Rozmarné léto
Vladislav Vančura
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391040/mid_rozmarne-leto-tB3-391040.png
3
2139
2139
Bibliofilské vydání půvabného vyprávění o lázeňském městečku, jehož poklid rozčeří kouzelník a jeho sličná pomocnice.
Přidat komentář
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl, kterým je kniha napsaná, ale po téhle fázi jsem si knihu užila, jemný a chytrý humor, letní nálada, ráda se ke knize vrátím.
Knihu jsem měla už dlouho a mezitím zapomněla, o čem to má být nebo proč jsem si ji pořídila. Čekala jsem dle názvu nějake dobrodružné vyprávění. Po přečtení vlastně nevím, co jsem četla :D Docela mě to i bavilo, pár výroků i pobavilo, ale hodně textu mě matlo. Je to psané řeči krásnou, zvláštní a dosti nesrozumitelnou. Dala bych to na studium bohemistum, běžným čtenářům snad jen až po flašce pivka.
2021/8
Kniha není příliš dlouhá, a tak se i přes složitý jazyk přečte poměrně rychle. Určité věci mě pobavily, takže příběh hodnotím pozitivně, i když jen tak bych se do ní asi nepustila. Prý to má hrozně ikonický film, tak jednou se třeba dostanu i k němu.
Ilustrace jsou moc hezké, myšlenka dobrá, ale knížka sama o sobě není moc poutavá, nijak mne to nenadchlo
Jedna z mála knih, která mě nezaujala a nebavila. Jsou určité knihy, které člověk má jej v knihovně, protože to patří do klasiky a toť spadá do této kategorie.
(SPOILER)
V tolika podobách mi bylo dopřáno znovu a znovu prožívat známý příběh , dokonale umělecky ztvárněných postav, které mě dojímají stále více a více.... Dnes je považuji za důvěrné přátelé, s kterými si v duchu povídám o všem možném i nemožném a je mi blaze. S vděčností vzpomínám na Vančuru, ke kterému jsem postupně zrála..., děkuji za tu možnost.
Mám ráda umění v nejrůznější podobě. Nedávný pražský aukční rekord za černobílý obraz Pražský motiv z r. 1911 od Bohumila Kubišty : přesáhl 123 milionu korun. Malíř měl finanční těžkosti, dozrál ke svému názoru, město s bohatou historií před blížící se světovou katastrofou bez lidí... Dnes máme všude neuvěřitelně pracovité lidi a zisky tečou jedním směrem, od lidí..., spíme...
Jak v Kubištově hlavě všechno je "nalinkovaNÉ"
Další povinná četba... a nebyla špatná. Neskutečně poetický příběh se vskutku... zajímavou (?) zápletkou. Do knihy jsem se po pár kapitolách (dá-li se to tak nazývat) neskutečně začetla a nemohla odložit.
Není to vůbec špatné a jako povinná četba rozhodně fajn, i když stylem psaní asi ne pro všechny.
Kniha napsaná krásným to jazykem českým doby starší, tak rozmarně dostává čtenáře do doby své a vtipnou svou formou vypráví příběh zdánlivě banální, ale i krásný svým běžným životem pomálu lidí. Příjemně strávená to chvíle čtením.
Rád bych na úvod ocenil vydání od Dobrovského z roku 2021 s ilustracemi Josefa Čapka. Čapkův styl krásně evokuje první republiku.
Obsahově je to pro mne úžasná kniha. Kdybych ji otevřel kdykoli jindy, tak bych ji hned zavřel a odhodil (soudě podle příspěvků jiných uživatelů je její slabinou nezáživný příběh i dialogy a s koncem knihy jistě mají pravdu). Myslím si, že pokud bych k ní přistupoval s očekáváním tradiční humoristické knihy, tak bych byl také zklamán. Ale mě naopak Rozmarné léto neskutečně sedlo, protože jsem si chtěl jen po dlouhé době v zahraničí užít setkání s češtinou. Myslím si, že se Vančurovi podařilo nachystat pro mne milé setkání pro poutníka žíznivého po kráse jazyka českého. Jazyka tak zajímavého, že jsem si i řadu obratů zatrhl a mile rád bych je někdy užil i v hovorové řeči. Některé z nich jsou např.:
„Jděte mi k šípku se svou knihou ód a s prstem, jenž hryže omletý řádek, nemoha se dobrati smyslu.“
„Za těchto hovorů líté vybroušenosti vešel na plovárnu Důrovu muž asi padesátiletý, jehož lýtka prozrazovala střehy šermířské a jehož ruce vězely v rukavicích.“
„Vidím hromadu mračen a škvírami modř, jenž se mi nezdá ani původní.“
„Vaše uši zalehly hukotem knih, jež pořvávají…“
„Přejela manželovu čelist starobylým právem rychtářským, jehož se zmocnila strhši je ze zdi, kde viselo, a mazala, prala a bušila do nich hlava nehlava a byli byti jako žito.“
Nebo lék na dobu sociálních médií: „Nelibuji si v okázalých kouscích.“
Asi nejvíce mne pak pobavil mistrný útok na řadu autorů, zejména vědeckých, a to: „zdá se mi, že jste na své cestě za výrazem došel až k stupni nesrozumitelnosti téměř zajímavé.“ Věřím, že mnoho čtenářů filosofie, práva, muzikologie a podobných oborů by mohlo vyprávět.
