Rozhovory v tichu

Když na mě kniha vykoukla v knihovně, svým pojetím, myšlenkou a ilustracemi si mě získala. Milé, jemné, lehké.
Jelikož nemám tak staré děti, abych to s nimi mohla sdílet, budu hodnotit pouze pohled dospěláka.
Matka psycholožka se svou dcerou rozebírá témata jako duše, nemoc, šikana, odpuštění, přátelství, sebeláska, rozvod, svoboda, sebepoznání a plno dalších složitých a těžko uchopitelných životních témat.
Podle mě člověk, který se už seberozvojem zabývá, to bude vnímat jako ztrátu času. Bohužel je to plné klasických rádoby vzletných vět, které všichni známe, ale moc nám to stejně nepomáhá. Netvrdím, že nemají pravdu, ale pokud si 100x přečteme "jaký život si vytvořím, takový jej mám", tak nás to stejně nechá na stejném místě. Jasně, opakování je matka moudrosti, bezesporu, ale i tak mi kniha přijde spíš zajímavý scénář, jak je možné mluvit s dětmi o určitém tématu.
A přesně až jejich dovyptávání a zvědavost nás třeba může posunout, abychom podobným větám dali význam.
Určitě z ní nemám pocit rychlokvašky, je plná otevřenosti, přijetí a intimity.
Za mě tedy momentálně kniha přišla v době, kdy mi nemá moc co nabídnout, ale určitě se k ní třeba za pár let vrátím, až děti dorostou.
Proto prozatím nehodnotím hvězdičkami.