Rozmarné léto
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391040/mid_rozmarne-leto-tB3-391040.png
3
2139
2139
Bibliofilské vydání půvabného vyprávění o lázeňském městečku, jehož poklid rozčeří kouzelník a jeho sličná pomocnice.
Přidat komentář
Za mě rozhodně 5 hvězd, čtivé, milé, roztomilé, příjemné a hlavně nesmrtelné. Bavila jsem se.
Vančura a jeho úžasný jazyk! Krásný letní příběh, postavičky jedna lepší než druhá...a samozřejmě vynikající filmové zpracování. Doporučuji obé.
Jednoduché, oddechové čtení, od kterého toho nelze moc očekávat. Oceňuji styl, jakým Vančura knihu napsal a myslím, že v budoucnu se k ní zase někdy vrátím.
Přestože jsem se moc nemohla přenést přes Vančurův jazykový styl se mi kniha líbila.
Geniální ve své banalitě. Odpověď závažné literatuře. A v neposlední řadě půvabný jazyk.
Česká klasika, která je zajímavá spíše po stránce jazykové než po stránce dějové. Obdivuji, jak si pan Vančura s jazykem pohrál, jaké slovní obraty vymyslel. Nicméně, já mám ráda, když se v knize něco děje a to jsem tu bohužel postrádala.
Ideální četba na plovárnu a nebo někam k vodě.Neboť tento způsob léta......70%.
Prvních 20 stran mi trvalo vžít se do stylu psaní a do jazyka, ale pak už to šlo snadno. Krátký a bouřlivý příběh jednoho léta:)
První dílo, které jsem od Vančury četla. V žádném případě nezklamalo. Kdo by řekl, že je ta čeština tak bohatá? :)
S Vančurou mám takový komplikovaný vztah... krásnou literaturu mu neberu, ale nemůžu si pomoci, velmi často na tenhle styl psaní nemám náladu. A to se změnilo po přečtení Rozmarného léta - je to krátké, takže jsem si nepřehřála mozek a je to zábavné takovým hřejivým způsobem, až jsem se sama divila.
Knihu jsem četla k maturitě a popravdě mě moc neoslovila. Čekala jsem od ní více.
Tohle není úplně styl pro mě, po knize jsem si ještě pustila film, to bylo o něco lepší. Ale spíš asi díky hercům než, že by mě styl psaní pana Vančury nějak dodatečně oslovil.
„Humor je názor.“
„Humor není smáti se, ale lépe věděti."
„Humor, toť vláda nad city, barvami a náladami, je to šíře, v níž vše se vyrovnává, je to vahadlo, jež zvedne každé hoře.“
Vladislav Vančura, eseje Poznámka o humoru, Odeon 1929-30
Tři letní dny ... ospalé maloměsto ... nuda a všednost ... a právě sem dorazí kouzelník a provazochodec Arnoštek a jeho pomocnice Anna, čímž vzbudí náležitý rozruch ... no hlavně Anna, mezi muži :-) ... a pak už se bavíte :-) ...
„Ach, vydechla cítíc, že je na chvíli veta po její občanské jistotě, a setřela si hřbetem ruky slzu. Ach, ach,ach. Jak je krásné kouzliti ohně a po širém světě si pohrávati malými oblými věcmi. Jak je krásné počítati dny do tří a míjeti město po městě!“
... nastupuje Vančurova „jazyková hra“ se čtenáři ... dialogy plné archaizmů Vás vtáhnou do děje a Vy si můžete plně vychutnat výborný a nezapomenutelný ironicko-satirický styl, který Vám ukáže, jak se radovat ze života, samozřejmě za přispění hravého humoru plného poetiky ... protože pak fantazie, smyslové prožitky a obrazotvornost mohou pracovat :-) ... provází Vás příběhem, který plyne tak jako ležérně, fantaskně, hravě, dovádivě, a kde není místo pro pesimismus ...
„Jezme a pijme, řekl Hugo. Dejte sem večeři! Tučný sýr, zvěřinu, ptáky, jehňata, vše, co se líhne živé, a vše,co se líhne z vejce. Dejte sem vše, co zraje jedlého, vše, co je oploutveno, a všechny druhy plžů, kteří se používají ve vzdělaných zemích. Dejte to sem!“
... tahle knížka je prostě jeden ze způsobů jak „ventilovat“ rozmrzelost a starosti,... ono to ani nejde, mít blbou náladu, když se musíte při „filozofování“ hrdinů neustále usmívat :-)
„Majore, nejste přesvědčen, že vše, co vzniká, jest z hravosti a z odvahy těchto lidí těkajících v poli, kteří nerobíce ani knih, ani věcí užitkových mají dosti pokdy, aby blábolili jako bůh a řadili věci v překvapující sled?“
„Slýchal jsem vás, jak drolíte verše, jež nemají žádné ceny naučné a z nichž hrká zpěněná krev a ukrutenství odborníkovo, který za cenu hladu a nepaměti prosazuje novou a nesrozumitelnou krásu. Major a já pravíme o ní, že je nesmyslná a sprostá.“
„Kdyby za námi stál váš ďábel, abbé, pravil Antonín, mohl by kteréhokoliv z nás napíchnouti na vidle, neboť není pochyby, že se nám líbí ženské a že spěcháme ke kouzelnické kratochvíli.“
...Vančura nám prostě ukazuje svět jako nekonečný zdroj okouzlení ... ve kterém třeba „neusínání“ (způsobené zamilováním) není trápením ... ale příjemným zneklidněním :-)
„Některé živé milostné sny se snášejí v úsecích nocí jako rána a dopadnouce působí rušivě až do svítání. Tím se vysvětluje, že spánek lidí zamilovaných bývá přerýván a že není vydatný. Milenci procitají již za kuropění, a byť si mnou oči až k slzám a byť se nutí počítati od jedné do sta a od tisíce do padesáti, přece neusínají.“
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Jsou knihy, ke kterým se rozhodně nedá vracet. Absolutní nesmyslnost na pozadí jakéhosi dlouhatánského rozhovoru několika dosti otravných postav. Prapodivná zápletka, která vlastně ani neutváří ucelený děj, kterého by se mohl čtenář chytit i posléze, kdy má kdekoli sdělit, o čem si právě četl. I oslavovaní spisovatelé udělali některé kroky vedle. Tohle je jeden z nich.