Rozmarná léta
Jiří Menzel
Ve vzpomínkovém vyprávění Jiří Menzel popisuje své dětství a formující kulturní zázemí pražské měšťanské rodiny; studium na FAMU a okolnosti svého rozhodnutí pro film navzdory tomu, že jeho původní láskou bylo divadlo; realizaci svých nejslavnějších snímků, jako byly Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto v době filmové „nové vlny". Za první z nich získal Jiří Menzel Oscara a stal se jedním z „mužů roku 1968", a proto je popis následujícího období, dusných sedmdesátých let, bizarním příběhem o boji proti tuposti a neschopnosti nadřízených a stranicko-úřednického aparátu, o handlech a kompromisech. Memoáry jsou dovedeny do roku 1988, na práh obnovení svobody v Československu. Díky propojení autorova osobního a profesního života s historicko-společenskou realitou dostává čtenář do ruky také část historie české společnosti v poválečném období. Osobněji laděné vzpomínky jsou obsahem monografických podkapitol, v nichž na učitele (především na Otakara Vávru), kameramany, herce, filmové kritiky, postavy „filmové diplomacie". Nejde tu (jen) o příslovečné veselé příhody z natáčení; Jiří Menzel poskytuje zejména vhled do geneze a utváření své tvůrčí metody, svých názorů na film a přesvědčení o tom, jak se má dělat. Jako červená nit se pak celým textem táhne jednoduchá maxima: Chci dělat filmy tak, aby se líbily lidem a aby na ně lidé rádi chodili.... celý text
Přidat komentář
Knihu bych si možná dřív či později přečetla, ale díky tomu, že jsem psala esej o Menzelově ne-přilíš známém filmu Kdo hledá zlaté dno, jsem se k ní dostala teď a pročetla jsem ji skrz na skrz. Pro jakéhokoli fanouška ať už Menzelových filmů nebo historie československé kinematografie - doporučuji! Tolik interních (samozřejmě subjektivních) informací, které celý ten proces a veškeré předem získané informace z různých učebnic a sborníků, krásně polidšťují! Tak moc se mi kniha líbila a tak lehounce se mi četla, že jsem se rozhodla si ji koupit a vložit na čestné místo do moji knihovny.D
Pan Menzel byl skvělý režisér. Knížka se hezky četla. Ze začátku mi připadala zbytečně zdlouhavá. Potom se děj zrychlil a lépe se četl. Často jsem se musela vracet nazpátek, abych si udělala přehled, kdy se děj odehrává. Byla jsem dost překvapená, že s láskou vzpomíná na profesora Vávru. Vždycky jsem si o prof. Vávrovi myslela, že spolupracoval s komunisty. Trochu mě mrzelo, že dost odsuzoval režiséra Sequense, který, i když byl komunistou, natáčel docela hezké filmy. Konec byl proti začátku dost zrychlený. Připadalo mi, že knížku nestihl dopsat.
Menzel měl zajímavý život a uměl o něm dobře psát. Kniha vás spolehlivě uvede do společenského klimatu 50-80. let, fanoušci zákulisí Barrandova v ní najdou nové neuvěřitelné příhody o praktikách komunistické kulturní mašinérie a milovníci Menzelových filmů najdou dostatek informací o vzniku a natáčení, i o osobních přátelstvích režiséra s herci a spisovatelem Hrabalem, i o jeho divadelních a zahraničních aktivitách. Zamrzí trochu zrychlující se tempo pamětí v 80. letech. V závěru knihy pak Menzel v pár větách nastřeluje, o čem v porevolučních letech by se dalo psát a je škoda, že pokračování pamětí zřejmě nedopsal, protože by bylo hrozně zajímavé sledovat upřímně popsanou slabší éru jeho kariéry v kapitalistickém prostředí. I když nebyl můj nejoblíbenější český režisér, mám k němu po přečtení knihy velký respekt.
Kniha génia českého filmu, přináší vskutku pábitelský pohled na podstatnou část jeho života od dětství, přes první filmové zkušenosti a úspěchy, ale i do zákulisí jeho tvorby a také popis dobových společensko - politických reálií. Vzpomínky končí někdy okolo r. 1988. Jiří Menzel dlouho plánoval a i chystal knižní pokračování, bohužel Rozmarná léta II nevyšla, což je velká škoda, materiálu pro další díl měl určitě spoustu. Při další četbě knihy, nyní po jeho odchodu se člověk neubrání myšlenkám, že takto by čeští velikáni neměli končit životní pouť. O to více, že Jiří Menzel údajně, těsně před svým vážným onemocněním v roce 2017, začal plánovat a chystat ještě jednu adaptaci knihy Bohumila Hrabala a velký filmový návrat hrdinů legendárních Postřižin Maryšky, Francina a strýce Pepina - ve filmu Harlekýnovy milióny. Film by měl přesto vzniknout, poněkud překvapivě pod režijní taktovkou Ondřeje Havelky.
