Rozsévač smrti

26.04.2024

Ke knize jsem se dostala ne úplně záměrně, prostě jsem na dovolené u rodičů měla dočteno, tak jsem sáhla do jejich knihovny po něčem, co jsem ještě nečetla. Přesně toto je kniha, jichž jsou všude po republice plné knihobudky a nikdo po nich-právem-netouží. Příběh samotný není úplně špatný, ale ta ideologická masírka z toho dělá totální brak. Hvězdu dávám právě za druhou část knihy popisující život ilegální skupiny odbojářů na území okupovaném německými fašisty. Kniha jako taková vypráví o dvou kamarádech, čekistech z Ljublanky (už to samo o sobě je teda otřesné). První část píše jako deník Andrej Trapeznikov a popisuje vyšetřované případy diverzantů, ať už domnělých či skutečných, a kromě toho radosti a strasti každodenního života sovětských občanů. Tato část je i čtenářsky dost nudná, například popis schůze, kde si volí pracovníci čeky členy výboru má asi tři kapitoly. I přes snahu autora vše idealizovat je zřejmé, jaký strach měli běžní občané z vyšetřovatelů z Ljublanky, že ne všichni tam pracující byli zrovna féroví a že běžný život nebyl žádný med. Nechápu hlavně ženské postavy, které oddaně slouží svým manželům, neustále během péče o děti připravují nějaké oslavy bez jakékoli pomoci zvenčí, kdy vyvrcholením je to, když se jejich muž s kolegy na tuto akci vůbec ráčí dostavit. Muži pak veškerý volný čas tráví na schůzích, oslavách, s kamarády na výletech, navíc služebně neustále nečekaně odjíždí na různé štace a vůbec jim to nepřijde divné. Druhou část knihy píše jako deník druhý z kamarádů zvaný Dim-Dimyč. Toto už je zajímavější. Popisuje život skupiny diverzantů infiltrovaných do německých struktur na okupovaném ruském území. Ano, i toto je přitažené za vlasy-Rusové jsou skvělí, přestože nemají s podobnými akcemi žádné zkušenosti, vše se naučí a vše jim vychází-protože jsou uvědomělí komunisti a jde jim přece o společnou věc. Smrt manželky a dětí se tam zmiňuje mimochodem jako celkem nepříjemná životní událost-ale jede se dál, vlast nás potřebuje, ne? Němci a ruští kolaboranti jsou naproti tomu neschopní, hloupí a nakonec všichni raději spolupracují s Rusy, protože je k tomu dokáží různými způsoby přesvědčit. Nechybí ani milostná love story, ale v pojetí této knihy si nejsem jistá, jestli vůbec k něčemu došlo, možná četli po nocích jen Marxovy texty. Nakonec oba přátelé při odbojové činnosti zahynou, což hodnotím kladně z vícero důvodů, ale celkově to vyznívá přesně v duchu "nás mnogo". Jako svědectví literárního úpadku a sonda do literatury časů minulých dobré, jinak tak na podpal do kamen.