Příběh v knize opravdu není důležitý a zábavnější mi při čtení přišel především úvod, ale jinak si myslím, že čeština je sice v zahraničí celkem k ničemu, ale musím uznat, že tak zajímavé hraní s mateřským jazykem je některým jazykům cizí a že bychom si měli tento náš „jazykový“ humor hýčkat jako svůj národní poklad. Navíc když na něj později navázala řada dalších vynikajících humoristů.
Knížka mě nezaujala. Rozhovory pánů nijak zvlášť vtipné nebyly, příběh takový nijaký a vyumělkovaně květnatá čeština to bohužel nevytrhla.
Jako povinná četba mě nebavila, ale s věkem člověk ocení. Velmi pěkně napsáno, vynikne zde české myšlení i jazyk.
Rozmarné léto je taková stará dobrá nostalgie. Tři dědkové nemají co dělat, tak vymýšlejí blbosti. Ale je to vtipné. Dobré je i filmové zpracování, tak kdo měl těžkosti s knihou, filmem si spraví chuť.
Ten jazyk... Prostě jsem nikdy nečetla nic, k čemu by se dalo Rozmarné léto připodobnit. A i když mi samotný příběh nic moc neříkal, naladila jsem se na to, že čtu prostě takovou pohádku a užívala si tok Vančurových vět, které mi masírovaly mozek a srdce nechaly plesat láskou k literatuře a českému jazyku. K četbě jako takové, které jsem v posledních týdnech měla tak málo...
Rozmarné léto má příběh, ale o příběhu není... Tato novela předvádí náš český jazyk v té nevytříbenější podobě. Jeho krásu, malebnost, zvuk. Je stopou geniálního umělce.
Druhá kniha, ke které jsem se dostala díky maturitě a za její přečtení jsem skutečně vděčná.
Tahle kniha je jazykově tak výborná, že ji čtu minimálně jednou za rok, když si potřebuju spravit chuť po nějakém mimořádně špatném a nevydařeném díle.
Protože nejsem mistr slova, mohu jen napsat, že souhlasím ve všem, co napsala paní Snoopi pode mnou.
"Tento způsob léta zdá se mi být poněkud nešťastným..." Jak proslulá věta zvolací - známe ji snad všichni, i ti, kteří zůstali literaturou nepolíbeni. Vančura by na tuto notoricky známou hlášku mohl být právem hrdý, nejen proto, že mu zajistila nesmrtelnost.
Novela je svým rozsahem nepříliš obsáhlá, ale při čtení mohou mnozí narazit. Ne každý skousne autorův staromódní a popisný styl psaní.
Milovníkovi českého jazyka se však nabízí hotová slovní delikatesa, naservírovaná přímo na zlatém podnose. Jako nejlepší kaviár nebo nejdražší lanýž z pětihvězdičkového hotelu :-) Řeč vybroušená jako diamant, na jehož lesk si musíme chvíli zvykat.
Ke knize jsem se vrátila po letech - a byla jsem okouzlena. Nejde tu ani tak o děj, jako spíše o způsob práce s jazykovými prostředky. Tu přehršli přechodníků jsem si prostě užívala, stejně tak poetická a nezvyklá přirovnání, četné anakoluty a dávno nepoužívané výrazy. K tomu, aby si člověk takovou knihu zamiloval, je potřeba oplývat láskou k mateřskému jazyku a mít ponětí i o jeho záludnostech. Ani humor mi nebyl cizí - objevila jsem zde parodie na různé lidské typy, např. filosof, knihomol, záletník, ale i vášnivý sportovec.
"V tuto chvíli zpěvem a rozmarnou hrou byl počat děj tohoto vypravování."
"Maje jazyk vyplazen a oči zvlhlé prodléval nad svou číškou."
A soumrak se vzdouval jako truchlivý prapor."
"Zvuk padal jako kroupy z pytle."
A velikou rychlostí se otáčel kolem podélné tělesné osy."
"Jal se ukazovati několik cviků, které ztužují svalovinu levého srdce."
"Vaše uši zalehly hukotem knih, jež pořvávají, i jsou-li zavřeny."
"Prožlukle mizerné počasí."
"Mohutné lopatovité kosti tvoří v tomto tělesném okrsku věnec."
"Vizte ji, jak rozpačitě si vede!"
"Aby vdmýchl smíškům pravé mínění..."
"Horlivost přátelství měla mě k tomu, abych vás vyhledal..."
Kniha se mi vůbec nelíbí, vůbec mi nesedí styl psaní, s úlevou jsem ji odložila.
Štítky knihy
zfilmováno česká literatura rozhlasové zpracování léto humoristické romány koupaliště, plovárny klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2015 |  Rozmarné léto |
| 1980 | Markéta Lazarová |
| 1989 |  Kubula a Kuba Kubikula |
| 2006 | Konec starých časů |
| 2013 | Obrazy z dějin národa českého |
Knihu jsem si koupila hlavně kvůli autorovu stylu psaní. V tomhle ohledu kniha nezklamala. Zato ten příběh, starý jako sám čas, v ničem originální a prázdný. Partička mužů v "nejlepším věku" nahání mladou dívku, která není nic jiného než vějička, hezká tvářička, obal bez obsahu, celý smysl její existence je být jablkem sváru ústředních postav novely. A tak sice tleskám krásné řeči, ale k čemu jsou krásné věty, když nic zajímavého či podstatného nesdělují.