Konečně jsem pana Menzela pochopil. Vždy mi přišlo, že mi uniká, kdo vlastně je a o co mu jde. A i když jsem s ním byl na pivku, tak až po přečtení této knihy chápu jeho postoje. Kniha se skvěle čte, je plná zajímavých fotografií a škoda, že nedošlo na její pokračování. Vyprávění končí rokem 1989.
Oskarový režisér vzpomíná a má na co.Ačkoliv už žádný další film nenatočí,tak na ty,co natočil,se vždy rádi podíváme a rádi si je budeme připomínat.Kniha stojí za přečtení a čtenář se doví nejednu zajímavost o vzniku jeho filmů.85%.
Jiří Menzel je fenomén českého filmu. Ona jeho starší spolužačka na FAMU Věra Chytilová dobře věděla, proč nad ním držet patronát. Tato kniha se čte sama, je pohodová a připomíná čtenáři vše krásné, co tento úžasný člověk natočil. Když si uvědomíme,kdy natočil Ostře sledované vlaky a pohlédneme na náš aktuální kalendář, nezbývá než se před tímto člověkem hluboce poklonit.
A nejen to, každý má právo na slabší chvilky. A já proto toleruji i jeho pár filmů (třeba Čonkina), které mě neoslovily.
Když si jen uvědomíme, že tento člověk byl asi jediný, kdo "dýchal" paralelně s panem Hrabalem. Rozuměl jeho pábení, proto jsou jeho "hrabalovské filmy" tak kouzelné. V mém případě třeba komunisty dlouho zakázaný film "Skřivánci na niti".
On byl dalším, kdo měl cit pro zfilmování pro mnoho čtenářů nezfilmovatelného Rozmarného léta. Ale jakým poetickým způsobem tak učinil ! Před listopadem r.1989 přišel do kin "Konec zlatých časů". Nedovedu si představit u nás jiného tvůrce, který by poetiku V.Vančury tak pochopil a předložil divákovi "na zlatém podnosu".
Možná, že si neuvědomujeme jeho až akrobatické schopnosti v mladším věku, a to jak ve filmech, tak na divadelních prknech. A spolu s tím si představme pana režiséra jako filmového herce ! Věra Chytilová věděla, proč svého mladšího kolegu obsadit do svých několika filmů.
A přitom se dovedl obsadit i do filmů svých, vzpomeňme na chápavého mladého doktora, který rozmlouvá s Milošem Hrmou v nemocnici o jeho sexuálních problémech (a jak to pomohlo) !
Raději budu končit, jinak bych o této úžasné osobnosti českého filmu mohl psát ještě dlouho.
Spolupráce se Z.Svěrákem a Vesnička středisková ! Pro nás balzám na duši.
"Pane doktore, vy jste se zas kochal, že ?"
Tuto knihu jsem jsem si musel koupit! Jak filmy autora, tak toto vyprávění je nezapomenutelné.
Vážený pane Jiří, udělal jste mi vždy hodně radosti !
Poetické, lehce humorné, moudré a laskavé, jako jeho filmy. Posloucháno jako audio kniha, bohužel jedná se o výběr z knihy. Snad se k ní časem dostanu a přečtu si to celé.
"Tak hezká knížka se dá zfilmováním jen zkazit."
"Menzel je režisér, co dostal Oscara za razítko na prdelce."
Realistický muž s životním nadhledem a jemným humorem popisuje života běh. Třeba jak Rozmarná léta vznikla z potřeby vydělat na plínky a Sunar pro kameramana Šofra.
Dost mi rezonoval jeho náhled na dětství, rodiče a maminku.
Nenabubřelý, pokorný pohled na dějiny, sama sebe i lidi kolem filmu.
Hodně mě bavilo jak popisuje detaily vzniku svých filmů, které dělal na zakázku, aby nenesl "tíhu rozhodnutí, který námět stojí za námahu, spoustu peněz a rok života".
Velice trefně a přesně hodnotí v závěru českou povahu . . .
Zejména audiopodoba má svoje přednosti díky hlasu a přednesu autora.
Přeji tomuto muži, zdatnému ve filmovém řemesle, dobré životní finále, které právě ve své nesnadné životní situaci prožívá. Až jednou zaklepe na nebeskou bránu, velký Režisér našich osudů ho jistě rád pozve dál. Díky pane Menzele za humor, osobitost a jemný nadhled vašich filmů. ❤️
Vedle dynamického a napínavého vlastního příběhu vyprávěného Milošem Formanem, jsem v krátké době četla i tento, o hodně jiný. Klidný, pozvolný, tichý...zvolila jsem audioknihu, protože ji čte Jiří Menzel osobně a tak jí čte tak, jak jí napsal a napsal jí tak, jak ten příběh žil.
