Rozmarýnkov

26.11.2019

Knížka má super myšlenku - skřítci Knihomilové se starají o nemocné knížky. Jenže po 2 stránečkách je z něčeho, co mohlo být originální obyčejná knížka říkanek a pohádek. Ani žádný závěr, ve kterém by se čtenáři vrátili nazpátek do Rozmarýnkova ke skřítkům. Prostě zazní poslední říkanka a to je všechno.

A nemůžu si odpustit komentář, k jedné pohádce (Dobré je mít chalupu). Pozor SPOILER... Pohádka začíná klasicky, kráva se snaží připravit na zimu, opravuje chaloupku, kolem chodí zvířátka, vyptávají se, co dělá, ona vysvětluje a žádá o jejich pomoc, oni odmítají s tím, že se zimy nebojí, že to mají vymyšlené. Pak uhodí mrazy a zvířátka postupně zjišťují, že udělala chybu, že se na zimu také nepřipravila. Tak jdou za krávou a chtějí, aby je k sobě pustila. Ona nechce, ale zvířátka ji vždy něčím vyhrožují a ona je pustí dovnitř. V tomhle momentě se mi pohádka přestávala líbit. Stačí vyhrožovat a dostaneme, co chceme?! Proč se neomluvila a neuznala svoji chybu?! Pak prý se jim spolu žilo pěkně... Za nějaký čas je chtěli z chalupy vyhnat vlk a medvěd. Samozřejmě se jim to nepovedlo, protože se do medvěda zvířátka pustila a "dala mu, co proto", tak se rozhodli, že je nechají na pokoji. Pořád mi vrtá hlavou, jaké má pohádka poselství. Nezáleží na tom, jak jsme se do chalupy dostali, hlavně že máme střechu nad hlavou? Ať se jeden dře, my stejně slíznem smetanu? Silou jde řešit všechno? Nevím...