jsem v sobě našel dostatek odvahy se do toho vůbec pustit. Ten druhý důvod, který mi tenkrát připadal mnohem podstatnější, byl pravděpodobně o dost prostší. Doporučila mi ji totiž má přítelkyně, do které jsem byl beznadějně zamilovaný. A mně to s odstupem času přijde jako jediné rozumné vysvětlení, proč si ode mne kniha nevykoledovala odpad, ale alespoň tu jednu hvězdičku.
Ze začátku možná trochu složitější se naladit na styl psaní, ale potom to stojí za to.
Dost k zamyšlení
Četl jsem druhé vydání. Vydané deset let po prvním. Dušuje se v něm, že to je poprvé a naposled. Po dvaceti letech vydala třetí. Takže se z toho stala taková tradice. A to je dobře. Ke knížce jsem se dostal po deseti letech, co ji mám. Což je zase moje tradice. A byl jsem překvapený. Čekal jsem něco senzacechtivého a prvoplánového… ale tenhle proud vědomí mě v mých 41 letech dokáže strhnout víc, než ten od Virginie Woolf.
Tuto knihu jsem četla jako mladá dospělá. Jakmile vyšla, koupila jsem si ji a přečetla. Je hodně otevřená, upřímná.
Tuhle knihu jsem četl kdysi dávno...na prahu dospělosti. Myslím, že se povedla! Dodatečně jsem si ji i pořídil.
Tohle je přiznání, přiznání, které sice bylo čekané, ale o to překvapivější. Ten tok myšlenek je tu moc prudký, jako by zpěvačka nevěděla, co dříve napsat a pak netušila, kde přestat. Není to příběh na jedno počtení, pro ty zvídavější je to výzva k několikanásobnému opakování.
Velice těžko uchopitelné téma. Není to z období dospívání, ale později, a epická linka je velice jemná a nepostižitelná. Mnohem hlubší je ponor do duše a abstraktní pocitové sféry. Prózu ocenil Hrabal, který ji také doporučil k vydání. Hezký jazyk. Z každé stránky čiší upřímnost a otevřenost.
Já mám ráda citlivý projev této zpěvačky .... a proto jsem si se zájmem přečetla knihu z jejího mládí ....
A jak to bývá, setkala jsem se zde s mnoha kulturními odkazy .... a snažila se chápat mladou dívku v poznávání lidských vztahů ....
Uvádím myšlenky, které mne zaujaly :
.... lidé se odsoudili k neustálému a věčnému odpouštění, k rezignaci, k prohrám ....
Stali se malými kamínky jedné veliké mozaiky ....
.... Ty minulosti zpropadená, couvající .... Spěchej, čas tě počmárá a dlaně zůstanou prázdné.... všechno kolem je voda a písek ....
.... Smrt matky ji doprovodila až k doznání a poznání, že síla a vitalita spočívá ve zplození života a vytváření bytí ....
Toto není kniha na jedno čtení, zřejmě si z ní každý odnese něco jiného ....
A mne tedy autorka nepřekvapila, něco o ní vím .... je to vnímavá duše ....