Opravdu krásná kniha vzpomínek pana režiséra a rovněž i herce (těch rolí je opravdu hodně). Docela otevřeně zde mluví o své povaze, o vztahu k rodičům a vůbec o své filmařské práci. A rovněž i o vztazích na Barrandově a o tom, jací různí tehdejší tvůrci škodili a co byli vlastně zač. I když párkrát evidentně nechce jmenovat, škoda. Nicméně mi v té knize chybí konec, tj. další práce po roce 89 a vůbec další zážitky při tvorbě tak pěkných filmů, jaké pan Menzel dokázal natočit. Slibované informace na konci knihy bych si rád přečetl, tak snad rekonvalescence z nemoci dovolí nějakou formu těmto jistě zajímavým vzpomínkám dát. Děkuji předem a přeji hodně zdraví.
Výborně napsaná kniha skvělým režisérem jehož filmy patří ke klenotům československé kinematografie.
K téhle knížce jsem se dostala úplně náhodou, když jsem měla uspávat svého 1,5 letého synovce. Knížka ležela na stole a švagrová mi řekla, že Vojtíkovi je vlastně jedno, co mu člověk čte, jen to musí být monotónní a že mu jeho otec právě čte z této knížky. Tak jsem začala také. Asi to zas tak nudné nebylo, protože malý Vojtík ne a ne usnout, takže ho nakonec uspala ukolébavka. Já jsem si však četla dál. Mile napsaná knížka, která rozkrývá nejen zákulisí vzniku jednotlivých Menzelových filmů, ale i doby, při kterých vznikali. Určitě všem doporučuji, myslím, že Jiří Menzel není jen dobrý režisér, herec, ale i spisovatel.
Ze vzpomínek na dětství a mládí jsem se dozvěděla spoustu věcí, které jsem neznala. Vzpomínky na filmy jsou celkem známé i z jiných pramenů, škoda, že nejsou podrobnější. Celkově čtivá autobiografická kniha, autor své činy popisuje se sebekritickým humorem.
Knihu jsem si zatím jen půjčila, ale chystám se koupit si ji. Pan režisér zde krásně popisuje průběh své práce od začátků a kromě jeho tvorby se zde můžeme dozvědět mnoho zajímavého o ostaních lidech kolem filmu z té doby. Velmi zajímavé a poučné čtení o lidech, kteří opravdu umí.
Upřímně-knihu jsem četla téměř celý rok,ale ne proto, že by byla nudná, spíše jsem se snažila vychutnat skládanku života a tvorby mého oblíbeného režiséra, o kterém jsem svého času psala svoji absolventskou práci. Dozvěděla jsem se tu spoustu zajímavého ze zákulisí vzniku jednotlivých filmů, z Menzelova soukromého života, dále o politickém vlivu na jeho tvorbu i jeho samotného, o jeho přátelích a kolezích a v neposlední řadě také o ohlasech na jeho tvorbu, kterou netvoří jen filmy, ale i bohatá herecká a divadelní filmografie. Jsem ráda, že kniha je součástí mojí knihovny, budu se k ní moci kdykoliv vrátit.
Jiří Menzel ve knize svých vzpomínek popisuje svůj život s filmem i divadlem, problémy v minulém režimu atd., ale v podstatě konstatuje, že mu většina věcí vycházela, že měl štěstí /štěstí přeje připraveným/ a i když se zdá, že jeho dříve natočené filmy byly lepší, i dnes se na jeho filmy dá dívat.
Příjemně napsané vzpomínky, které by ale mohly být obsáhlejší, zejména v závěrečné části. Nic se tu třeba nedovíme o účinkování ve filmech Upír z Feratu, Povídka malostranská nebo Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, přitom v nich hrál Jiří Menzel hlavní role. Ale myslím, že žádné memoáry nejsou tak detailní, aby v nich čtenáři něco nechybělo. Takže i přesto dávám plný počet a knihu vřele doporučuji ke čtení. A doufám, že se autor ke svému hraní nějak vrátí ve druhém díle svých pamětí.
Štítky knihy
autobiografické prvkyAutorovy další knížky
| 2013 |  Rozmarná léta |
| 1998 |  3x Oscar pro český film |
| 2011 | Tak nevím |
| 1998 | Tak nevím podruhé |
Audiokniha načtená autorem. Vzpomíná na dětství, na svá studia na FAMU, na své filmy i setkání s výjimečnými lidmi. Pohodové vyprávění, stejně pohodové, jako autor sám. Po poslechu jsem si znovu pustila Rozmarné léto (audioknihu) a nechala se unášet tím nádherným jazykem a pohodou Krokových Varů na řece Orši.