Rozpady

19.05.2022

Kniha Rozpady působí dojmem, že je poskládána z povídek, vytažených ze šuplíku. Někteří to jistě znáte. Kdysi jste napsali povídku v domnění, že jde o něco skvělého, neotřelého a že vám pod rukama vzniká dílo, se kterým se musíte pochlubit široké veřejnosti. Pokud se vám podaří dílo dokončit (protože nejsnažší, alespoň pro mně, jsou začátky), na čas povídku odložíte do šuplíku. Když jí po čase vytáhnete a přečtete, zjistíte že jde o hrozný škvár. Takhle na mně působí povídka Kocour a v těsném závěsu Adopce. Ale kniha, jako každá sbírka povídek, má špatné, ale i dobré kusy. Ještě abych se to nějak pokusil uchopit, kniha obsahuje povídky různých žánrů a nejspíš by si vybral každý, alespoň jednu povídku, která by se mu zamlouvala. Spojuje je opravdu dobře zvolené slovo Rozpady. Mně osobně se nejvíc zamlouvali tři povídky. Takovou vlajkovou lodí je Rozpadlý. Opravdu dobře popsaná psychika, fyzickou formou, abych tak řekl. Povídka je nejkratší a jde spíše o prózu, tak nemá smysl víc se o ní rozepisovat. Jen jí mohu doporučit. Druhou povídkou je Obraz, pro mě s krásnou pointou a vlastně i zamyšlením se nad materiálností. Nejvíc se mi, ale líbilo samotné popisování obrazu. Třetí povídka, která se mi líbila, byla Společnost. Sice nejjednodušší na pochopení, ale dýchala na mně sci-fi atmosférou a to mám rád. Zbytek jsou díla, která mají potenciál, ale jsou jaksi rychle nebo špatně ukončena. Například Medikus. I když autor třeba psal o rozpoložení člověka a přirovnávání jeho stavu života k vnějšímu okolí, působilo to, jako popisná, rozvláčná fantasy, ukončená pár větami. Jak jsem psal v úvodu. Jakoby autor ze začátku krásně formuloval a skládal věty, aniž by věděl, kam to povede, dal si pauzu a pak na tlak dotvořil konec. Některé povídky vám nenabídnou jednoznačnou odpověď a to je také dobré. Vlastně něco na toto téma je rozepsáno ve zmiňované povídce Obraz. A v povídce Slova, jsem pochopil, že si sám ze sebe autor tak trochu utahuje, což byl sympatický nadhled. A nebo jsem nepochopil nic a jenom tu tak tlachám...