Rozloučení s Marií
Tadeusz Borowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144897/bmid_rozlouceni-s-marii-3nI-144897.jpg
4
10
10
Povídková kniha Pożegnanie z Marią (Rozloučení s Marií), kterou vydal v Polsku krátce po válce v roce 1947, obsahovala dvě povídky ze sborníku Byli jsme v Osvětimi – Den na Harmenzách a Račte, prosím, do plynu a tři nové povídky – Rozloučení s Marií, Smrt povstalce a Bitva u Grunwaldu. Česky vyšla tato kniha až v roce 1987 a to značně rozšířená o další povídky, zejména o cyklus povídek Kamienny świat (Kamenný svět) a sbírku próz pro mládež Pewien žołnierz (O jednom vojákovi).... celý text
Přidat komentář
Tato kniha představuje pro českého čtenáře vzácné svědectví. Polský autor formou povídek ukazuje tzv. árijský (nežidovský) pohled na život ve Varšavě za války, věznění v Osvětimi, osvobození v Dachau, a vzpomínky po válce. Upřímně odhaluje pocity člověka "zlagrowaneho", kdy se musí podílet na zločinech na židech nebo jim přihlížet. Vybírá si různé situace aby složil kuriózní mozaiku. Je zajímavé číst i co se v Polsku dělo mimo tábor, jak těžký byl život pro studenty zakázaných škol a co si civilní obyvatelstvo Polska vytrpělo, jak bylo chytáno na otrockou práci nebo do vězení přímo na ulici. Toto autentické svědectví je vzácné tím, že je prožito skvělým spisovatelem, který dokáže předat to těžko popsatelné. Má odvahu upřímně odkrýt to co je v člověku špatného, přiznává se k apatii vůči utrpení jiných lidí, což mu bylo po válce zazlíváno. Ale o to víc je to cenné, ještě víc ukazuje na tu hrůzu, co dokázala udělat s lidskou myslí.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) Polsko povídky polská literatura odboj holokaust, holocaustAutorovy další knížky
| 1987 |  Rozloučení s Marií |
| 1966 | Kamenný svět |
| 2017 |  Nech sa páči do plynu |
"Vrátil jsem se s míčem na hřiště a kopl ho do rohu. Mezi autem a rohem bylo za mými zády nahnáno do plynu tři tisíce lidí."
Peklo. Málokterá novodobá kniha o holokaustu se dokáže rovnat Borowského povídkám sepsaným a vydaným těsně po válce. Mnohokrát jsem to musel odložit, abych vydýchal, co jsem zrovna četl, ale zároveň jsem se nebyl schopen odtrhnout, protože Borowski píše skutečně výborně. Nijak se přitom nesoustředí na ty hrozivé scény, který má s holokaustem čtenář (či divák) spojeny a násilnou a tragickou skutečnost zdánlivě vnímáme jen někde na pozadí. Jenže do relativně banálního popisu běžného dne, kde Borowski píše třeba jak se hrdina, autorovo alter ego, někde snaží šmelit se stavebním materiálem, nebo se poflakuje s krumpáčem, aby ho dozorce neviděl, pak vloží jednu syrovou scénku nebo třeba i jedinou větu, která vás prostě uzemní a připomene, že zde není normální nic, že holokaust a koncentrační tábory a okupace Polska byly čisté zlo a nelze před nimi uniknout.
Trochu pozitivnějšího pohledu na svět čtenář dočká snad až v poslední části knihy, ve sbírce (mikro)povídek či črt Kamenný svět, kde je schováno několik kousků, odehrávajících se po válce, u kterých se čtenář i zasměje.
Mimochodem, jednu z událostí popisovaných v povídkové sbírce Kamenný svět zná český čtenář ze zpracování Arnošta Lustiga jako Modlitbu pro Kateřinu Horowitzovou.